Válcový mlýn Eduarda Jabůrka, Mělkův mlýn

Mlýny v Dolní Lhotě mají dlouhou tradici od 15--16. stol., původně stávaly na jiných místech vzhledem k meandrujícímu toku Svitavy a k zaniklé osadě Zářečná Lhota. Tyto mlýny postupně zanikly.

1597 - první doložená zmínka o mlýnu, nazývaném Bělkův mlýn v Zářeční Lhotě (tehdejší název pro Dolní Lhotu) (Správně Mělkův)

Roku 1601 byl Jiří Mělka 3 roky mlynářem v mlýně pod Bořitovem, byl sice poddán k Blansku, ale asi tam odešel po prodeji mlýna v Dolní Lhotě se souhlasem Žalkovského. Ale měl tam nějaké problémy, dostal se snad i do vězení a hrozila mu pokuta 20 zlatých. Uředník Jiří Skřivánek za něj do Černé Hory orodoval, tak snad pokutu platit nemusel. (doplnila Danuše Šedivá)

2. pol. 16. stol. - uváděn mlýn v Dolní Lhotě

 Zmiňovaný mlýn stál na levém břehu, tehdy na hlavního toku řeky. Při pozdějším číslování domů dostal číslo 23.  V r. 1597 ho vlastní Jíra Mělka, který ho pro finanční potíže v r. 1599 prodává svému pánu janu Žalkovskému. Od té doby je v majetku panstva a mlynáři se na měm střídají jako pachtýři.  (Šimíček)

Současný mlýn má základy v 18. stol. 

Jako pachtýři se na mlýnu střídají  mlynář Eliáš, Tomáš Moučka, Blažej Smrž, Pavel Klaub, opět mlynáři Moučkové a Johan Borgoth. 

V r. 1781, kdy starohrabata Salmové své mlýny tehejším držitelům na splátky prodávají, kupuje mlýn Martin Moučka.  Ten mlýn odkazuje své neteři Františce Matuškové, rozené Mužíkové, po druhé provdané Špatinkové.  I ta předčasně umírá a mlýn odkazuje svému bratru Josefu Mužíkovi. Mlýn dědí jeho syn Bernard a po něm jeho vnuk Vincenc. Již tehdy je na protějším břehu řeky mlýn deskový, tedy pila.   (Šimíček)

1.1.1781 Starohrabě Karel ze Salmu emfyteuticky prodává mlýn s pilou zdejšímu poddanému Martinu Moučkovi za 1200 zl. rýn., ročně bude platit 350 zl. činže. Mlýnské kameny dovezou zdarma robotníci, panství bude každoročně zdarma dodávat 2 kmeny červených buků a 5 kmenů bílých buků, vrchnost bude udržovat náhon a ž k mkýnu, jez ale půjde na útraty mlynáře, pro vrchnost bude řezat kopu prken z tvrdého nebo měkkého dřeva za 2 zl. 30 kr. a mlít zdarma a odvádět z 1 měřice dobrého meliva 1 měřici a 2 achtly mouky, z 1 měřice drobného 1 měřici a 1 achtl, z 1 měřice prosa na kaši 1 měřici 4 achtly, z 1 měřice ječmena na oficírské kroupy 1 měřici 2 achtly, na kroupy pro mužstvo 1 měřici 4 achtly, ječmena na stoupě 1 měřici 2 achtly. Pro cizí poddané nesmí mlít bez povolení. Laudemium 6 kr. ze zlatky. 

27.4.1798 Martin Moučka prodává mlýn o třech složeních s krupníkem a pilou blanskému mlynáři Martinu Matuškovi za 5500 zl. Pro úmrtí prodejce však k splacení nedošlo.

8.1.1803 + Martin Moučka, jeho pozůstalost 7.9.1803 oceněna na 6432 zl.

6.3.1804 + Martin Matuška, mlýn převzala jeho vdova Františka roz. Mužíková, podruhé provdaná za Jana Špatinku, za 5500 zl., na manžela upsala 3000 zl. Majetek úředně oceněn na 11.480 zl. 

10.5.1809 po + Františka Špatinkové převzal mlýn její bratr Josef Mužík z Klepáčova za 15.000 zl., jeho švagrovi Janu Špatinkovi zajištěno doživotní bydlení, majetek oceněn na 15.742 zl.  

1826 Jan Špatinka

 Koncem 19. století je mlýn již zastaralý a Mužík připravuje stavbu nového mlýna na protějším, pravém břehu řeky. Velká povodeň ale poškodí jez -splav a r. 1889 Mužík zadlužený mlýn s povodní pškozeným splavem prodává nájemci blanenského mlýna Bedřichu Špikovi.  Roku 1891 mlýn vyhoří a není obnoven. Do dnes se z něho zachvala jen klenutá šalanda, obvodové zdi s malými vrátky a obytné stavení. ( Šimíček)

  Za pojistné plnění je ale ještě téhož roku na pravém břehu řeky postaven nový mlýn a na něho převedeny dluhy vázoucí na starém mlýně. Dluhy se nedaří splácet a v dražbě celý objekt r. 1896 kupuje Eduard Jabůrek.  Ten staví nový jez, vyměňuje turbínu a zřizuje vedle mlýna elektrárnu. Současně smluvně zajišťuje odběr proudu do el. sítě knížete Salma.  V r. 1912 mlýn modernizuje a přestavuje do současné podoby. Mlýn dostává popisné číslo 123.  (Šimíček)

V červnu 1891 mlýn vyhořel. Zde je třeba zmínit, že tento mlýn poháněný vodními koly stál na levém břehu řeky. Dnes z něho stojí jen obvodové zdi a zeleně natřená šalanda. (Šimíček)

1907-1908 Eduard Jabůrek vybudoval elektrárnu a sjednal smlouvu o dodávce proudu do společné sítě s elektrocentrálami podniků hraběte Salma-Reifferscheidta

1909 přestavba strojovny

Elektrárna zásobovala mlýn (22 kW) a sítě knížete Salma (20-30 kW). Pracovala společně s centrálami Blansko a Rájec-Jestřebí.

 Mlýn i elektrárna jsou trvale funkční ale do r. 1932 je pronajímán velkostatku Rájec, aby v obdobích s nízkým stavem vody mohla být v provozu jen elektrárna. (Šimíček)  

1930 Hugo Salm Raifferscheidt

   V r. 1943 nový mlýn, elektárnu, postor starého mlýna i obytné stavení dědí jeho synové a vnuci.  Mlýn je znárodněn, v r. 1962 je jeho provoz zastaven, v r. 1972 je ukončen i provoz elektrárny.  Její provoz v r. 1988 krátkodobě obnovuje Mojmír Stránský.

   Mlýn včetně přilehlých pozemků a vodního náhonu je v restituci spolumajitlelům vrácen, ti ho posléze prodávají a dnes je přestavěn na restauraci a klub mlýn.  Elektrárna je přestavěna na dnes nefunkční dílnu.  (Šimíček)