Voda odnesla celý mlýn
a ty se ptáš kde je vantrok.
(asyrské přísloví)

Svolšinský mlýn

Svolšinský mlýn
1
Chvalnov-Lísky
768 05
Kroměříž
Lísky
49° 9' 53.5'', 17° 11' 53.0''
Mlýn bez funkčního vodního motoru
Budova mlýna zachována i s navazujícím katrem. Mletí obilí ukončeno těsně po r. 1900 (dále fungovala jen pila), proto kromě zbytku palečného kola objekt bez mlýnské technologie.
Dnes objekt využíván jako dřevodílna.
mimo obec
Litava
nepřístupný

Historie mlýna obsahuje událost z období:

1407 1. zmínka o mlýně v osadě Strabišov (později zaniklé)

1464 připomínán rybník Svojšina, pojmenovaný podle Jana Svojše ze Zahrádky a Napajedel

1468 mlýn pravděpodobně vypálen při tažení krále Matyáše, zanikla osada Strabišov

mlýn znovu vystavěn

1490 Jiřík ze Zástřizel zakoupil mlýn a 1/2 rybníka pod svého bratra Jaroše

1509 zboží kupuje Václav Kropáč z Nevědomí

(historii zpracovala Eliška Dušková)

Hospodářský typ mlýna
  • Poddanský

1642 Mikuláš Pazmány z Panasa prodává Chvalnov s tvrzí, dvorem, rybníkem Svojšinou a mlýnem Janu Urménymu z Urmen

1697 Chvalnov s mlýnem zakoupil Jan Hannibal z Litenčic, připojil k litenčickému panství

1678 mlynář Václav

1682 Jan Kuchyňka

1700 Martin Procházka s manželkou Kateřinou

1700 mlýn přestavěn, vystavěn z cihel, s pálenou krytinou

1734 zeť Ludvík Skalička, manžel dcery Rosiny

1767 emfyteuticky zakoupil Ludvík Novák z Přerova za 800 zl., roční  činže 300 zl., naturální odvody, robotní povinnost

1781 Ludvík Novák zemřel, mlýn převzala vdova Alžběta (dcera Jana Brančíka, mlynáře z Prusinovic)

1784 od Alžběty mlýn zakoupil Karel Běhálek z Lipníku nad Bečvou za 2600 zl., roční plat snížen na 220 zl.

1787 mlýn prodán Martinu Moučkovi, který pocházel z mlynářského rodu Moučků z Prusinovic ze mlýna Kozrál

1792 mlynář Martin Mouška se oženil s Alžbětou, vdovou po Ludvíku Novákovi. Svatba proběhla 19. června 1792 v Prusinovicích

1801 Martin Moučka zemřel

1803 Alžběta se potřetí provdala za Josefa Jeřábka, nechala na něj přepsat mlýn s podmínkou, že zaplatí všechny dluhy, které na mlýně vznikly dědictvím a vyplatí 3 nezletilé sirotky po Martinu Moučkovi

1805 Apelační soud smlouvu anuloval, mlýn zůstal ve prospěch nezletilých sirotků (po smrti matky poručník Josef Sedlařík z Lísek), následně navrácen do majetku litečické vrchnosti

1810 zakoupil Josef Urbitz za 30.000 zl.

1814 po jeho smrti zdědil bratr Jiří Urbitz

1815 prodal Bartoloměji Cupákovi

1820 od Bartoloměje Cupáka zakoupil František Vávra

1824 zakoupila Johana Svobodová, manželka Václava Svobody

1825 prodává Františkovi a Josefce Dvořákovým

1827 v exekuci zakoupil za 4000 zl. Antonín Šťastný z Náměště nad Oslavou (1798-1850). Od roku 1820 mlynařil v Brodku u Nezamyslic, 1824 se oženil s Františkou Coufalovou.

(historii zpracovala Eliška Dušková)

1850  zemřel Antonín Šťastný, nezletilým sirotkům stanoven poručník Štěpán Tomaník, mlynář z Koryčan

1851-1853 mlýn má v pronájmu Dominik Otto ml., syn mlynáře Dominika Otty z Kožušic

1853 po dosažení plnoletosti mlýn převzal Václav Šťastný (1831-1907), vyučený u svéjo poručníka Štěpána Tomaníka v Koryčanech a u Dominika Otty st. v Kožušicích

1857 se oženil s Amálií, dcerou Dominiuka Otty st.

