Voda šumí a mlýny melí.
(srbské přísloví)

Markův mlýn, Pražský mlýn

Markův mlýn, Pražský mlýn
306
Benátská
Litomyšl
570 01
Svitavy
Litomyšl
49° 51' 52.5'', 16° 18' 57.6''
Mlýn bez funkčního vodního motoru
Starý mlýn s bohatou historií.
Loučná
nepřístupný

Historie mlýna obsahuje událost z období:

Mlýn Pražský, byl ve 2. polovině 17. století spravován mlynáři z rodu Lipchavských, kteří jej měli v nájmu. Roku 1682 žádal Jakub Lipchavský o povolení, aby směl ve mlýně prodávat „…pálení…“a roku 1685 prosil městskou radu o dřevo na opravu domu.Dřevo na opravy patrně obdržel, protože v roce 1687 byl vyšetřován právem městským, že bez povolení vystavěl na svém dvoře nové stavení. Vystavěl také nové chlívy, ale ty narozdíl od pavlače bourat nemusel. Roku 1736 píše svou závěť Helena Podhajská mlynářka z Pražského mlýna, v níž „…za dědice ustabovuji mého milého manžela Antonína Podhajskýho pro lásku a ke mně dobré chování, však tím způsobem, aby on dva díly statečku mého, který jsem jemu do mlýna přinesla y všechno to co v mlejně jest… po mé smrti dědil a tím spokojen byl…“. Podle zápisu v gruntovní knize zakoupil Antonín Podhajský Pražský mlýn již v roce 1733. Cena mlýna byla za 700 zlatých. Roční úrok činil 61 kr 40 dr za mlýn a 5 kr 50 dr za roli. V roce 1741 mlýn vyhořel a mlynář žádal městskou radu o pomoc. Dostalo se mu 10 trámového a 15 krovového dříví z obecních lesů. Ale nájem ze mlýna musel zaplatit „beze vší srážky“Z toho se dá usoudit, že škody na mlýně nebyly tak velké, jednalo se patrně především o novou střechu. V roce 1743 měl Antonín Podhajský jménem náhrady pro chudé špitálníky „…že prasata dokonale nevykrmilza 3 kamenný libry po 6 dr má dáti 6 zlatých pod skutečným arestem do západu slunce…“

 Při cezení řek se měl konšelský mlynář vždy dohodnout s mlynářem pražským, ale domluva asi nebyla vždy jednoduchá. Již roku 1735 se můžeme v městské gruntovní knize dočíst o sporu těchto dvou mlynářů, který se týkal velikosti mlýnských kol a jak jinak, i vody. Jiří Hnátek si stěžuje, „…že by od mlynářpražského skracenost zdi pro zdělání velikých kol trpěti musel…“. Konalo se velké vyšetřování za přítomnosti radních i cechmistrů mlynářského řemesla Jana Kunsta a Kašpara Syrového. Přítomni byli i zkušení mistři mlynářského řemesla Jakub Langer a Jakub Abraham. Vyšetřilo se, že konšelský mlynář „…kola má jenom na 4 lokte weliké, naproti tomu ale pražský mlynář jedno má 5, druhé 5 a třetí 6 lokte dlouhý. Z té příčiny stává se welká újma konšelskému mlynáři, že mu nemůže Woda strouhou na Wantroky jíti. Poněvadž na Praským mlejně nic wicej než na 5 loket byly a nyní od nynějšího mlynáře Antonína Podhajského jedno o 4 a druhé o jeden loket wěčí udělané jsou, což Praskýmu mlynářk užitku, nebo čím wěče Kolo jest, miněj Wodi potřebuje, kdyby málo Wodi jmal, Konšelský Mlinář skrze to škodu nésti by musel. Kdiby to 6 loketní Kolo nechtiel menší udělati, powinnen bude zatopující Wodu Mlynář Praský přitom kole trpěti. To ale dolní na 5 loket wyměřený starý Kolo při Praským Mlejně má zůstávat na budoucí Časy, na swědectví aby wěčí nebylo podle kterého druhé dwě Kola jenom 5 loketní Welký napotom bejti mají…“. Taková opatření byla pražskému mlynáři nařízena a také „… aby Wantroky u Praského mlýna o dwa couly suženy byly, dříve nežli woda pujde…“. Za postavení větších kol bylo pražskému mlynáři do budoucna pohroženo pokutou od magistrátu. Z dalšího zápisu vyplývá, že celý spor vznikl patrně tehdy, když konšelský mlynář stavěl u svého mlýna kamenný mostek a přehradil na šest dní řeku. To spolu s velkými koly u pražského mlýna způsobilo, že v řece nebyla žádná voda. Pražský mlynář si totiž rozšířil i vantroky a přebytečnou vodu vypouštědo jalové strouhy, ke konšelskému mlýnu tak doteklo málo vody. Komise se snažila o rychlou nápravu „…nebo to se Wý že Praský a Konšelský Mlynář na jednom stejným Nájmu a Platu jsou, za Slušné jest aby jednoho práva užívaly…“.Pro spravedlivé rozdělení vody měpražský mlynář udělat korýtko, kterým by přepouštěl na pilu konšelského mlýna všechnu nepotřebnou vodu. Navíc měl konšelský mlynář výlučné právo hýbati s ocejchovaným splávkem na řece. Pražský mlynář mohl zvednout splav jen při náhlé velké vodě. Konšelský mlynář měl také udržovat správnou šířku vodního toku a to již od mostu pražského mlýna. Celý spor o vodu se dotkl i litomyšlského koželuha, kterému bylo zakázáno máčet kůže v řece a tím „…wodu zdejmat…“. Dalším opatřením ve prospěch konšelského mlynáře byl jeho svobodný přístup k řece a to i na úkor měšťanů a vrchnostenských poddaných, kteří měli u vody své zahrady a jiné ohrazené pozemky. Posledním požadavkem konšelského mlynáře bylo, aby mlynář pražský, kvůli kterému se celé vyšetřování provádělo, zaplatil celé nebo alespoň větší část nákladů komise.

