Emanuel Vejnar
Kundratické mlýny a jejich mlynáři
Dne 20. srpna 1547, dává majitel Jilemnického panství, Arnošt Jilemnický z Oujezdce a Kúnic, do obnovených Desek zemských větších vklad na tvrz Jilemnice a k ní náležející vsi s krčmami a mlýny. Ve vkladu jsou jmenovány i „Kunratice“. Není uvedeno, že by byl v Kundraticích mlýn1.
1Desky zemské větší, Kvatern č. 250, fol. K 29, Národní archiv
H 1630 Mikulass Nechanicky „Soupis poddaných podle víry“ (1651) ho výslovně neoznačuje za mlynáře. Figuruje v něm jako otec dvaadvacetiletého mlynáře Tobiáše Nechanického 1. Uveden je zřejmě proto, že šlo o předchozího mlynáře, zemřelého v době smluvního pachtu. Jeho syn v práci pokračoval. Podle křestního jména nebyl prvorozený. Připustíme-li, že se ve mlýně narodil, začal zde jeho otec pracovat před rokem 1630. Mlýn tak mohl být založen po převzetí Jilemnického panství Albrechtem z Valdštejna (1624). Vyloučen není ani původ předbělohorský. Podle berního rejstříku z roku 1620 měla Kateřina Křinecká, na svém Jilemnickém panství 7 lokálně neurčených mlýnských kol 2. Kundratické mohlo být jedním z nich.
1 Soupis poddaných podle víry z r. 1651, Hradecko-Bydžovsko II, str. 463; 2 Berní rejstříky z r. 1544 a 1620, Václav Pešák, str. 58.
H 1648 Tobiass Nechanicky jako kundratický mlynář je uveden v „Soupisu poddaných podle víry“ z roku 1651. Už 13.8. 1648 však figuruje Tobias Mlynarž v branské křestní matrice. Je zde kmotrem1 pozdějšímu kundratickému sedlákovi Danielu Polaczkovi2. Druhým kmotrem je Georgius Janata, kundratický starousedlík z doby před rokem 16353. V „Soupisu poddaných podle víry“ je Tobiáš Nechanický uveden jako dvaadvacetiletý svobodný oboustranný sirotek. Jeho sedmnáctiletý bratr Jan a třináctiletá sestra Kateřina jsou zapsáni jako „sloužící“. Rodina je tak jako celá obec Kundratice nekatolická. Jiný mlynář v Soupisu není uveden4. To znamená, že v obci byl roku 1651 pouze jeden mlýn. Později se mu bude říkat „Horní“. Na Jilemnickém panství působil v době vzniku Soupisu ještě mlynář Matěj Nechanický. Nalézáme ho v Jestřabí, bylo mu 30 let a je s rodinou rovněž zapsán jako nekatolík5. Po vydání tolerančního patentu (1781) se na panství Jilemnicko-branském přihlásilo několik rodin Nechanických k evangelické církvi.
1 Matriky.online/zamrsk (N) Branná 4874/ str. 4; 2 Franz Donth: Herschaft Starkenbach, Urbář Jilemnice 1688, str. 98; 3 Kniha Purkrechtní, Kundratice č. 5090, str. 163; 4 Soupis poddaných podle víry z r. 1651, Hradecko-Bydžovsko II, str. 463; 5 tamtéž str. 471.
H 16?? Tobiass Paczelt vystřídal na mlýně Tobiáše Nechanického. Není známo, kdy nastoupil. Zemřel roku 1678 a jeho ovdovělá manželka prodala smluvní pacht dalšímu mlynáři1. Dva měšťané příjmením Paczelt odešli r. 1626 z Ústí n. L. pro víru ze země2. To řadí Tobiáše Paczelta mezi potencionální nekatolíky.