1860 Amáie zemřela, podruhé se oženil s její sestrou Marií

1893 zemřela Marie

1902 u mlýna zřízena pila na výrobu řeziva

1907 umírá Václav Šťastný, mlýn převzal syn Josef Šťastný

v mlýně se mele jen pro vlastní potřebu, závod slouží jako pila

1930 pila Josef Šťastný

1931 pilu přebírá synovec František Král s manželkou Marií

František Král se zapojuje do odboje, v roce 1943 dvakrát unikne zatčení, sestra Marie je vězněna v Brně na Cejlu a v koncentračním táboře ve Svatobořicích

na pile je ukrývána literární pozůstalost Bedřicha Václavka

1948 pila znárodněna, hospodářství předáno Rolnickému mlékařskému družstvu v Brankovicích, František Král odešel do Kroměříže

Svolšinu zdědila dcera Jana Králová, provd. za docenta Zdeňka Župku z Vysoké školy zemědělské  v Brně

1966 František Král odešel do penze, navrátil se na Svolšinu, kde 1977 zemřel

majitel Zdeněk Župka

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Šťastný
  • Kuchyňka
  • Procházka
  • Skalička
  • Novák
  • Běhálek
  • Moučka
  • Jeřábek
  • Urbitz
  • Cupák
  • Vávra
  • Svoboda
  • Dvořák
  • Otto

Historie mlýna také obsahuje:


Zobrazit více

Zobrazit více

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    dochován bez větších přestaveb
    05 2012
      venkovský
      mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)
      mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
        zděná
        jednopatrový
        Kolem roku 1700 došlo k přestavbě starého svolšinského mlýna na budovu z pálených cihel, zakrytou tvrdou taškovou krytinou. Z původní budovy se zachovala jen část sklepního zdiva na východní straně, která byla z kamene, a kameniva bylo pak použito pro spodní část pily, která byla později součástí svolšinského mlýna. Velké kamenné kvádry byly použity pro spodní část lednice až po hřídele vodních kol. Lednice musela být postavena pro původní mlýn velmi důkladně, neboť při poměrně velké výšce a velkých nárazech vody přečkala bez poruch celá staletí. Na půdorysných rozměrech budovy se v pozdější době ničeho nezměnilo, jen výška se zvětšila. Budova byla původně přízemní a nad obytnou západní částí měla nadstavenou sýpku. Patrně náležely již tehdy k mlýnu také nějaké hospodářské budovy, které však byly umístěné na severní straně mlýna a vytvářely tak spolu s budovou mlýna uzavřený dvůr.
        V roce 1810 svolšinský mlýn kupuje Josef Urbitz. V prodejní smlouvě je podrobně popsáno, jak mlýn vlastně „vypadal“. Je uvedené, že v budově jsou dvě světnice, jedna komora, jedna kuchyně, jedna mlýnská chodba, dvě stolice na mletí mouky a jedna sýpka. U mlýna jsou stáje pro koně, stáje pro hovězí dobytek, jedna stodola ze dřeva, jeden vepřinec a příslušné oplocení. Součástí prodeje byl i rybník.
        Václav Šťastný (1853-1907) provedl svolšinském mlýně úpravy. Rozhodl se ze severní části odstranit hospodářské budovy, které byly v té době z velké části již ve špatném stavu. Tyto budovy postavil zcela znovu a umístil je na jižní straně. Byly vystavěné nové stáje pro hovězí dobytek a konírna pro dva páry koní. Byl rovněž postaven vepřín, kůlna pro hospodářské stroje a kočár a otevřená kůlna pro palivové dříví. Byl vystavěn také byt pro ženatého čeledína. Poněkud stranou na východní straně byla postavena stodola na obilí s mlatem, vedle pak byla kůlna na slámu. Rovněž byla rozšířená i obytná a mlýnská budova. V přízemí na straně nového dvora byla zřízena velká síň, vedle lednice, prádelna a za ní dvě místnosti. Většinou sloužily jako spíš na potraviny a v menší pak byla i pec na pečení chleba. První patro budovy, v němž se původně nacházela sýpka, bylo zvýšeno a byly zde zřízené dva velké pokoje a komora na potravinové zásoby. Nová sýpka byla přeložena do nového podkroví obytné části. Původně sýpka zaujímala jen část podkroví, s přibývajícími výnosy obilí se musela stále zvětšovat a v roce 1900 již zaujímala podkroví celé. K pokojům v prvním patře se chodilo po točitém dřevěném schodišti a přes předsíň. Kuchyň v přízemí byla spojena jednoramenným dřevěným schodištěm se zadní chodbou.
        Josef Král (od 1931) vypracuje projekt na rekonstrukci Svolšiny protože od přestavby Václavem Šťastným uplynulo už více než sto let. O úpravu obytné části se postarala manželka Františka Krále Marie. Byt v prvním patře byl upraven, stal se z něj čtyřpokojový byt s kuchyní na provoz elektřinou, komorou na potravinou a koupelnou a záchodem. V přízemí byl zřízen dvoupokojový byt s veškerým příslušenstvím, byla rozšířena vstupní chodba a vytvořena vstupní hala s pohodlným schodištěm. Také zde byla prádelna, velká komora na ovoce a přístup na dvůr a ke sklepu na hrázi. Za mlýnicí na jižní verandě byly zřízené místnosti pro služebné.
        Byla plánovaná rovněž přestavba zemědělských částí. Tuto přestavbu však už znemožnilo vypuknutí druhé světové války a po válce znárodnění podniků.
        • dveře
        • okno
          • zcela bez technologie aj.
          Dochováno pouze torzo palečného kola a snad zbytky transmisí.
          Žádná položka není vyplněna
          Zaniklý
          • pila
          1902 Pila byla postavena na východní straně mlýnské budovy. Byla to lehká dřevěná konstrukce a v ní byla umístěna jednopásová pila, takzvaná valaška. Na ní se mohly řezat kmeny až šest metrů dlouhé. Pro spodní část pily pak bylo použito starých sklepních místností v úrovni mlýnice. Pracovní úroveň pily byla v úrovni mlýnské zanášky.
          1920. Dalším opatřením je pak nahrazení již opotřebované dřevěné konstrukce valašky konstrukcí železobetonovou. Tuto rekonstrukci provede podle návrhu Josefa Krále (který je stále ještě v cizině) jeho bratr Emil v roce 1921, později je pila rozšířena o rámovou pilu s cirkulárkou a vodní pohon přeměněn na parní, k čemuž je zakoupena (v roce 1927) parní lokomobila.
          • jez
          • náhon
          • akumulační nádržka
          • odtokový kanál
          • lednice
          Dnes potok teče regulovaným korytem. Na původním korytě jez, těsně za ním akumulační nádržka (její jižní hráz dnes neexistuje).
          Typvodní kolo na vrchní vodu
          StavZaniklý
          PopisV r. 1930 2 kola na svrchní vodu. 1) Průtok 105 l/s, spád 6.13m, výkon 5.7 k.s. 2) Průtok 60 l/s, spád 6.13m, výkon 3 k.s.
          Typvodní kolo na vrchní vodu
          StavZaniklý
          PopisV r. 1930 2 kola na svrchní vodu. 1) Průtok 105 l/s, spád 6.13m, výkon 5.7 k.s. 2) Průtok 60 l/s, spád 6.13m, výkon 3 k.s.
          Typparní stroj, lokomobila
          StavZaniklý
          Popis1927 lokomobila pro pohon pily
          Typparní stroj, lokomobila
          StavZaniklý
          Popis1927 lokomobila pro pohon pily
          Historické technologické prvky
          • paleční kola, pastorky a cévníky (řemeslný výrobek)
          • francouzský kámen | Počet:
          • AutorMinisterstvo financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněnísešit 15, str. 15
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje
            AutorMinisterstvo financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněnísešit 15, str. 15
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje
            AutorEliška Dušková
            NázevHistorie mlynářských rodů
            Rok vydání2018
            Místo vydáníBrno
            Další upřesněnírkp.
            AutorJosef Král
            NázevKronika Svolšinská
            Další upřesněnírkp.

            Žádná položka není vyplněna

            Základní obrázky

            Historické mapy

            Plány - stavební a konstrukční

            Obrazy

            Historické fotografie a pohlednice

            Současné fotografie - exteriér

            Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

            Současné fotografie - vodní dílo

            Současné fotografie - technologické vybavení

            Vytvořeno

            11.1.2016 20:19 uživatelem Dušan

            Majitel nemovitosti

            Není vyplněn

            Spoluautoři

            Uživatel Poslední změna
            Rudolf (Rudolf Šimek) 28.4.2016 21:57
            doxa (Jan Škoda) 19.10.2020 16:45
            Jadran (Ondřej Machálek) 13.11.2020 11:45