Mlýn ve Starých Nechanicích existoval již ve středověku, ale bližších informací o něm je z těchto dob pomálu, i když určitě existoval již v 16. století. Jednu zmínku o něm můžeme nalézt k 12. listopadu 1622, kdy byl konfiskační komisí odsouzen ke ztrátě poloviny majetku Ctibor Smil Pecingar rytíř z Bydžína na Nechanicích a Kunčicích, který se zúčastnil českého stavovského povstání. Z toho vidíme, že mlýn byl původně založen a náležel panstvu a nejspíše v 18. století byl emfyteuticky prodán. Podle tereziánského katastru měl původně 2 vodní kola. Z pozdějších mlynářů či pachtýřů jmenujme: Václava Kuchynku (1811), Jana Javůrka (1826), Václava Tobolku (1832), Františka Tobolku (1855), Antona Kysilku (pachtýř, 1856), Jana Rygra, zv. jako „Riegera“ (1859).
Ještě za mlynáře Antonína Fiedlera náležela k mlýnu louka mezi mlýnem a jezerem u mostu, jež se stala posléze jádrem sporu mezi mlynářem a velkostatkem. Dlouhotrvající spor nahněval vlastníka mlýna tak, že ještě před jeho ukončením nemovitost raději prodal. Krátce po prodeji mu však přišla zpráva, že spor vyhrál. Ze zlosti nad tím vším roztrhal a spálil veškeré listiny a doklady o mlýnu i onom sporu, které u sebe měl. Původní rozmístění jednotlivých budov v areálu mlýna se nám dochovalo v indikační skice stabilního katastru z roku 1841, kterou vyhotovil adjunkt 2. třídy Ernest Köstner a geometr 3. třídy Anton Wind , naopak jeho reambulace z roku 1875 přináší jeho pozdější přestavby.
Mlynář Antonín Pavelka, syn staroskřeněřského mlynáře Františka Pavelky, zakoupil mlýn čp. 10 v roce 1861 za 8 300 zlatých a vedle toho musel odvádět každoročně výměnek ve výši 2 000 zlatých. Mimo toho ještě splácel výkupní cenu velkostatku v částce kolem 1 800 zlatých. V roce 1866 vyhořel dosavadní dřevěný mlýn a jeho vlastník nechal na jeho místě vybudovat zděný objekt. Tehdy byly ve mlýně 3 české kameny k mletí a šrotování a poháněny byly trojicí vodních kol.
Roku 1902 převzala mlýn Občanská záložna v Nechanicích, a to jako úhradu defraudace, kterou způsobil v záložně jako účetní jediný Pavelkův syn František, protože nejstarší syn Antonín zemřel na zápal plic již v roce 1873 ve věku nedožitých 8 let. O ní se krátce zmínil „Čas“ 21. ledna 1903: „Defraudace v záložně v Nechanicích byla objevena při revisi revisorem Jednoty čes. záložen“. Defraudovaná částka činí 44.000 kor. Defraudaci spáchal účetní Fr. Pavelka, člen obec. zastupitelstva, jenž nedávno byl v noci přepaden, vysvlečen, ztlučen a ku plotu přivázán. Schodek byl z části hrazen.“ Dodejme jen, že k výše zmíněnému napadení došlo 7. ledna 1903.
Na jaře 1904 koupil nakonec mlýn Ladislav Kašťák z Nechanic a následně ho přestavěl na poschoďový a na vodě místo vodních kol postavil Francisovu turbinu se stejným hřídelem, konstruovanou na 900 litrů vody za vteřinu a spád 150 cm. Díky tomuto novému majiteli se do mlýna rovněž dostalo nové a moderní zařízení loupačka, francouzský kámen a stolice, výtahy a vysévače a jako výpomocná síla benzinový spalovací motor, jenž byl později přeměněn v plynový a v roce 1916 byl znovu vyměněn, tentokrát za elektromotor o 15 HP. I přesto byl mlýn napojen roku 1914 na nově zřízenou elektrickou síť.
K další přestavbě mlýna došlo v roce 1923. Tehdy byl zvýšen o další patro a opatřen novými stroji. Zařízena byla nově též pekárna, k jejímuž zřízení došlo ve mlýně již roku 1912. V roce 1933 došlo k regulačním úpravám obce, a tudíž i okolí mlýna. Poté přišel zádrhel v podobě nízkých cen obilí a roku 1936 byl mlýn prodán Františku Procházkovi z Nového Bydžova a Antonínu Vortelovi ze Sloupna za 280 000 Kč. Ladislav a Anna Kašťákovi měli tehdy 268 arů pozemků a ve mlýně byly tyto stroje: loupačka, žitná stolice, šrotovka, hladká stolice, šrotovník, hranolový vysévač, rovinný vysévač a různé pomocné stroje, z nichž zmiňme: výtahy, „šneky“ a míchačky. V té době zde ještě fungovala pekárna, v níž se pekl chléb na výměnu za mouku samozásobitelům. V roce 1939 se objevil problém s nedostatkem vody k pohonu, posléze zase časté kontroly německých okupantů, zejména roku 1944.
V roce 1948 zemřel majitel mlýna Antonín Vortel a tak ho vedla až do jeho znárodnění vdova Rozarie. Roku 1950 byl mlýn združstevněn a jeho vedení převzal stárek Karel Roll. Mlýn semílal obilí ve mzdě pro 25 okolních obcí, a to zejména členům JZD. Od Rolnického družstva Hradec Králové ho o 2 roky později získaly Východočeské mlýny, n. p. Předměřice nad Labem, a to jako výrobnu č. 105. Vedle něj existující pekárna Lidového spotřebního družstva Jednota Hradec Králové pekla výhradně chléb pro okolí Nechanic. Za měsíc ho vyprodukovala na 120 q. Vedoucím pekárny byl Miroslav Kubín. Kromě toho tu žila v nájmu bývalá majitelka Rozarie Vortelová. V roce 1955 majitel mlýna František Procházka požádal o uvolnění bytu v čp. 10. Rada MNV rozhodla, že bude-li dán náhradní byt Jaroslavu Matouškovi, bude se moci žadatel do onoho bytu nastěhovat.
