mlýn Víska, Vísky

26. 3. 1663 Smlouva prostředkovaná Adamem Ladislavem z Věžníku a Jindřichem Slavíkovcem ze Slavíkova se svolením císaře a Vincence Macari[a], strahovského opata, visitátora premonstrátského řádu a otce opata kláštera Louky, mezi louckým klášterem a Danielem Pachtou z Rajova, na Ranšperku, císařským radou a tajným sekretářem u české dvorské kanceláře, podle níž klášter prodává vsi Rokytnici [nad Rokytnou] a Pokojovice, kus lesa u Heraltic, zvaný Opatský les, s oborou a honbou, vápenku s vápencovým lomem, pilu u Pokojovic kromě kolatury fary v Rokytnici a desátku pro tuto faru z Rokytnice, pak klášter prodává svobodný mlýn "ve Vískách" (Wisker Mühl), to vše za 10000 rýnských zlatých (zlatý = 60 krejcarů, krejcar = 6 denárů); pečeti ustřižené na pergamenových proužcích s podpisy na plice: 1) Norbert Pleyer, opat, 2) asi převorská pečeť, 3) kupující, 4), 5) prostředkovatelé, insert z 29. dubna 1673, vydaný v Laxenburgu (sign. H 176) se liší podstatně: právnicky někde přesněji formulováno, chybí však v něm pasáž o desátku za zmínkou o "Wisker Mühl" a místo podrobného ustanovení o placení splátek stojí, že se kontrahenti o tom teprve dohodnou, podpisy jsou také jiné: 1) opat, 2) převor, 3) Věžník, 4) Dětřich z Olešničky, 5) Slavíkovec, 6) Rudolf Václav Záviš z Osenic, v insertu vystupují osoby 3), 5) jako Pachtovi zástupci, kdežto v originálu je Pachta sám, místo vydání neuvedeno

1824 panský

1930 Josef Vidourek, mlýn a dynamo

Mlýn je v péči potomků posledního mlynáře Vidourka.

Posledním mlynářem byl Josef Vidourek, poté mlýn asi 50 let volně chátral až cca do roku 2000. Vzhledem k tomu, že za dob komunismu nebyl rozkraden ani zdevastován, mlýnské zařízení se dochovalo, včetně českého mlýnského složení. Vodní kolo se nedochovalo, ani se zatím neplánuje obnova. (Vidourek)