Tulipánův mlýn

 21.10.1690 Klášter klarisek ve Znojmě a Matyáš Brauner, mlynář na Neslovickém mlýnu uzavírají s povolením Antonína Hartmanna, provinciála české františkánské provincie, smlouvu, podle níž klášter prodává za 300 zlatých rýnských mlynáři na vystavení nového mlýna a sklepu půdu v Hodonicích za jistých podmínek, jako že mlynář má právo hledat prameny vody. Pečeti na žluté, modré a zelené niti, pečetí: 1) Antonius Hartmann, provinciál, 2) Marie Gertrude z Londronu, abatyše, 3) konvent, 4) Matyáš Brauner, mlynář v Hodonicích, svědkové: 5) Ferdinand Krebechl, 6) Jan Jakub Scherzer, obchodník

Mlýn získal roku 1783 mlynář Anton Tulipán, odtud jeho název Tulipánův mlýn. Hodonice měly mnoho vydatných pramenů. Největší byly Janovy prameny u pivovaru a v pískovcových studních nad hřbitovem. Oba prameny dávají tolik vody, že se jí poháněl Tulipánův mlýn. (jb)

(PDF) Bitva u Znojma roku 1809     str.188

V Hodonicích zaznamenal události místní učitel.  Centrem rabování se stal Tulipánův mlýn, kam nejprve 10. července v 9 hodin ráno přijelo deset württenberských jezdců, po nich pak další vojáci Marmontova sboru. Rabování pokračovalo kolem 15. hodiny, kdy už šlo mlynářce Rosálii Tulipánové o život, dokud nezasáhl jeden z francouzských štábních důstojníků a učinil nepravostem přítrž. Mezitím probíhalo rabování i v ostatních částech vesnice.

Přes noc na 11. července v mlýně přespali tři vysocí francouzští důstojníci s devítičleným doprovodem a o den později mlýn hostil i samotného císaře Francouzů. Ten také na prosbu mlynářky přikázal, aby ukradené stádo 42 krav bylo do Hodonic vráceno. Odškodněna byla i mlynářka, když jí císař nechal vyplatit 300 dukátů v hotovosti. Smutné na celém případu však zůstává, že s vyjimkou 6 dukátů, které mlynářka stihla vyplatit své děvečce, byla celá suma odškodného vzápětí ukradena nepoctivým císařovým pokladníkem, který se po odjezdu císaře do mlýna vrátil. (jb)

Dalším jeho majitelem mlýna byl Adolf Keller ze Seefeldu v Dolním Rakousku, který jej přestavěl na parní pohon roku  1876 a založil též dva rybníky pro pěstování pstruhů a kaprů. Oba rybníky byly napájeny z vydatných pramenů přímo u mlýna. Další silný pramen se nacházel v blízkosti hřbitova, jež se stal též základem rybníka".

Mlýn v roce 1909 do základů vyhořel. Budova byla obnovena a uvedena do provozu.

V roce 1933 ji červený kohout zachvátil znovu. Byl to mohutný požár, při kterém plameny osvětlovaly celou východní část obce. Naštěstí se oheň neroz­šířil na jiné budovy. Lidé podezřívali mlynáře, že si mlýn zapálil sám kvůli vypla­cení pojistky. Ta byla skutečně velmi rychle poskytnuta a budova brzy opravena, navíc byl provoz vybaven pohonem na dieselový olej. Bývalá kotelna byla zčásti přebudována na prádelnu a zčásti využívána jako nájemný lihovar a moštovna.

V době války objekt sloužil jako skladiště. Po osvobození se jeho národním správcem stal mlynář Alois Bohátka. Obilí se zde mlelo na mouku cca do roku 1950, kdy se byla rodina Bohátkových nucena vystěhovat. 

Po znárodnění budo­vu převzalo místní JZD, zprvu zde fungovala nějaký čas šrotovna, později však sloužil objekt opět jen jako skladiště. V roce 1954 byl stržen vysoký komín, který stál mimo samotnou budovu za cestou a byl do té doby jednou z dominant Hodo­nic.