1 Velkostatek Jilemnice, Kniha Purkrechtní, Kundratice č. 5090, str.120; 2 Tomáš V. Bílek: Dějiny konfiskací v Čechách, Praha 1883 /str. 1245
H 1678 Petr Hanuss „16. Augs. ujal Žiwnost pozustale Wdowy Sallomeny po Tobiassowi Paczeltovi za Summu 28 zl.“ Nízkou cenu mlýna objasňuje poznámka: „Na temž gruntu se nachazeji dluhové.“ Ty činily 43 zl. S úhradou třízlatkových ročních splátek Hanuš začal roku 1689 a činil tak do roku 1694. Z pachtovní smlouvy mu plynula povinnost „do dwora Kundratizkeho dodawati Piet osob rožnie a Cztyri a dwadzeti Korzuw (obilí) Prazske miry nam do duchodu by se obrátilo ného spusobu“1. Profesní respekt aneb na Potžebu kam koliwek gia to dle prwniejssiho starodavHanušovi dodávalo manželství s Annou, dcerou Jana Tomíčka, mlynáře v Poniklé2. Jeho děd mlel na štěpanickém mlýně už roku 1621 3. Petr Hanuš si Annu vzal 11.12. 1663 ve Štěpanicích4. Po svatbě se s ní přestěhoval do Poniklé5, kde získával zkušenosti u svého tchána. Roku 1678 zde naposledy křtí své dítě. Kmotrem při křtu mu byl nestor mlynářského řemesla, Kašpar Rieger6. Do Kundratic přišel Hanuš pětatřicetiletý. Jilemnický urbář z roku 1688 uvádí, že mlýn je postaven ze dřeva, má jedno složení a leží u místního vodního toku. Robotu, uvedenou ve smlouvě, v urbáři vystřídala povinnost odvádět vrchnosti každých pět let vykrmené prase. Vedle toho jí Hanuš platil 56 krejcarů, dva haléře a jednu koroptev z 9 strychů pole a 1 ½ strychu louky7 (strych = 0,285 ha). Jiný svůj pozemek už předtím prodal synovi karlovského mlynáře8, Matieji Hamernikowi ze Štěpanic9, který ji roku 1694 prodal Wazlawu Chrtkowi z Hrabačova. V purkrechtní knize čteme: „Dne 27. Septembris podle prossazowani Poztiveho Prawa Kundratizkeho a Mžiczenskyho ujal jest tu žiwnost Wazlaw Chrtek od Matieje Hamernika, se wssim k tomu od starodawna pžinaležejicim pžislussenstwim /:mimo Panskyho Mlejna, kterej Milostiwe wrchnosti patži:/ s komorami, stodola s nowym srubem a sklepem, Role s lukama a lesem za 24 zl.“ Po této platbě obdržel Hamerník od Chrtka ještě dalších 36 zl. a Hanuš 13 zl.10. Hamerník si 24.6. 1697 zakoupil mlýn ve Mříčné11, na Kniha Purkrechtní 1691 - 1782 kterém vystřídal Tobiáše Hanuše12. Petr Hanuš si 5. října 1699 zakoupil mlýn v Kruhu13.
1Velkostatek Jilemnice, Kniha Purkrechtní, Kundratice č. 5090, str. 120-121; 2Matriky.online/zamrsk (O) Branná 4874/ str. 80;3 Velkostatek Jilemnice, Rejstra purgrechtní, Horní Branná, č 5065, str. 216 ; 4(O)Branná 4875/ str. 77; 5(N) Branná 4876/ str. 12; 6(N) Branná 4877/ str. 175; 7Franz Donth: Herschaft Starkenbach, Jilemnický urbář 1688, str. 232; 8Soupis poddaných podle víry z r. 1651, Hradecko-Bydžovsko II, str. 459; 9Matriky.online/zamrsk (N) Branná 4876/str.63; 10Velkostatek Jilemnice, Kniha Purkrechtní, Kundratice č. 5090, str. 121-123; 11Velkostatek Jilemnice, Domikální mlýny na panství 1111 č. kart. 405, listina; 12,13 Jilemnický urbář 1688
H 1705 Adam Gängler „Meister Müller von Rochlitz“, tedy mistr mlynář z Rochlic u Liberce (v Rokytnici n. J. se toto jméno nevyskytuje), koupil kundratický mlýn s poli, lukami a vším příslušenstvím 1. července. Prodal mu jej nový majitel Jilemnického panství, Ferdinand Bonaventura Harrach. Kupní smlouva je v němčině a byla sepsána ve Vídni. Cena mlýna je v ní vyčíslena na 300 guldenů závdavku a 190 guldenů doplatku. Splátky Adam Gängler odváděl v mincích po 1715. Na panské důchoguldenů. Ve smlouvě je Gänglerovým dědičným 25 guldenech do března dy vedle toho ročně platil 34 uvedeno, že se mlýn stává vlastnictvím. Od roku 1706 začal být panský majetek zdaňován a vrchnost se proto zbytných nemovitostí zbavovala. Nadále za ně inkasovala pouze berní poplatky a naturálie. Adam Gängler na mlýn nejspíš nastoupil hned po odchodu Petra Hanuše (1699) jako nájemce a v roce 1705 se stal jeho majitelem. Na první straně kupní smlouvy je dodatečně připsáno „čp. 60“. To po zavedení číslování v roce 1770 dostal Horní mlýn1. Roku 1731 zemřela ve Štěpanicích Gänglerova 92 letá manželka Rozina2. Adam Gängler se poté znovu oženil3 Zemřel osmdesátiletý v březnu 1734 jako „bywalý mlynarž w doloSztepanitzi“4.