 Vroce 1704 měl Pražský mlýn 3 složení a 1 stoupu a konšelský mlýn 4 složení. Oba městské mlýny platily na počátku 18. století pololetní úrok. Zatímco u Pražského mlýna činil půlroční poplatek 80 kop, mlýn zvaný špitálský splácel pouze 10 kop dvakrát do roka. Oproti Pražskému mlýnu však odvádě55 strychů obilí pro chudé špitálníky. K roku 1736 nacházíme v městských knihách povinnost obou městských mlynářů platit ročně 3 kopy za vykrmení jednoho vepře. Tento zápis se odvolává na ustálené zvyky vázané na předchozí majitele mlýnů, podle čehož se dá předpokládat, že se jednalo o povinnost starou několik staletí. Další zápisy se zabývají požadavky mlynářů na dodávky dříví na opravy mlýnů. Zatímco v roce 1737 si mlynáři toto bukové a borovicové dřevo nechali dovést v rámci poddanských robot, o rok později již městská rada nařizuje mlynářům pořizovat si dříví na vlastní náklady. Je to patrně jedna z prvních známek zostřujících se vztahů mezi mlynáři a městem. V následujících letech mají mlynáři problémy s pravidelnými platbami. Dluží nejen za zmíněné „…vykrmení vepře…“ale i pololetní platby a dodávky meliva. Jejich dluh narůstá a pražský mlynář končí v březnu roku 1738 dokonce v šatlavě

 

 V roce 1930 vlastní mlýn a pilu František Marek.

Mlýn mlel až do roku 1958 jako poslední mlýn ve městě. Po znárodnění se do roku 1961 ve mlýně šrotovalo a v roce 1963 byl mlýn zbaven všeho zařízení. 

Po znárodnění se do oprav budov prakticky neinvestovalo a restituenti dostali mlýn nejen bez zařízení, ale také značně zanedbaný. Po restituci v roce 1991 se majitelé pokusili mlýn zprovoznit alespoň pro šrotování a obnovili několik výtahů a zásobníků, ale zejména z finančních důvodů se záměr nezdařil.

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Lipchavský
  • Podhajský
  • Marek
  • Gobrčel

Historie mlýna také obsahuje:

1939 - František Marek (RR)

