Historie
Obecná historie:
Wawrovi byli brněnská rodina mlynářů, která vlastnila v 19. století v Brně dva mlýny. První se nacházel na ulici Mlýnské (dnešní areál Vlněny) a druhý v líšeňském Mariánském údolí (dnešní tzv. Horní mlýn). Poslední z Wawrů, kdo na těchto mlýnech hospodařil, byl Antonín Wawra (1793–1845) se svou manželkou Annou (1800–1880). Jeho synové se už mlynářství nevěnovali a mlýny pouze pronajímali.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Mlýn stál v dnešní průmyslové čtvrti Brna. Jen název ulice připomíná existenci mlýna.
Na mapách z let 1650 a 1765 značen jako Sladový mlýn (Malzmühle)
20.6.1784 zdědil Franišek Vávra (Wawra)
12.6.1792 (Marie) Anna Vávrová ovdovělá Pitlová, rozená Šmakalová předala jeden ze svých dvou mlýnů v Podolí u Uherského Hradiště svému manželu Františku Vávrovi za 3000 zl., František Vávra předal Anně 1/2 svého zděděného sladového mlýna na brněnském předměstí Malá Křenová
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1784 František Vávra (Wawra)
1792 František a Anna Vávrovi
-1845 Antonín Wawra
Zobrazit více
Wawrovi byli brněnská rodina mlynářů, která vlastnila v 19. století v Brně dva mlýny. První se nacházel na ulici Mlýnské (dnešní areál Vlněny) a druhý v líšeňském Mariánském údolí (dnešní tzv. Horní mlýn). Poslední z Wawrů, kdo na těchto mlýnech hospodařil, byl Antonín Wawra (1793–1845) se svou manželkou Annou (1800–1880). Jeho synové se už mlynářství nevěnovali a mlýny pouze pronajímali. Nejvýznamnější člen rodiny byl Jindřich Blažej Wawra (1831–1887), lodní lékař, cestovatel a botanik. Studoval botaniku u starobrněnských augustiniánů, filozofii v Brně a medicínu ve Vídni. Roku 1855 nastoupil k námořnictvu jako lodní lékař. Později se stal osobním lékařem a společníkem mexického císaře Maxmiliána (bratra Františka Josefa I.) nebo princů sasko-koburských, s nimiž podnikl řadu dlouhých námořních cest. Během expedic objevil více jak 170 druhů rostlin, některé druhy po něm byly rovněž pojmenovány. Vzorky rostlin, které na svých cestách sbíral, byly po návratu zasazeny ve sklenících zámku Schönbrunn ale také i v botanické zahradě u Ponávky v Brně, kterou založil. Roku 1873 byl povýšen do rytířského stavu, s predikátem von Fernsee – z dalekých moří. Svou rozsáhlou pozůstalost, kterou tvořilo množství fotografií, herbářů a předmětů z cest, odkázal tehdejšímu Františkovu muzeu v Brně (dnešní Moravské zemské muzeum), po roce 1945 však byla celá pozůstalost převezena do pražského Náprstkova muzea. Podle Jindřicha Wawry byla dříve pojmenována v Brně ulice Wawragasse, dnešní Hybešova.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