1 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní, Kundratice č. 5090, str. 123-125; 2 Matriky.online/zamrsk H. Štěpanice (Z) 4901/ str. 10; 3 (O) H. Štěpanice 4898/ str. 350; 4 (Z) H. Štěpanice 4901/ str. 12
H 1733 Christian Rieger, nejstarší syn Pavla Riegera narozený roku 1712 v Rokytnici1, převzal mlýn po Adamu Gänglerovi 14. února. I jemu ho koupil jeho otec. Po patnácti zlatkách ročně za něj postupně uhradil 200 zlatých, tedy pouhé dvě pětiny jeho předchozí ceny. Prodávajícímu, respektive jeho dědicům, synovi Janovi, Georgovi (mlynáři v Kydlínově) a vdově Kateřině byla 1741. Ještě rok však ny. „Wdowa Riegerowá ka pohledávku 16 zl., koupě dokonale splacena roku trvala zadluženost uvnitř rodiz Ponikleho“ má u svého vnu„Mlynaž Rieger Tampelsky“, jehož syn se stal mlynářem v Bystré2 3 zl., a „dědicové“ Christian a jeho sourozenci Pavel, Rozina, Zuzana a Marie, po 14 zl. Pětistránková německy nepřehledně psaná smlouva byla 14.2. 1734 doplněna českým seznamem osob, které měly v Horním mlýně mlet. Byli to sedláci Matiej Polacžek, Pawel Janata, Jan Janata Rychtarž, Daniel Stržibrny, Anna Bussakowa, Waczlaw Hlawacz, Jirži Kowarž, Jirži Bussaku, Jenik Makowiczka, Waczlav Pawlu, Jirži Harttig, Adam Jodas, Jirži Janata, Matiej Mladek, Jirži Polaczek, Jan Jodas, Pavel Jiržiczek, Martin Makowizcka, Petr Hawlaussek, Jan Mra..?, Marie Szafaržowa, Waczlaw Kowarž, Waczlav Brož, Waczlaw Burda, Tobias Matejak“. A k tomu chalupníci: „Waczlaw a Jan Janata.“ Výčet končí poznámkou, že si mleče rozdělili „dwa Bratži mlynažowi, totiž Christian a Pawel“. Tato výpověď se týká vztahu osob, které koupi mlýnů financovaly. Pokud jde o faktické provozovatele, působil na Dolním mlýně otec a na Horním jeho syn. Na závěr je poznamenáno, že voda na mlýn teče přes grunt Matěje Poláčka, který za to má být odškodněn pravidelnou roční částkou 2 zl. a 30kr. 3.
