Fialův, Kmentův, Horní mlýn

Mlýn byl vystavěn na řece Balince krátce před rokem 1585. Podle zápisu v urbáři panství Černá náležel mlýn k jersínské zákupní rychtě a rychtář Jan Kříž z něj v roce 1585 platil vrchnosti svatojiřský a svatováclavský úrok ve výši  9 a ½ groše. Prvním písemně doloženým mlynářem usedlým na tomto mlýně byl v roce 1585 půlláník Tomeš, který ze mlýna odváděl vrchnosti 7 grošů, 2 slepice a 6 vajec vždy o svatém Jiří a o svatém Václavu, přičemž stejné dávky odváděl i ze svého půllánu. Mlýn v té době zřejmě prosperoval, neboť podle dochovaného záznamu zakoupil Tomešův syn Jan, v roce 1600, pozůstalou rychtu v nedalekém Arnolci, a to za částku 700 zlatých.

zdroj: http://www.soupispamatek.com/okres_velkemezirici/foto/jersin/jersin.htm

Dne 1.října 1772 prodala hraběnka Antonie Collalto mlýn se všemi k němu náležejícími polnostmi, za částku 200 zlatých rýnských, rudoleckému poddanému Thomasi Kmentovi. Mlýn byl v té době opatřen jedním chodem na mouku a jednou stoupou na kroupy, a patřily k němu polnosti a louky o celkové výměře 20 a ¾ měřice, tj. 3,98 ha. Tyto se nacházely v tratích pojmenovaných "V kopaninách", "V hádkách" a "Na utopených", a dále zelná zahrada, o výměře ¼ měřice, v trati zvané "V drážkách", přičemž tato půda byla osvobozena od povinnosti platby desátku. Mlynáři Kmentovi, ale i dalším nabyvatelům mlýna, však byla uložena věčná povinnost každoročně platit roční nájem 45 zlatých do důchodu panství v Černé. Platba měla být prováděna vždy čtvrtletně předem a to ve výši 11 zlatých a 15 krejcarů. Veškeré převody do cizí ruky podléhají schválení vrchnosti, laudemium bude činit 3 kr. z každé zlatky (5% ceny), opravy mlýna a zařízení i v případě živelních katastrof hradí pouze mlynář, vrchnost poskytuje ročně malý 1 bukový kmen zdarma, pro vrchnost, úředníky a dvorskou čeleď bude mlít a pro pálenici šrotovat zdarma. Za semletí měřice obilí (70 l) smí brát jen 1 massel (3,84 l) výmelného a stanovují se mu následujíácí normy pro mletí: z 1 měřice pšenice semele 1 měřici mouky a věrtel otrub, z 1 měřice žita 1 měřici a 2 massely mouky a věrtel otrub, z 1 měřice zadního obilí 1 měřici a 2 massely šrotu, z 1 měřice ječmena věrtel mandlových krup a dva věrtele a dva massely řádných krup, z 1 měřice pohanky 2 věrtele krup.

Dne 1.ledna 1800 se stal novým vlastníkem mlýna, po smrti mlynáře Kmenta, jeho syn Thomas Kment ml.  Nový mlynář však byl, dle poslední otcovy vůle sepsané dne 7.října 1797, povinen vyplatit dědické podíly své matce a sourozencům, a to v následující výši: matce 100 zlatých, bratrovi Franzovi 100 zlatých, bratrovi Antonovi 200 zlatých a sestře Rosálii rovněž 200 zlatých. Navíc byl povinen platit roční nájem 45 zlatých do důchodu panství v Černé a to ve čtvrtletních splátkách ve výši 11 zlatých a 15 krejcarů vždy předem. Zdá se, že tyto závazky nebyl Thomas Kment ml. schopen splatit a tak, po čtyřech letech hospodaření, svůj mlýn prodal.

Další majitel Smolka

Dne 2.dubna 1804 mlýn odkoupil Mathias Kremláček, movitý mlynářský mistr z Meziříčka, za částku 4600 zlatých. Kupní cenu složil v hotovosti a navíc se zavázal splatit i na mlýně váznoucí dědické podíly předchozího vlastníka, a to 200 zlatých pro jeho sestru Rosálii Kmentovou, provdanou Svobodovou, a 200 zlatých pro bratra Antona Kmenta.

zdroj: http://www.soupispamatek.com/okres_velkemezirici/foto/jersin/jersin.htm

1825 od Jana Čermáka koupil Jiří Fiala

1825 od černického panství koupil mlýn Jiří Fiala (*1799)n z mlýna v Polné, 1825 se oženil s Klárou v Polné. Po její smrti si vzal Rozalii (*1814 v Řehořově).

1855 převzal Jan (*1826) syn z I. manželství, oženil se s Josefou Nevalkovou (*1820) z Meziříčka

1866 za prusko-rakouské války zde byl ubytován pruský štáb s praporem

1869 Jan Fiala s manželkou Josefou a 3 dětmi

převzal syn František (1859-1941), oženil se s Marií (1859 ve Vídni v Rakousku-1929)

1910 ve mlýně 5  zaměstnanců

převzal syn Jindřich (1895-1971), vyučený mlynář, s manželkou Karolínou

1930 Jindřich Fiala

1935-1936 mlýn přestavěn a modernizován

1936 výkon 30 q/24 hod.

u mlýna 14 ha polností

15.3.1944 Jindřich Fiala zatčen  gestapem na udání za černé mletí, vězněn do konce války

Mlýn sloužil svému účelu i po znárodnění až do roku 1963, ovšem pila byla zrušena již v roce 1959. Důvodem jejího zavření byla zastaralost pily. K přestavbě a přesunutí pily na výhodnější místo, kterou plánoval poslední mlynář, již nedošlo. V současné době připomínají budovu pily pouze zbytky kamenného zdiva.

Mlýn měl převzít syn Miroslav (1927-2002), vyučený mlynář a absolvent mlynářské školy v Pardubicích, nakonec se stal pouze správcem
1971 zemřel Jindřich Fiala, poslední mlynář (76 let)

1993 mlýn navrácen v restituci