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

  • podpis mlynáře
částečně adaptován
05 2012
    městský
    mlýn na malé řece (1000 – 7000 l/s)
    mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
    • předbělohorské období do roku 1620
    • baroko do roku 1800
    • 1945 – současnost
    zděná
    vícepodlažní
    Mlýn v těchto místech stával již od středověku, původně mlýnice bývala v místě nižší, dnes obytné části, vedle nynější mlýnice, která má ne zcela obvykle štítovou zeď směrem k náhonu pouze bedněnou, snad z důvodu úspor, nebo plánovaného zvětšení mlýna někdy do budoucna, k čemuž ale nedošlo.
    • plastická omítková výzdoba fasád a štítů
    • dveře
    • epigrafické památky (nápisy, datování aj.)
    • vyskladňovací otvor
      • zcela bez technologie aj.
      Po navrácení mlýna v restituci se majitelé snažily mlýn alespoň částečně zprovoznit pro šrotování a zbudovaly několik výtahů a zásobníků. Z podnikatelského záměru však z důvodu velké konkurence sešlo.
      Žádná položka není vyplněna
      Od středověku se mlýn postupně zvětšoval, nejdříve měl pouze jedno, později dvě složení.
      V roce 1704 měl mlýn tři mlýnská složení.
      Po modernizaci měl mlýn čtyři složení.
      Po znárodnění byl mlýn v roce 1961 zastaven a v roce 1963 zbaven veškerého zařízení, které bylo sešrotováno, či jinak zlikvidováno.
      V roce 1704 se ve mlýně uvádí stoupa.
      V roce 1930 se při mlýnu uvádí pila.
      • náhon
      Náhon vedl ke mlýnu souběžně s ulicí Benátskou, kde je místy náhon stále dobře patrný. Náhon existoval ještě krátce před zrušením mlýna v roce 1961, díky zanedbání údržby byl však značně zanesený náhon následně z velké části zasypaný.
      StavZaniklý
      PopisPřed rokem 1735 měl mlýn tři kola, jedno 5, druhé 4 a třetí 2 lokty velké.
      V roce 1735 má mlýn tří kola, dvě 5 loktů a třetí 6 loktů velké.
      V roce 1930 mlýn a pilu pohání dvě kola na svrchní vodu, první s průtokem 0.201 m3/s, spádem 3.4 m o výkonu 6 k a druhé s průtokem 0.132 m3/s, spádem 3.4 m o výkonu 6.5 k.
      Vodní kola nahradila Francisova turbína o výkonu 12 HP, odvezená pro použití v malé vodní elektrárně na jiném místě.
      StavZaniklý
      PopisPřed rokem 1735 měl mlýn tři kola, jedno 5, druhé 4 a třetí 2 lokty velké.
      V roce 1735 má mlýn tří kola, dvě 5 loktů a třetí 6 loktů velké.
      V roce 1930 mlýn a pilu pohání dvě kola na svrchní vodu, první s průtokem 0.201 m3/s, spádem 3.4 m o výkonu 6 k a druhé s průtokem 0.132 m3/s, spádem 3.4 m o výkonu 6.5 k.
      Vodní kola nahradila Francisova turbína o výkonu 12 HP, odvezená pro použití v malé vodní elektrárně na jiném místě.
      StavZaniklý
      PopisPůvodně byl ve mlýně instalovaný poměrně velký plynosací motor, který byl po elektrifikaci nahrazen elektromotorem, který sloužil současně jako generátor, podle energetické potřeby mlýna el. energii ze sítě odebíral, nebo do sítě dodával.
      StavZaniklý
      PopisPůvodně byl ve mlýně instalovaný poměrně velký plynosací motor, který byl po elektrifikaci nahrazen elektromotorem, který sloužil současně jako generátor, podle energetické potřeby mlýna el. energii ze sítě odebíral, nebo do sítě dodával.
      Historické technologické prvky
      AutorMiluše Vopařilová
      NázevMlynáři na Litomyšlsku (1650–1800)
      Rok vydání2008
      Místo vydáníinternet
      Další upřesněnídiplomová práce
      Odkazhttps://dspace.upce.cz/bitstream/10195/30158/1/VoparilovaM_Mlynari%20na%20Litomyslsku_PV_2008.pdf
      Datum citace internetového zdroje22.7. 2014
      AutorMiluše Vopařilová
      NázevMlynáři na Litomyšlsku (1650–1800)
      Rok vydání2008
      Místo vydáníinternet
      Další upřesněnídiplomová práce
      Odkazhttps://dspace.upce.cz/bitstream/10195/30158/1/VoparilovaM_Mlynari%20na%20Litomyslsku_PV_2008.pdf
      Datum citace internetového zdroje22.7. 2014
      AutorMinisterstvo financí
      NázevSeznam a mapa vodních děl republiky československé
      Rok vydání1932
      Místo vydání
      Další upřesněnísešit 7, str. 16
      Odkaz
      Datum citace internetového zdroje

      Místo uloženíNárodní archiv Praha
      Název fonduMlynářské ústředí
      Název archiválie
      Evidenční jednotka399
      Inventární číslo, signatura4254
      Místo uloženíNárodní archiv Praha
      Název fonduMlynářské ústředí
      Název archiválie
      Evidenční jednotka399
      Inventární číslo, signatura4254

      Základní obrázky

      Historické mapy

      Současné fotografie - exteriér

      Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

      Současné fotografie - vodní dílo

      Vytvořeno

      25.9.2012 23:05 uživatelem Jaromír Lenoch

      Majitel nemovitosti

      Není vyplněn

      Spoluautoři

      Uživatel Poslední změna
      Rudolf (Rudolf Šimek) 27.9.2012 09:28
      Radim Urbánek 12.4.2016 19:33
      Radomír Roup 13.6.2018 16:36
      Jiřík 27.7.2014 20:24
      REAPERXCX 2.10.2016 01:06
      Jaromír Mayer 1.10.2017 20:19