1 Matriky.online/zamrsk (N) Rokytnice 5105/str. 89; 2 Matriky.online/zamrsk (O)Libštát 4952/str. 199; 3 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní, Kundratice č. 5090 str. 105-108
H 1756 Jan Rieger podle knihy purkrechtní: „Nejstarssi Syn nbžt. Christiana Riegera dne 2. Febr. ujima ziwnost se wssema k ni od Starodawna pržipatržicima grunty a prawem, jako i Mlejn ze wssim Nadobim a Przyslussenstwim tak nazywany Horženi v obci Kundraticzke leziczi. Dle Prawa Rychtaržskeho mezi ostatnima diediczi nejinneho dobrowolneho narownani za Sumu v trhu wedenou 200 Zlatych, hledati povinni budau.“ Na platby vrchnosti a úhradu úředních úkonů z této částky přišlo 45 zlatých. Zbývajících 155 zlatých bylo podle připojeného rozpisu rozděleno formou pohledávek mezi spoludědice a vyrovnaly se jimi drobné na mlýně váznoucí starší dluhy1. Janova manželka se jmenovala Alžběta. Obnovené Jilemnické matriky zaznamenávají její roku 1768 narozenou dceru Marii2, a roku 1771 narozeného syna Josefa3. Na Štědrý den roku 1773, Jan v pětačtyřiceti letech zemřel4. Jeho čerstvě ženatý bratr Josef, který by měl v rodinné zástupnosti nastoupit na jeho místo, přitom „nenadále skonal“ půl roku před ním, ve čtyřiceti letech5. Vzhledem k tomu, že v Christianově rodině nebyl nikdo, kdo by se mohl Horního mlýna ujmout a provozovat ho, jej půl roku po Janově smrti řádnou koupí převzal Josef, syn Pavla Riegera z Dolního mlýna.
1 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní, Kundratice, č. 5090, str. 108-109; 2 Matriky.online/zamrsk: (N) Jilemnice 4919/ str. 44; 3 (N) Mříčná 5047/ str. 47; 4 (Z) 5062 Mříčná / str. 6; 5 (Z) 5062 Mříčná / str. 6 8
H 1774 Jozef Rieger syn Pavla, si po svatbě koupil za 27 zlatých od Adama Novotného v Kundraticích domek čp. 67 a od Martina Makovičky za 90 zlatých 5 strychů pole, na němž začal hospodařit1. Po náhlé smrti svých dvou bratranců z Horního mlýna však „dne 5. Juny ujal a Kaupil jest dle dohoržejši se všema przipajakož taky k tomu Mlejnu browolne Smlauwy Mlejn trzicima k Mlejnu potržebami, patržicima Poli a Luka od Wdowy pozustaly Alzbiety po Nebošt. Janovi Riegerovi za Summu Trhavou 383 zl. Zawdawku složil 200 zl.“ Zbývajících 183 zl. měl splácet dědicům a věřitelům po 5 zl. Veškeré pohledávky měly být podle zápisu splaceny do roku 1782. Seznam věřitelů skýtá pohled do rodiny a ukazuje okruh lidí novému mlynáři blízkých: „Josef Rieger, bratr nebosst. Jana Riegera 9 zl; Jakub Rieger, syn Pawla Riegera 11 zl; Josef Rieger, syn Pawla Riegera 7,5 zl; Adam Jodas hajny 39,3 zl; Martin Makowiczka 0,3 zl; Rozina po nebosst. Daudaczkovi 6,6 zl; Marie po neboss. Jiržim Witkowskym z Wichowy 3 zl; Wdova Jodasowa 6,6 zl; Wazl. Makowiczka 1,5 zl; Jan Makowiczka 5,9 zl; Jan Janata Hrubecz 12,1 zl; Pawel Rieger, Minaž dolni 25,1 zl; Jozef Hlawacž 0,2 zl; Jan Hruby 3,2 zl; Wazlaw Kolarž z Wichovy 3,3 zl; Marie Daudazckova z Kund. 0,2 zl; Jirži Michal z Libsstatu 0,3 zl; wdowa ?? z Lomnize 1,2, zl; Wenzl Swatej ze Swojku 0,2 zl; Marssovi z Lomnize 1,2 zl; Wenzl Ssafarž z Kund. 0,2 zl; Nechaniczky z Jil. 0,3 zl.“ Janova vdova se čtyřmi sirotky obdržela 43,7 zl. K tomu jí nový mlynář poskytl na šest let výměnek se 2 věrtely žita, 2 věrtely ovsa, obilím na setí, 1 krávou a 1 kozou, se zajištěnou pící2. Výměnek byl v chalupě čp. 41 koupené za 123 zl. od otce Josefovy manželky Anny, Martina Makovičky 3.
