Ještě není ve mlýně, to, z čeho budou mazance.
(německé rčení)

Fojtský, Neiserův mlýn

Fojtský, Neiserův mlýn
14
Žabeň
739 25
Frýdek-Místek
Žabeň
49° 42' 21.5'', 18° 18' 11.9''
Mlýn bez funkčního vodního motoru
Mlýnice již neexistuje, ze mlýna zbyla jen obytná budova, ze které je rodinný dům.
Olešná
nepřístupný

Obecná historie:

Na skice z r. 1833 je psán majitel Gerorg Neuser, v r. 1930 Adolf Naiser, mlýn a mlátička.


Historie mlýna obsahuje událost z období:

Původně stál žabenský mlýn při řece Ostravici.  Když jej alezničila povodeň, byl postaven nynější mlýn při Olešné s pomocí vrchnosti. Dochoval se list „Obdarování Matouše Funiaka mlynáře Žabeňského“ datovaný dne 26. srpna 1699 od Františka Josefa hr. z Oppersdorfu. Dle této listiny se mlynář Matúš Fuňák osvobozuje hrabětem Františkem Josefem z Oppersdorfu od roboty, má však každoročně o sv. Jiří a sv. Václavu odvádět vrchnosti 2 rýnské stříbra, 1 husu, 1 vejce, ½ měřice ovsa, chovati panského chrta (jinak odvádět 3 měřice ovsa)., ½ štučky přástvy a při prodeji mlýna z každého 100 po 10 rýnských platit vrchnosti. Listina je psána česky švabachem. (v příloze). V obecní kronice se uvádí,  že kromě této listiny chová majitel ještě několik listin z 19. století, pojednávajících výhradně o záležitostech, týkajících se mlýna.

Víme tedy, že již nejméně od 17. století byl na tomto mlýně byl rod Fuňáků. Ten vymřel po meči. Chovanka posledního Fuňáka se provdala za jistého Naisera, jímž tento rod na mlýně nastupuje.
První zmínka o Neiserech se činí roku 1788, kdy byl majitelem mlýna Jakub Neiser.

V roce 1797 byl majitelem Josef Neiser (Nausar), snad syn Jakubův. Ten v tomto roce postoupil mlýn svému synu Jiřímu (Georg Nausar), jenž k nepatrnému pozemkovému majetku připojil koupěmi od velkostatku asi 2 ha na „zádvoří“a 48 ha rybníků zv. „Vlešníky“, což se stalo v létech 1810– 1825. Jiřímu přísluší veliká zásluha, že svým prozíravým hospodářstvím a zejména výhodnou koupí pozemků zajistil žabenskému mlýnu, který do té doby ničímnevynikal nad sousední mlýny, dobrou prosperitu. Mlýn měl zajištěnou dobrou hospodářskou základnu a nebyl již odkázán na kolísavý objem mletí, neboť v době prosperity mlýna pozemky stačily k obživě. U mlýna byloožno chovat i koně, což bylo další výhodou, neboť žabenští mlynáři nebyli již odkázáni na cizí pomoc při dovozu a odvozu mouky, což umožnilo kromě selského mletí i mletí obchodní. Jiří se také zasloužil i o strojové zvelebení mlýna, neboť zřídil samostatné vodní kolo a k němu příslušné mlecí složení (mlýnský kámen), tím podstatně zvýšil kapacitu mlýna alespoň v době dostatku vody. Svými současníky byl velice vysoce hodnocen. Měl přátelské styky s vrchnostenskými úředníky u nichž požíval velké vážnosti. Po nějakou dobu zastával tehdy neschopného fojta Typovského i fojtovský úřad.
Roku 1835 převzal mlýn Josef Neiser, syn Jiřího. Narodil se roku 1818. V šestnácti letech mu zemřel otec. Stal se dědicem mlýna a čtyři roky po smrti otce hospodařil se svou matkou Terezií, roz. Klečkovou na mlýně až do roku 1838, kdy mu matka předala vedení mlýna, ač podle poslední vůle Jiřího, měla právo na mlýně ještě hospodařit. Svými současníky byl považován za dobrého hospodáře a rozumného člověka, který požíval všeobecné vážnosti. Roku 1838 se oženil s Barborou roz. Goldovou, Němkou pocházející z Rožmitálu (dnes součást Petřvaldu). Josef zemřel roku 1881.

