Historie
Obecná historie:
Málokdo dnes ve Vážanech ví, že ve Vážanech, na hranicích mezi Vážanami a Slavkovem, byl velký rybník.
Rybník vybudovaly herburky-církevní řád, které vlastnily Vážany /1318-1578/
Posléze v roce 1515 pronajaly rybník slavkovským Kounicům . V té době nechal Petr z Kounic postavit pod hrází rybníka mlýn-tzv. slavkovský
Dalším majitelem Vážan byli jezuité/1578-1773/, kteří chtěli smlouvu z Kounici prodloužit za výhodnějších podmínek a od té doby je v archivu jezuitů plno záznamů o jejich nejrůznějších sporech.
Jezuité si stěžovali i císaři, takže i císař Rudolf II. musel spor urovnávat.
Vladimíra Spáčilová
Historie mlýna obsahuje událost z období:
K vážanskému mlýnu vedl náhon z Rakovce z Křenovic.
Před Jezuity vlastnily Vážany Herburky (od roku 1318), které začátkem 16. století vybudovaly nový rybník. Současná silnice do Hrušek je vlastně hráz toho rybníka. Dostaly se do finančních potíží a pronajaly rybník Petru Kounicovi, který pod hrází vybudoval mlýn na Litavě. Herburky potom prodaly panství Jezuitům.
[Vladimíra Spáčilová]
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Roku 1578 získává Vážany řád tovatyšstva Ježíšova - jezuité, kteří je vlastní až do zrušení řádu Josefem II. v roce 1773. Majetek řádu přešel do tzv. c. k. studijního fondu. V inventáři rodinného archivu Kouniců jsem našla zmínku o ratifikaci prodeje mlýna a Vážanského rybníka z roku 1780. Zdá se, že Kounicové po zrušení řádu zakoupili rybník i mlýn.
Tato informace, ale v knize o Vážanech chybí a archiv je v současnosti uzavřen.
[Vladimíra Spáčilová-čerpáno z knihy Vážany nad Litavou, kterou zpracoval kolektiv historiků, pod vedením Karla Mlatečka a vydala ji obec Vážany nad Litavou v roce 2012]
Události
- Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
V době, kdy se už rybnikářství nevyplácelo, byl rybník vysušen. Mlýn pod hrází-slavkovský zaniká zároveň s vysušením rybníka.
Mlýn č.35 funguje až do počátku padesátých let 20. st., kdy byl zrušen a náhon byl poté zasypán.
Vladimíra Spáčilová
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Náhon byl zasypán až někdy v padesátých letech. [Vladimíra Spáčilová]
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Ptáček
- Robíček
- Romintz
- Křivánek
- Čechmánek
- Albrecht
- Žákovský
- Hnízdil
- Bahner
- Redlich
Historie mlýna také obsahuje:
1780 Tomáš Ptáček
1826 Václav Roubíček
1857 Jiří Romintz nájemci
František Křivánek
Antonín Čechmánek
1869 Tomáš Albrecht
1880 František Žákovský -zakoupil v roce1895
1899 Jan Hložek a Jan Hlaváč zakoupili, každý 1/2
1907 slavkovský cukrovar zakoupil
1907 Eduard Medek nájemci
1909 Jindřich a Josefa Hnízdilovi
1920 Theodor Bahner
1926 Ladislav Hnízdil
V roce 1924 byl mlýn knihovně připsán bratřím Redlichům jako bývalým společníkům firmy Slavkovský cukrovar Heřman Redlich a spol. (Slavkovský cukrovar zakoupil statek v roce 1916.)
Vladimíra Spáčilová
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