1 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní, Kundratice, č. 5090, str. 324, 284; 2 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní, Kundratice, č. 5090, str. 284-286; 3 Kniha purkrechtní, Kundratice, č. 5090, str.291
H 1793 Franc Juna přišel s manželkou Kateřinou na Horní mlýn z Turnova. Mlýn koupil od Josefa Riegera 6. května „za cenu trhavou 4 000 zlt. Grs“. Z nich 2000 uhradil okamžitě, zbytek ve dvou splátkách po 1000 zl. vždy do 20. srpna. Cena zohledňovala i 11 jiter a 186 sáhů polí, 762 sáhů luk a lesů. Odvod do „důchodu celkem 142 ¾ zl.“ a 12 měřic je pasáž o výminku, zapsaná zahrad a 756 sáhů pastev a Milostivé vrchnosti“ činil žita a 12 měřic ovsa. Nejasná zřejmě podle diktátu prodávajícího Josefa Riegera: „Wejměnek sobe prodawajici čini: 6 Mandel dlauhy slamy, jen letosniho roku. Potom wyminuje sobě: Kdyby přes čas ten Mlejn na prodej byl, on jmění slušne byti ma.“ Pak ještě varuje nového hospodáře před ohněm a přeje mu, aby ho „Pan Buh zahowal a vssí potřebnou zbrani opatřil“. Po prodeji rodina Josefa Riegera z Kundratic odešla 1 .
1 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní Kundratice, č. 5091, str.284-285 10
H 1795 Jakub Rieger opustil Dolní mlýn a přesídlil na Horní, který k 19. dubnu koupil od France Juna. „Mlejn s jednim Složenim, a tež k tomu připatřicima a na Vsi Kundratizke naležitě popsanyma od starodavna odměrzowanima Rustikalnima Grunty.“ Orných polí je pod devíti parcelními čísly uvedeno celkem 11 jiter a 168 sáhů. Luk je pod třemi parcelními čísly 762 sáhů, pastviště pod jedním parcelním číslem 208 sáhů a lesů pod jedním parcelním číslem 648 sáhů. Celkem je pozemků smlouvě jsou vyjmenováni i tedy hospodářská výbava: Sochor železny, 1 Sekira 12 jiter a 186 sáhů. Ve takzvaní „přidawkove“, „4 Pitliky, 5 Nasipek, 1 mlejnská, 2 Sejta, 3 Zejbrunky, 2 Wosskrty a 1 Nadoba, tež rolní Nařadi, 2 Kola wazni, 3 Brany a 1 Hak, tež 2 Sahy měkeho dřivi a ostatní, a wssechno, co hlinou přimazano a hrebem přibito jest.“ Cena živnosti byla stanovena na 3 306 zl. Franci Junovi zaplatil Jakub Rieger hotově 1 306 zl. Na povinné platby spojené s převodem připadlo 600 zl. Dále měl zaplatit 400 zl. kundratickému rychtáři Machytkovi, a 1000 zl. Josefu Riegerovi, mlynáři ve Volešnici (Košťálově). Tyto platby vyvolávají dojem, že Juna nebyl schopen mlýn splácet, zadlužil se, a proto jej necelé dva roky po koupi opět prodává1. Roku 1799 Jakuba Riegera postihla tragédie, když se jeho tříletá dcera Anna udusila po nešťastném pádu do mouky 2. Čtyři roky nato Jakub mlýn postupuje svému synovi a odchází s manželkou na výminek3. Manželka Rozina zemřela roku 1809 v šedesáti letech na „horkou nemoc“4. Jakub byl živ nejméně do roku 1819
1 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní Kundratice, č. 5091, str. 285-287, 2 Matriky.online/zamrsk: (Z) Mříčná 5062/ str. 23; 3 Kniha purkrechtní Kundratice, č. 5091, str. 286-287 4 (Z) Mříčná 5062/ str. 28.