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
  • Poddanský

Po něm převzal mlýn jeho syn – opět Josef. Ten se narodilroku 1841. Za manželku si vzal Beatu roz. Hlavatou.

Toto velmi náročné dílo jakož i přestavbu mlýna prováděl již Josef Neisser se svým synem Aloisem, který měl po něm zdědit žabenský mlýn. Bohužel však
Alois vážně onemocněl a zemřel jen pár měsíců po smrti otce roku 1881 Po jeho smrti se vrátil na mlýn jeho bratr Josef, který v té době bydlel ve Staré Vsi, kde vlastnil hostinec. Doba Josefa Neissara na mlýně byla dobou rostoucího blahobytu. Josef se stal jedním z nejzámožnějších a nejváženějších osob v kraji. V Žabni zastával funkci voleného starosty obce byl také vybrán za porotce ke krajskému soudu do Nového Jičína. Narodil se roku 1841, na jaře roku 1898 provdal svou dceru Růženu a na podzim téhož roku měl svatbu jeho syn Adolf.
Poté Josef prodal svůj žabenský mlýn se všemi polnostmi a s ostatním příslušenstvím svému synu Adolfovi za velmi příznivých finančních podmínek. Ihned po svatbě svého syna Adolfa se Josef se svou druhou manželkou Marií odstěhoval do Místku, kde si zakoupil dům na Ostravské ulici. Tam také zemřel 9. 12. 1914.
Jeho syn Adolf Neiser se narodil 2. 3. 1873 ve Staré Vsi. Mlýn převzal hned po svatbě roku 1898, kdy se oženil s Terezií roz. Hořínkovou (n. 1878, + 1971). K další rekonstrukci mlýna došlo v letech 1909 – 1910, kdy Adolf sjednal odborníky na stavbu mlýnů. Byli to specialisté stolaři (dříve zv. sekerníci). Jejich mistrem byl Leo Hampel z Vítkova. Všichni byli německé národnosti. Svému řemeslu rozuměli velmi dobře. Pracovali na rekonstrukci mlýna více než půlroku. Po ukončení jejich práce byl mlýn široko daleko nejmodernějším a na svou dobu poskytoval tu nejjakostnější mouku.  Po válce se pokračovalo na modernizaci mlýna a v té podobě pak zůstal s menšími nevýznamnými změnami až do jeho likvidace. Za dobu, kdy se Adolf ujal hospodářství na žabenském mlýně, vystřídala se tu řada pracovníků. Ve mlýně byli tehdy vždy tři tovaryši a jeden pomocník, který vypomáhal všude tam, kde ho bylo potřeba a to i v mlýnici. V hospodářství byl zaměstnáván jeden kočí a dvě služebné. Občas byl též zaměstnáván i pasák krav. Na sezonní práce v poli byli dle potřeby přibíráni též nádeníci. Adolf zemřel 4. 5. 1964.

Hospodářský typ mlýna
Smíšený

1939 majitel Adolf Naiser, nájemce Ludvík Stöber.

V důsledku reforem roku 1948 byly polnosti náležející k mlýnu převzaty bez jakékoliv náhrady do družstva a v hospodářské budově byla zřízena družstevní prádelna. Mlýn jako všechny mlýny té velikosti a menší byl zrušen a mletí se soustřeďovalo jen do několika mlýnů v okrese. Poslední nájemce mlýna Rostislav Bařina šel pracovat jako horník na šachtu a později dostal výhodné místo ve Válcovnách plechu v Lískovci.
Z žabenského mlýna si udělalo JZD skladiště. A jelikož po následných 25 let hospodaření JZD neprovedlo nikde nejmenší opravy, mnohé hospodářské budovy tak zchátraly, že musely být zbořeny. Mlýnské budova nebyla na tom lépe. Mlýnské zařízení bylo úplně demolováno. Definitivně byl mlýn zrušen roku 1951.

Události
  • Zánik mlynářské živnosti
  • Zánik budovy mlýna

Současný objekt bývalého mlýna čp. 14, ležící na p.č. 619/2 dnes vlastní p. Jana Cábová.