Později objekt sloužil vedle bydlení k různým účelům. Postupně začal chátrat a počátkem 90. let 20. století byl mlýn nakonec zbourán kvůli rozšíření a úpravě zdejší silnice (srovnejte letecký měřicí snímek z roku 1977 s leteckým měřicím snímkem z roku 1991, v němž jsou ještě zaznamenány zbytky z bouračky). Z mlýna tak zůstala pouze přístavba, jež byla určena pro Francisovu turbinu. Zajímavostí může být to, že areál mlýna byl v katastrálních mapách veden až do nedávné doby. Jinak pozemky po něm náležejí k čp. 144 a objekt vodní elektrárny městu Nechanicím.
Ještě za mlynáře Antonína Fiedlera náležela k mlýnu louka mezi mlýnem a jezerem u mostu, jež se stala posléze jádrem sporu mezi mlynářem a velkostatkem. Dlouhotrvající spor nahněval vlastníka mlýna tak, že ještě před jeho ukončením nemovitost raději prodal. Krátce po prodeji mu však přišla zpráva, že spor vyhrál. Ze zlosti nad tím vším roztrhal a spálil veškeré listiny a doklady o mlýnu i onom sporu, které u sebe měl. Rozmístění jednotlivých budov v areálu mlýna se nám dochovalo v indikační skice stabilního katastru z roku 1841, kterou vyhotovil adjunkt 2. třídy Ernest Köstner a geometr 3. třídy Anton Wind.
Mlynář Antonín Pavelka, syn staroskřeněřského mlynáře Františka Pavelky, zakoupil mlýn čp. 10 v roce 1861 za 8 300 zlatých a vedle toho musel odvádět každoročně výměnek ve výši 2 000 zlatých. Mimo toho ještě splácel výkupní cenu velkostatku v částce kolem 1 800 zlatých. V roce 1866 vyhořel dosavadní dřevěný mlýn a jeho vlastník nechal na jeho místě vybudovat zděný objekt. Tehdy byly ve mlýně 3 české kameny k mletí a šrotování a poháněny byly trojicí vodních kol.
Mlýn ve druhé polovině 19. století vlastnil Antonín Pavelka. Starší mlýn v tomto prostoru vyhořel těsně před bitvou u Hradce Králové v r. 1866 a byl obnoven o kousek dál kvůli rozšíření silnice. (informace z rodiné kroniky, poskytla Andrea Kylarová)
1873 Zm.- 1890 sčítání Antonín Pavelka mlynář (*1837 Skřeneř, Nový Bydžov) (MH)
Roku 1902 převzala mlýn Občanská záložna v Nechanicích, a to jako úhradu defraudace, kterou způsobil v záložně jako účetní jediný Pavelkův syn František, protože nejstarší syn Antonín zemřel na zápal plic již v roce 1873 ve věku nedožitých 8 let. O ní se krátce zmínil „Čas“ 21. ledna 1903: „Defraudace v záložně v Nechanicích byla objevena při revisi revisorem Jednoty čes. záložen“. Defraudovaná částka činí 44.000 kor. Defraudaci spáchal účetní Fr. Pavelka, člen obec. zastupitelstva, jenž nedávno byl v noci přepaden, vysvlečen, ztlučen a ku plotu přivázán. Schodek byl z části hrazen.“ Dodejme jen, že k výše zmíněnému napadení došlo 7. ledna 1903.
Na jaře 1904 koupil nakonec mlýn Ladislav Kašťák z Nechanic a následně ho přestavěl na poschoďový a na vodě místo vodních kol postavil Francisovu turbinu se stejným hřídelem, konstruovanou na 900 litrů vody za vteřinu a spád 150 cm. Díky tomuto novému majiteli se do mlýna rovněž dostalo nové a moderní zařízení – loupačka, francouzský kámen a stolice, výtahy a vysévače a jako výpomocná síla benzinový spalovací motor, jenž byl později přeměněn v plynový a v roce 1916 byl znovu vyměněn, tentokrát za elektromotor o 15 HP. I přesto byl mlýn napojen roku 1914 na nově zřízenou elektrickou síť.
(Boris J. - www.turistika.cz)
Události
- Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
Hospodářský typ mlýna
Smíšený
K další přestavbě mlýna došlo v roce 1923. Tehdy byl zvýšen o další patro a opatřen novými stroji. Zařízena byla nově též pekárna, k jejímuž zřízení došlo ve mlýně již roku 1912.
V r. 1930 je psán majitel mlýna Ladislav Kašťák.
V roce 1933 došlo k regulačním úpravám obce, a tudíž i okolí mlýna. Poté přišel zádrhel v podobě nízkých cen obilí a roku 1936 byl mlýn prodán Františku Procházkovi z Nového Bydžova a Antonínu Vortelovi ze Sloupna za 280 000 Kč. Ladislav a Anna Kašťákovi měli tehdy 268 arů pozemků a ve mlýně byly tyto stroje: loupačka, žitná stolice, šrotovka, hladká stolice, šrotovník, hranolový vysévač, rovinný vysévač a různé pomocné stroje, z nichž zmiňme: výtahy, „šneky“ a míchačky. V té době zde ještě fungovala pekárna, v níž se pekl chléb na výměnu za mouku samozásobitelům.
(Boris J. - www.turistika.cz)
Hospodářský typ mlýna
Smíšený