H 1803 Jozef Rieger 19. února si dvaadvacetiletý bere dvacetiletou Marii Machytkovou z Kundratic čp. 481. 5. září téhož roku na něj jeho otec Jakub převedl mlýn. S pozemky v celkové výměře 12 jiter a 186 sáhů bylo vše ohodnoceno na 2 700 zlatých rýnských. 520 zlatých složil Josef na hotovosti, ročně po 100 zlatých. 1 ostatním dědicům. práva odstupu-jícího 480 měl uhradit do Sirotčí kasy, 700 zlatých bylo rozděleno Důležitý bod smlouvy vymezuje mlynáře, tedy Jakuba Riegera: „Wejminek starý hozpodař sobě děla nasledowně. Jeden strych Pssenice, dwa žita, jeden strych Ausa su-kého obili dostavati. Teply Byt při Swětle miti, dwě cztwrtě lněneho Semena sejti, jeden Senkl Bramboru sazeti, jeden zahon zeli, jednu krawu a jednu kozu na hospodařowem obroku žiwiti mocti. Nazad Smrti Wejminika jeho manželka jen jednu Polowici tehož z ninějssiho Wejmini-ka užiwat prawo míti ma.“ Na konci je velkým písmem poznamenáno „wsse werně a bezelstně“. Pak následují podpisy prodávajícího a kupujícího a podpisy svědků, místních občanů, Franze Jodase, rychtáře a Jakuba Střibrného, konšela. Rektifikaci smlouvy provedlo „Wrchnostenské Místni Prawo w Jilemnici“2. Josef zůstal na Horním mlýně do roku 1819 a byl posledním v Kundraticích působícím mlynářem Riegerova rodu.
1 Matriky.online/zamrsk: (O) Mříčná 5061/ str. 10; 2 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní Kundratice,č. 5091, str. 286-288.
H 1819 Wáclaw Kyttler se přistěhoval jednadvacetiletý z Hrabačova, kde jeho dědeček Koudelka vlastnil polovinu tamního mlýna1. Koupě se uskutečnila 8. října. Smlouva rekapituluje předchozí údaje, tedy mlýn o jednom složení s pozemky 12 jiter a 186 sáhů. Kyttler za vše Josefu Riegerovi zažitě, zbytek měl doplatit do Josef Rieger si nenárokoplatil 7 650 zlatých. 6000 okamvelikonočních svátků 1820. val výminek. Stěhoval se totiž do „Malšowiz u Hradze“, zřejmě na jeden z tamních dvou mlýnů. S ním tam odešel i jeho otec Jakub, stále ještě bydlící u syna. Ten se ve smlouvě uzavřené s Kittlerem práva výminku založeného v předchozí smlouvě výslovně vzdává a potvrzuje to třemi křížky. Josef Rieger se na rozdíl od něj už podepisuje jménem2. Po smrti manželky Marie v říjnu 18403, si dvaačtyřicetiletý Kittler vzal v lednu 1841 jednatřicetiletou ovdovělou dceru Jiřího Machytky z čp. 484. Ta si s sebou z předchozího manželství přivedla syna. S Kyttlerem měla dalšího a dvě děvčata5. Po ukončení činnosti z Kundratic odešli na mlýn do Starých Smrkovic. V druhé polovině 17. stol. Kyttlerovi působili na mlýně ve Vítkovicích, kde je potom nahradili Riegerovi 6.
1 Matriky.online/zamrsk: (O) Mříčná 5061/str. 49; 2 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní Kundratice, č. 5091, str. 287-288; 3 (Z) Mříčná 5749/ str. 9; 4(O) Mříčná 5061/str. 49; 5 SOkA Semily, Kundratice č. 5/str. 58; 6 (N) Branná 4877/str. 397.