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Naiser
  • Neuser
  • Stöber
  • Fuňák
  • Neiser
  • Neusar
  • Čajánek
  • Bařina

Historie mlýna také obsahuje:

1699 – Matúš Fuňák
1788 – Jakub Neiser (m. Marianna)
Do 1797 – Josef Neiser (syn předešlého)
1797–1835 – Jiří Neusar (syn předešlého, m. Terezie Klečková)

1833 - Georg Neuser
1835–1881 – Josef Neiser (syn předešlého, m. Barbora Gold)
1899–1915 – Josef Neiser ml. (syn předešlého, m. Beata Hlavatá)
1915–1933 – Adolf Neiser (syn předešlého, m. Terezie Hořínková)

1930, 1939 - Adolf Naiser
1933 – Maxmilián Čajánek (nájemce)
Do 1948 – Rostislav Bařina (nájemce)

 

 


Zobrazit více

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    částečně adaptován
    06 2018
    • dochován pouze obytný objekt/obytná část
      Roku 1853 byl mlýn přístavbou rozšířen a modernizován. Toho roku dal Josef zhotovit plán na přestavbu obytné části mlýna. Plán byl zhotoven 2. dubna 1853 zednickým mistrem Josefem Sládečkem (Sladetschek) z Paskova. Přestavba počítala z rozšířením dosavadní obytné části domu téměř o 100%. Mlýnice byla tehdy celá dřevěná a obytná část domu zděná. Ke stavbě však došlo až po více jak 10ti letech, ale stavba byla pak provedena mnohem velkoryseji a v daleko větším rozsahu, než bylo původně plánováno. Kromě obytné části byla přistavěna i mlýnice z dřevěné na zděnou a podstatně i zvětšena. Celá mlýnská budova byla zvednuta o jedno poschodí a to jak mlýnice, tak i prostor nad obytnou částí. Mimo mlýnskou budovu byly vybudovány i budovy hospodářské, které do té doby byly jenom malé a patrně dřevěné. Obytná část byla dostavěna okolo roku 1871. Do výstavby byl pojat i prostor kolem vodních kol, který byl zván „jistevka“ (lednice). Rovněž i dřevěné koryto, který byla voda přiváděna na kola, zvané „vantroky“ bylo pojato do budovy mlýna, takže mrazy působily provozu méně potíží. Půdorys mlýnice byl rozšířen asi o 1 m. Vnitřní budova byla členěna na více podlaží a to tak, že část s mlýnicí měla 5 podlaží a část, kde se nacházel byt měla 4 podlaží. Původní bytové jádro zůstalo bez podstatných změn, pouze zeď, která oddělovala kuchyni od tzv. malé jizby byla rozebrána, takže pak tato světnice s kuchyní tvořila jednu místnost. Prostor nad bytem sloužil jako skladiště mouky a obilí, s výjimkou jedné místnosti, která mohla být vytápěna a kde byli ubytováni mlýnští zaměstnanci. Po dokončení všech stavebních úprav dělala mlýnská budova na svou dobu velmi imposantní dojem a spolu s hospodářskými budovami připomínala zemanskou usedlost.
      Snad současně, snad dříve nežli mlýnská budova, byly budovány i budovy hospodářské. Na levé straně příkopy to byla kůlna, do níž se vešly 4 vozy vedle sebe. Kůlna neměla vrata, byla otevřená. K této kůlně přiléhala a byla s ní jednotně zastřešena větší klenutá místnost, která nahrazovala sklep i spížírnu. K jižní straně této kůlny byla přistavěna menší dřevěná budova se 4 prasečími chlívky. K severní straně kůlny přiléhala prostorná stodola, která podobně jako kůlna měla zevní stěny zděné, stodola přesahovala přes příkopu až na její levý břeh. Nad příkopou, kterou v celé šíři překlenovala, byla dřevěná, rovněž do dvora byly pouze zděné pilíře a prostory mezi nimi byly dřevěné. Východně od stodoly již na pravém břehu byl chlév do něhož se vešlo 10 kusů hovězího dobytka. Chlév byl klenutý a nad ním dvoupodlažní půda, zv. sýpka. Na sýpku byl ze dvora vchod samostatnými dveřmi i schodištěm. Vedle chléva pak byl sklep, velmi mělký, jen s několika schůdky dolů, protože níže bylo vlhko a prosakovala tudy podlahou spodní voda.
          • zcela bez technologie aj.
          Žádná položka není vyplněna
