Táborský mlýn

1556 Jan Mlýnský

20.5.1606 Vítek Churavý prodal Matějovi Táborskému za 1000 zl., závdavek 14 zl.

30.6.1612 po + Matějovi Táborským prodán mlýn Duchkovi Bítovčickému za 1000 zl. mor., závdavek 120 mor.

1618 po + Duchkovi Bítovčickém prodán vdově Anně, provdané za Ondřeje Karáska za 1000 zl., závdavek 186 zl.

29.12.1622 Ondřej Karásek prodal mlýn na řece pod mlýnem Churavého Václavu Stejskalovi za 1000 zl. mor., závdavek 14 zl. 

18.6.1650 Václav Stejskal prodal mlýn synovi Martinovi za 1000 kop mor.

13.2.1666 Martin Stejskal prodal mlýn Janu Churavému za 1000 kop

2.11.1685 Lidmila vdova po Janu Churavém prodala již velmi sešlý mlýn o 1 složení Janu Krupičkovi za 1000 kop

26.2.1697 Jan Krupička prodal Pavlovi Stejskalovi vulgo Táborskému za 1000 kop mor., závdavek 30 kop

1720 převzal Samuel Stejskal vulgo Táborský za 1000 kop

1739 + Samuel Stejskal, převzala vdova Johanna

20.8.1740 Johanna, vdova po + Samuelu Stejskalovi pro sešlost věkem a nemohoucnost prodala Martinu Stejskalovi za 1000 kop. závdavek 400 kop

16.9.1754 Martin Stejskal prodal mlýn janáčovskému mlynáři Matěji Borovičkovi za 1000 kop

17.11.1768 Matěj Borovička odprodal mlýn o 2 složeních za 2000 zl. Františku Mannovi 

20.5.1775 pro velké dluhy dal Franz Mann mlýn do exekuce, vyhlášené 26.1., 8.5. a 17.5., žádný zájemce se však nepřihlásil, byl proto vrchností prodán velkomeziříčskému měšťanu Václavu Sekenšmídovi  za 2100 zl. 

9.2.1776 od Václava Sekenšmída za 1800 zl. koupil mlynář z Janova mlýna Franc Stejskal pro svého syna Jana Stejskala

15.11.1779 svatební smnlouva mezi Janem Stejskalem a Annou Marií, dc. + Jana Sekry, věno 300 zl. 

12.5.1801 po + Jana Stejskala zdědila mlýn a kapitál 800 zl. vdova Anna Maria a bude jej nadále užívat

20.3.1821 + Anna Marie Stejskalová, 27.2.1822 zdědil mlýn nejstarší syn Jan Stejskal za 3000 zl. 

V listopadu 1894 bylo přistiženo pět zlodějů v sýpce. (RR)

 Původně patřil mlýn mlynářské firmě Josef Dufek a synové, v provozu byl mlýn, pila a dynamo. Rozhodnutí nahradit hlavní vodní kolo - pokrokovou investicí do Francisovy turbíny, mlynáře Dufka tehdy finančně vyčerpala natolik, že v konkurenčním boji s finančně silnějším mlynářem Albrechtem Palečkem, (který měl mlýn výše proti proudu Jihlavy) tento souboj prohrál a Albrecht Paleček tento Dufkův mlýn patrně v dražbě koupil. Po roce 1930 měl mlýn dle historických pramenů Francisovu turbínu, Q 1,53m3, spád 1,85m - 26 HP (20KW). Mlynářovy dcery Helena a Věra Palečkovy, dle jejich vyprávění tehdy musely pomáhat u čištění česel turbíny.

 Po II.sv. válce nedoznal mlýn již výrazných investic a po zestátnění už jen chátral

Sloužil státnímu statku Jaroměřice nad Rokytnou (později název Oseva), jako sklad osiv, strojů, postřiků, materiálu a hnojiv do r.1998

o více jak 40ti letech chátrání bylo započato s rekonstrukcí objektu turbíny, čištění náhonu a demontáž turbíny probíhala r.1994-1999, rekonstrukce budovy turbíny v r.1998. Repasi oběžného kola (nový horní a dolní těsnící prstenec) a novou hřídel původní Francisovy turbíny (Martinek-Calábek z r.1930), provedl na zakázku v r. 2001 Sanborn a.s. Velké Meziříčí. Byly rovněž v Brněnské slévárně Roučka a.s. odlity nové litinové klapky rozváděcího kola. V současné době MVE vlastní a provozuje firma Syrový Jan z Třebíče. Jez Táborského mlýna a vtok do mlýnského náhonu je v ř.km 93,706, zaústění náhonu-odpadu do řeky Jihlavy je v ř.km 93,400.