H 1846 Franz Buchar přišel do Kundratic jednadvacetiletý, z Hrabačova, kde jeho otec dělal kontrolora na harrachovském bělidle1. Mlýn s pozemky o výměře 12 jiter a 186 sáhů koupil od Wáclawa Kyttlera. za 7 000 zlatých 26. listopadu. 5 366 zl. zaplatil okamžitě, zbytek ve čtyřech splátkách je vlastně seznamem pomlejna a i z těch gruntu do roku 1850. Kupní smlouva platků. „Powinnosti z toho jsou nasledowni: C.k. kontribuce platit powinnen bude Milostiwe wrchnosti auroku z mlýna každoročne 8 zl. 15 kr., tež žita na pansky sspejchar každoročne má 12 měric (měřice 61,5 litru) a 3 wěrtel (věrtel 23,5 litru), ousa 12 měr 3 věrt. odwadět. Dálej z užiwajicich gruntu následujici auroky každoročně do duchodu platit, totiž Aurok sw. jiřsky 28 ¼ zl, Aurok sw. havelsky 28 ¼ zl. , Aurok mejtni – slepice 7, Aurok na mistě přadla 33 ¾ zl., Aurok na mistě zajici, houby 1 ½, Aurok na mistě popele lifrowani 4 zl., Aurok na mistě přezimowani dobytka 4 ¾ zl.“ Kromě toho je povinen platit „na obecni wydaní a rozličné zemské ulohy jako jinssí“. Pro jilemnické duchovenstvo má podle nařízení ze 4. listopadu 1834 odvádět 2 achtlíky (achtlík 1/8 litru) žita, 3 žejdlíky (žejdlík asi půl litru) ovsa a pro pana kaplana 13 ¼ …?? Ve smlouvě se píše, že po Jakubu Riegerovi vázne na mlýně dluh. Od roku 1793 1000 zl. pro Jozefa Riegera, mlynáře ve Wolešnici a od roku 1794 400 zl. pro kundratického rychtáře Machytku. Tyto částky má nový vlastník mlýna pro poškozené od dlužníka vydobýt. Připomenuto je rovněž, že „dolní mlynář“, kterým byl tehdy Jan Janata, má být hornímu mlynáři nápomocen polovicí nákladů na „správu splavu“ 2. Rok před odchodem Franze Buchara – podle kundratické čelednice „na Kumbursko“ 3, se jeho manželce Anně narodil syn František 4.
1 Matriky.online/zamrsk (N) Mříčná 4931/ str. 62; 2 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní Kundratice,č. 5091, str. 319-321; 3 SOkA Semily, Kundratice č. 5/str. 58; 4 Matriky.online/zamrsk (N) Mříčná 5060/ str. 66.
H 1848 Ignác Mach původem z Hrabačova, kupuje mlýn se všemi k němu patřícími pozemky 17.2. od Franze Buchara za 6 000 zl. Z ceny ihned uhradil 3 395 zl. V následujícím roce splatil 1 345 zl., v dalším roce 1 258 zl. Vzhledem k tomu, že Ignác ještě nebyl v době koupě plnoletý1, podepisuje spolu s ním smlouvu i jeho otec, panský šafář, Jan Mach 2.
1 Matriky.online/zamrsk (N) Mříčná 4931/ str. 70; 2 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní Kundratice,č. 5092, str. 170-171.
