Eliášův mlýn

1671 urbář:  mlýn Eliášův dával před časy 2 míry žitné mouky tasovskému faráři

První písemná zmínka o mlýnu pochází z roku 1695, kdy na něm byl mlynář Štěpán Eliáš, dával ouroku na sv. Jiří 31 kr., na sv. Václava 31 kr. a za ponůcky 15 kr. Ze stavů a řeky platí 2 zl. na sv. Jiří a 2 zl. 26 kr. na sv. Václava.

Protože kousek nad mlýnem stojí zřícenina hrádku Templštejn, máme za to, že mlýn byl v tomto osamělém místě založen jako důležitá součást hrádku a je daleko starší než prvá písemná zmínka o něm. Ve Vlastivědě moravské (Velkomeziříčského okresu) se můžeme na str. 169 dočíst pod obcí Dolní Heřmanice: „V roce 1775 měl Eliášův mlýn dvě mlecí složení a pilu, mlynářem na něm byl Antonín Hamža, dříve Antonín Eliáš. Dává vrchnosti 1 zl. 2 kr. gruntovní činže, 15 kr. za hlásku, 3 slepice a 16 vajec.

1781/82 po vydání Tolerančního patentu přestoupila mlynářka-vdova Alžběta Hančová (Hamžová) i její dcery z I. manželství k helvétské víře.

Před zánikem měl mlýn tři až čtyři složení podle počtu vodních kol, jedno z kol bylo na pilu. Spád vody na vodní kola činil pět metrů, což bylo ze mlýnů v okolí nejvíce. Eliášův mlýn patřil do panství velkomeziříčského.

 Dne 10. června 1899 vypukl ve mlýně požár a mlýn vyhořel do základů. Po požáru již nebyl obnoven a na jeho místě byla postavena hájenka zvaná Druhá. 

Hajný Vokoun si zbudoval v roce 1939 na náhoně po mlýně malou vodní turbínu za účelem výroby elektrického proudu.

Hájenka postavená v místech zbořeného mlýna byla v 80. letech zbořena a na jejím místě postaveno rekreační středisko Nesměř.

Pozůstatky po bývalém mlýně jsou: kamenné zdivo, tzv. lednice, mlýnská strouha a jez na řece Oslavě, jehož stáří si netroufáme odhadnout a který je oblíbeným rybářským revírem.