Horní panský mlýn

Mistr soukenického cechu Franz Kallab st. (1781–1864) založil rodinný podnik roku 1833 se syny Franzem, Viktorinem, Antonem, Johannem a Benediktem. V roce 1851 zažádali o zemské tovární oprávnění a vojenské sukno dodávali c. k. eráru již při francouzsko-sardinsko-rakouské válce v roce 1859. Nejprve firma sídlila v Kallabově domě čp. 363 na Hornoměstské ulici a ve dvorním traktu budovy čp. 84 na náměstí. V údolí Oslavy Kallabové roku 1838 zakoupili část valchy a roku 1852 mlýn, jehož vodní sílu použili k pohonu šesti spřádacích strojů, postřihovacího stroje a valchy, do roku 1869 zprovoznili 145 stavů a dva parní stroje, v roce 1871 přikoupili stroj třetí a v roce 1888 postavili barevnu. Po otcově smrti vedl firmu nejstarší syn Franz s bratrem Ferdinandem (1825–1901), který ji roku 1883, po vyrovnávacím řízení, obnovil se svým synovcem Emilem Kallabem (1848–?). Podíl po Ferdinandovi převzal syn Alfréd, podnik však skončil v dalším konkurzu a roku 1915 továrnu zakoupila vídeňská společnost W. Beck & Söhne. Stavební vývoj areálu zatím není možné podrobněji popsat, jeho dnešní podoba víceméně odpovídá dostavbě po požáru v dubnu roku 1920, kdy starší východní křídlo etážové budovy na parcele 1110/5, postavené již před rokem 1880, doplnilo stejně vysoké křídlo jižní, řešené jako železobetonový skelet, jehož kultivované architektonické ztvárnění nejspíše pochází z Vídně, sídla nových majitelů. Wilhelm Beck (1818–1909) tam roku 1849 založil obchod se šatstvem. Roku 1862 byly všem civilním státním zaměstnancům předepsány k nošení nové uniformy, Beck je začal ve velkém vyrábět a vytvořil největší podnik toho druhu v monarchii. Předal ho svému synu Hermannovi (1845–1913), který v roce 1901 vystavěl velké konfekční dílny v Hirschengasse 25 (dnes je v nich ubytovna) a roku 1907 zakoupil soukenickou továrnu v Humpolci, kterou řídil Edmund Beck (1878–1942). Meziříčskou výrobní pobočku s pěti sty zaměstnanci dostal na starost mladší syn Otto Beck, který se sem později přestěhoval. Odbytové potíže v nové republice jej během dvacátých let několikrát přinutily zastavit výrobu, definitivně roku 1931. Budovy pak sloužily československé a po okupaci německé armádě. Tkalcovnu roku 1946 obnovil Rudolf Bartůněk z Třešti, ale roku 1956 byla továrna přidělena n. p. Motorpal, pracoval zde jeho závod 08, vyrábějící vstřikovací trysky a později také převodovky. Samostatná strojírenská a kovoobráběcí společnost v opravených budovách sídlí dodnes, část jich pronajímá.