Opatský mlýn

1721-1726 Ferdinand Rothmiler

1726-1747 Pavel Vodínský

1747-1768 Ferdinand Rothmüller ml. 

1768-1771 Martin Blažej 

1771-1772 Jakub Hellman

1772-1800 František Hellman

1800-1814 Vincenc Hellman

1814-1815 Franc Hellman

1815- Jan Hellman

1835 Jiří Piruchta

1857 Jakub Piruchta

1930 Josef Škorpík

Opatský Mlýn stojí pod hrází u splavu Opatského rybníka na Mlýnském potoce, který protéká třemi valdíkovskými rybníky směrem od Náramče. A proč název „mlýnský“? Protože na něm kdysi byly celkem tři mlýny. Dva v Náramči a tento, nejníže položený, zde ve Valdíkově.
Jeho novodobý počátek spadá do roku 1721. Mlýn v nějaké podobě zde však byl odedávna a bezesporu jej založili třebíčští Benediktini z tamního kláštera, kteří nechali zbudovat i Opatský rybník nad mlýnem. Ze starých časů se nedochovalo mnoho záznamů nebo nám prozatím nejsou známy. Z novodobějších zápisů lze vyčíst, že jedním z prvních majitelů byl Pavel Vodínský, který se přiženil k Anně Marii, vdově po nebožtíkovi Ferdinandu Rothmilerovi, mlynáři Červeného mlýna. Ferdinand Rothmiler zemřel v roce 1726. Když se sem Vodínský přiženil, slíbil sirotkům, že jim bude dobrým otcem a mlýn pak odevzdá nejstaršímu Ferdinandovi nebo druhorozenému Jiříkovi. Zda se tak stalo, bohužel nevíme, protože v josefínském katastru v roce 1789 je jako opatský mlynář uveden František Helman a v roce 1857 je již vlastníkem Jakub Piruchta, nar. 27. 6. 1816 v Hostákově. Někdy kolem roku 1860 mlýn vlastní rodina Škorpíkova, taktéž z Hostákova.
Z pramenů, jež se nám dochovaly, si můžeme udělat představu o tom, jak mlýn dříve vypadal. Dominantou bylo velké dřevěné mlýnské kolo na horní vodu, které novodobě, a to až do počátku šedesátých let minulého století, mohlo pohánět i vestavěný generátor. Nacházely se zde tři mlecí složení a starý přírodní pískovcový mlýnský kámen. Ve výbavě nechyběl také dávno již nepoužívaný typ válcové stolice firmy J. Hybner a K. Opitz z Pardubic, který byl typický jedním párem rýhovaných válců o rozměrech 300 x 400 mm na mletí pšenice a žita. Dále se zde používal starý typ prosévacího zařízení. Jednalo se o hranolový šestihranný vysévač, zvaný cylindr. Ten byl dlouhý tři metry o průměru 80 cm, potažený mlynářským hedvábím trojí hustoty. Hranolový vysévač byl předchůdce rovinných. Nacházel se zde i kamenný šrotovník podobný mlecímu složení bez moučnice. Výše uvedené vybavení pocházelo z doby před první světovou válkou. Obilí se zde mlelo do počátku třicátých let minulého století. V době trvání druhé světové války a všeobecného nedostatku se zde mlelo takzvaně načerno, a to údajně na naléhání zdejších obyvatel. Z důvodu velkého rizika se ale mlelo pouze v malém množství.
V dřívější době mlýn vlastnil takzvané vodní právo. To mu umožňovalo odpouštět vodu z přilehlého rybníka pro svoji potřebu. Od mlýnského kola vedla přes celou délku budovy takzvaná transmise, což byla několikrát uložená silná kovová hřídel, na které byly umístěny litěné řemenice na ploché kožené řemeny, jimiž se daly v budově dále pohánět různé stroje či zařízení. Do počátku šedesátých let se zde dalo ještě šrotovat. Poslední mlynář, pan Škorpík, zemřel v roce 1993. Rodina Škorpíkova mlýn vlastnila do počátku devadesátých let dvacátého století, kdy byl poslední majitelkou odprodán.
Následně byly započaty postupné opravy, nejdříve obytné části a poté i ostatních přilehlých budov. K mlýnu patří i několik hektarů pastvin, které nyní slouží jako výběhy pro koně.
Původní stav a zařízení ve mlýně již pamatují pouze naši pamětníci.
Mlýn je dnes citlivě upraven pro běžné rodinné bydlení a také pro provozování jezdeckého klubu a souvisejícího chovu koní. (Opatsky.mlyn@seznam.cz)

18.12.1721       Zakládací listina mlýna:

S vědomostí a povolením jeho vysoce hraběcí excelence pána pana Františka Josefa Sv. říše římské hraběte z Valdštejna  vrchnosti třebíčské milostivé, vystavěl na svůj náklad mlejn z gruntu nový s dvojím složením mezi  Hostákovem a Valdíkovem pod splavem panského rybníka Opatského Ferdinand Rodmüller s takovým právem, aby takový mlejn jakožto svůj vlastní s potomky svými na časy budoucí věčně bez překážky užíval. Naproti tomu ale za takové beneficium každoročně začnouc od 1. Januari příštího 1722 léta do důchodův panských po dvacíti zlatých též na časy budoucí věčně odváděl a kdyby časem druhý složení spolu na pilu sobě zrychtoval, panské klády jako jiní poddaní mlynáři proti obyčejnému vyměřenému platu řezal. A jakož týž mlejn tak založen jest, aby toliko té vody (nemohouce splavu odtahovati a rybám pastvu ujímati) užíval, která bez toho splavem zbytečně odchází, tak taky při tom ostávati - a kdyby jaká nenadálá povodeň se stala a hejní přihlídnouti a stavidla otevříti zanedbali, sám o tom předejíti. A posledně jsouce okolo Hostákova a Valdíkova rolí a palouků panských podplatních nazbyt, z takových rolí, co by se mu koliv postoupilo, obzvláštně do důchodu plat zaražený odváděti, strany pastvy ale s obcí Hostákovskou se porovnati zavázán býti má.

Actum na zámku třebíčském  18. Decemb. ao 1721

Inventář 1726:

            Při mlejně:

Cepy a vidle 4                               Pemeřice 2

Zděří na řídelích 8                          Voškrd 1

Břetena 2                                      Špičák 1

Zděřích v kameních 2                      Násypky 2

Kypřice 2                                       Žebrování 1

Pánvice 2                                       Pilky malý 2

Zděří na kladnicích 8                        Míra 1

Sochor železný 1                             Čtvrt 1

Sekera kladní 1                               Mejtník 1

Velkou pilu dřevní 1                         Říčice 2