1647 mlynář Jakub Podhorník se synem Jiříkem Podhorníkem
1710 mlynář Jan Tit předstoupil před radu města Kostelce, že vydal dvě obligace v celkové hodnotě 120 zl. na dluh svého otce.
1743 Josef Antonín Záruba z Hustiřan, na Kostelci, Potštejně, Borovnici a Svojanově prodal ".. tak jmenovaný mlejn Podhorní u řeky Vorlice nad městem Kostelcem stojící, mimo světnice od kamena vystavěný a dvojím složením spolu s jahelkou a vším k němu příslušenstvím, též u rybárny a dole přede mlýnem ve třech kouskách pod dva strychy a za pilou pod Strání též ve třech kouskách pod tři věrtele vejsevku ležící pole, jakož i také dvouch kouskách luk a štěpničkou a sice to tak od starodávna při témž mlejně k užívání zanecháno bylo..." dědičnému poddanému Jakubu Roštlapilovi k jeho vlastnímu a potomkům jeho k dědičnému užívání za sumu hotových peněz 450 zl. rýnských, ketré Jakub Roštlapil ihned v hotovosti složil. V podmínkách měl stanoveno, že se musí ".. předně řídit podle přikázání božího i církevního ve víře samospasitelné katolické spolu se vším svými domácími přináležejícími, chvalitebný a Bohu milý život vedl, též žádné v jakémkoliv způsobu bejt mohoucí podezřelé a se potulující lidi nižádnou vymyšleností trpěti a ve mlejně přechovávati, dopustiti se neopovážil. Každoročně má paltit do důchodu kosteleckého milostivé vrchnosti ve čtvrtletních splátkách jedno sto zl. rýn. nájmu. Pokud byse pro velikou vodu nebo jinou příhodu s mletím postačit nemohlo, slady panský, též jiné obilí pro milostivou vrchnost a čeládku dvorskou do dvora Forbereckého a Lhoteckého bez měřičnýho spravedlivě, jakož i také lidem, jak bohatým, tak chudým, kteří u něho mleti budou, všem věrně a spravedlivě mleti a žádné křivdy ani sám činiti ani od svých lidu činěnou nedopouštěli, více každoročně jednoho vepře, který se jemu ze dvora panskýho Kosteleckýho odvede, na špek a kruce milé vrchnosti vykrmiti, aneb bna místě takového krmení 1 zl. 30 kr. odvésti. Též podle satrodávného způsobu, pokavadž by milostiivá a dědičná vrchnost své zalíbení míti ráčila, jednoho chrta chovati a vyživovati." Mlýn měl udržovat v náležitém stavu a opravovat na své náklady. Vrchnostenská pila nebyla předmětem prodeje, ale mlynář byl povinen "přivezené klády proti předešlému obyčejnému platu zřezati a prken náležitej počet vydati, žádnému jinému ale bez povolení kancelářského pod přísným trestem a pokutou nižídnou kládu zřezati, při takový pile náležitou správu držeti, kterážto správa na náklad vrchnostenský vztahovati se má." Naproti tomu mu vrchnost hradila každá dvě léta mlýnské kameny, tj. ke každdému složení jedenběhoun a jeden spodek, jednou za šest let fošny a ramena na kola, hřídele podle nutnosti, prkna na koše a truhlíky, ale na moučnice po čtyřech letech, potřebná prkna na lopatky, dubová prkna každoročně 12 kusů. Dále mu poskytovala z panského lesa na louče dva borové kmeny ročně, jeden bukový a habrový kmen. Dříví na otop si měl mlynář hradit sám, také lednici, opravu a údržbu náhonu a splavu. Pokud by splav byl značně sešlý, měl být vystaven na náklady vrchnosti "tím způsobem taky struha robotou cezena býti má". Na panském pastvisku mohl pást jen dvě krávy a jednu jalovici. Ostatní dobytek, hlavně vepřový tu pást nesměl. K mlýnu byly od starodávna přiděleny vesnice Tutleky a Dubí, Chleny, Skrchleby a Svídnice a pokud by některý z nich se opovážil mlít v jiném mlýně a svého určeného mlynáře se zpěčoval vyplatit, od vrchnostenské kanceláře má mlynář vždy slušné zastání.
1754 Jakub Roštlapil prodal Podhorní mlýn i s pozemky Václavu Špičkovi za 650 zl. rýnských. Špička složil po sepsání kupní smlouvy 400 zl. v hotovosti, zbytek měl dodat při sv. Havlu toho roku.
1755 Jakub Roštlapil koupil od Jana Moře za 60 zl. roli menší než jeden korec výsevku, za 79 zl. roli o dvou korcích od Antonína Bačiny a louku ve Stardinách od nápadníků Karlovských za 33 zl., celkem za 172 zl. (čímž skončil s mlynářstvím).
1779 mlynář František Špička koupil od vrchnosti roli poblíž mlýna o rozloze téměř osmi korců výsevku za 3000 zl. rýn. Z tohoto pole musel vrchnosti platit o sv. Havlu úrok 6 zl. rýn.
1784 František Špička získal k mlýnu náležející pilu se vším k ní patřícím nářadím a potřebami za 200 zl. rýn. Nabyvatel z pily každoročně odváděl deset zl. rýn. ve dvou splátkách o sv. Janu a o Vánocích, pro vrchnostenskou potřebu měl sřezat každoročně 60 klád za stanovený plat tři krejcary za jednu opracovanou kládu a jednu krajinu.