          Tak jako se podstatně změnil vnější vzhled celého mlýna, tak se změnilo i jeho strojové vybavení. Byla pořízena celá řada nových a na tehdejší dobu vysoce moderních strojů a zařízení. Byla pořízena nová dvojitá válcová stolice s hladkými válci, která pak fungovala bez oprav až do likvidace mlýna. Byla pořízena tzv. „reforma“, což byl stroj na výrobu krupice. Místo dasavadního primitivního prosívacího zařízení byly zavedeny tzv. „cylindry“. To byly veliké válcové konstrukce potažené speciálním hedvábím. Toto hedvábí bylo dodáváno ze Švýcarska a tříděním mouky na tomto zařízení dosahovalo nebývalé přesnosti. U vodních kol byla dosavadní dřevěná palečníková kola nahražena novými litinovými, jejíž průměr byl asi 3 m. Do těchto kol pak byly vsazovány palce, obvykle z jasanového dřeva. Tyto palce musely být vždy po určité řadě let obnovovány. Mlýn se stal jedním z nejmodernějších v kraji. Byla zvýšena i jeho kapacita, takže dosahoval ročního výkonu 1.200 tun ročně.
          • náhon
          • vantroky
          • lednice
          Rušivě působila mlýnská strouha, která rozdělovala dvůr na dvě nestejně velké části. Proto strouha byla po celé šířce překlenuta kamennou klenbou. Tato klenba bez jakýchkoli oprav vydržela přes sto let. Klenba byla asi 2 m vysoká a asi dva a půl metru široká. V současnosti je z větší části zavezena zeminou, ale vydržela až do současnosti.
          Typvodní kolo na vrchní vodu
          StavZaniklý
          Výrobce
          PopisV r. 1930 zde byla dvě kola na svrchní vodu, průtok 0,31 a 0.27 m3/s, spád 2,9 m, výkon 8 a 7 k. (5,92 a 5,18 kW)
          Typvodní kolo na vrchní vodu
          StavZaniklý
          Výrobce
          PopisV r. 1930 zde byla dvě kola na svrchní vodu, průtok 0,31 a 0.27 m3/s, spád 2,9 m, výkon 8 a 7 k. (5,92 a 5,18 kW)
          Typnaftový motor
          StavZaniklý
          PopisJedině, co Adolf nemohl uskutečnit, byl pomocný energetický zdroj. Adolf zakoupil za tím účelem nejmodernější naftový Dieslův motor o deseti HP. Jeho instalaci však zhatil počátek první světové války.
          Typnaftový motor
          StavZaniklý
          PopisJedině, co Adolf nemohl uskutečnit, byl pomocný energetický zdroj. Adolf zakoupil za tím účelem nejmodernější naftový Dieslův motor o deseti HP. Jeho instalaci však zhatil počátek první světové války.
          Historické technologické prvky
          AutorMinisterstvo veřejných prací
          NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
          Rok vydání1933
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněnísešit 16, s. 17
          AutorMinisterstvo veřejných prací
          NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
          Rok vydání1933
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněnísešit 16, s. 17
          AutorDurčák Jan
          NázevZ historie vodního mlýna v Žabni
          Rok vydání2012
          Místo vydáníŽabeň
          Další upřesnění
          Odkaz
          Datum citace internetového zdroje
          AutorJiří Tichánek, Jan Štěpánek, Ing. Pavel Šmíra
          NázevVodní mlýny na Frýdecko-Místecku
          Rok vydání2013
          Další upřesněnírkp., s. 723-735

          Žádná položka není vyplněna

          Základní obrázky

          Historické mapy

          Plány - stavební a konstrukční

          Historické fotografie a pohlednice

          Současné fotografie - exteriér

          Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

          Současné fotografie - vodní dílo

          Současné fotografie - předměty spojené s osobou mlynáře

          Ostatní

          Vytvořeno

          18.6.2018 21:13 uživatelem Radomír Roup

          Majitel nemovitosti

          Není vyplněn

          Spoluautoři

          Uživatel Poslední změna
          Rudolf (Rudolf Šimek) 23.6.2018 09:38
          doxa (Jan Škoda) 12.1.2021 22:55