H 1852 František Mach kupuje mlýn od svého bratra - dvojčete Ignáce - 25. února. Oba jsou tehdy stále ještě „maloletí“. Do ceny 6 058 zl. je promítnuta neuhrazená splátka 1 258 zl. z předchozí koupě mlýna a téměř 60 let starý dluh mlynáři Josefu Riegerovi ve Volešnici a kundratickému rychtáři Machytkovi ve výši 1 800 zl. Smlouva vybízí ke spolupráci s dolním mlynářem, která se zúročí na dobrém chodu obou mlýnů. Mlynářovi rodiče, Jan a Marie rozená Říhová z Kundratic čp. 37 mají ve mlýně garantován výminek1. Jan na něm zemřel na jaře 1854 2. Františkova manželka Marie byla dcerou mlynáře Františka Jodase z Dole Javoří3. Z příkazu c.k. okresního hejtmanství v Jilemnici bylo k mlýnu roku 1877 instalováno tzv. „normální znamení“. To mělo zamezit svévolnému zvyšování hladiny přítoku vody do mlýna. V úředním zápise o tom čteme: „Mlýn Františka Macha čp. 60 v Kundraticích nachází se na pravém břehu Kundratického potoka; jest zavázán vpravo k čís. parc. 212 a vlevo k čís. parc. 21. Pozůstává z dřevěného 9,50 m dlouhého prahu, před kterým se prkenný štet nalézá. Pod prahem jsou položené kameny nestejné. Voda se odvádí na pravém břehu docela jednoduchým způsobem v 50 cm široké vodní struze bez stavidel. Před mlýnem jest vodní struha o něco rozšířena tak, že malý rybníček tvoří, z kterého voda na vrchní kolo 5,47 m vysoké po 23 cm širokém žlábku teče. Odpadní stružka jest krytá a nevede do jalového potoka, nýbrž zrovna do vodní struhy zřízené pro mlýn čp. 63 níže položený.“ Normální znamení bylo umístěno na pravém břehu potoka, na parc. č. 223, vzdálené 2,5 m od rohu stodoly patřící k čp. 104. Na kameni je vytesáno datum 1877 a monogram mlynáře F M. Koruna jezu byla zaměřena 0,5 m pod instalovaným znamením 4. K nešťastné události došlo 6. března 1882, kdy se „v napilém stavu v potoku mlýnském k čís. 60 příslušném utopil Josef Pěnička rodem z Morcinova u Lomnice.“ Bylo mu 25 let 5. František Mach zemřel v 66 letech 19. ledna 1896 „vysílením po amputaci“ 6.
1 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní Kundratice,č. 5092, str. 171-172;2 (Z) Mříčná 5749/ str. 47; 3 (N) Mříčná 5060/ str. 113; 4 SOkA Semily, Vodní kniha; 5 Matriky.online/zamrsk (Z) Mříčná 5749/ str. 73; 6 (Z) Mříčná 5749/ str. 95.
H 1894 František Mach šestadvacetiletý, převzal mlýn po otci 22. dubna. Jeho cena byla stanovena na 5 600 zl. Úhrada se realizovala platbami správních poplatků, dluhů a stanovením výplat rodinným příslušníkům. Manželka Pavlína, níž měl František šest dětí, pocházela z Valdic1. Rodiče - František a Marie - měli na mlýně garantovaný doživotní výměnek na mlynářovy útraty. Jeho součástí byly i naturální dávky: „Každoročně 6 hl. žita, 10 hl. bramborů, 15 kg másla, 2 kopy čerstvých slepičích vajec, 5 kg tvarohu, 5 kg sýra. Dále budou oprávněni výměnkáři do púdy od hospodáře zdělané tam, kde on len míti bude, jednu čtvrt hl. semene lněného pro sebe síti, což jim hospodář beze vší náhrady obstará, konečně obdrží výměnkáři každodenně od hospodáře jeden a půl litru dobrého kravského mléka a to po celý rok. Po úmrtí jednoho z výměnkářů obdrží pozůstalý tyto výměnkové dávky, jak vyhraženy jsou v celosti.“ Spolu s výměnkáři měla až do svatby ve mlýně garantováno bydlení i jejich dcera Albína, která měla dostat věnem „jednu krávu středního stavu“2.
1 SOkA Semily, Kundratice čp. 1-149; 2 SOkA Semily, opis smlouvy postupní
H 1935? Ladislav Mach se stal majitelem nového mlýna. Ten vyrostl roku 1935 vedle původního mlýna. Při stavbě bylo odstraněno mlýnské kolo o průměru 547 cm, šířce 6o cm a hloubce 25 cm a nahrazeno Francisovou turbínou od firmy Josef Prokop a synové v Pardubicích pro spád 6 m., s hltností 70 l/s. a výkonem 4,4 HP. Turbína poháněla loupačku, stolici žitnou, stolici pšeničnou, rovinný vysévač, cylindr a výtahy. Zálohou byl elektromotor 7,5 KW. Jalová výpust šla nadále do struhy vedoucí k Dolnímu mlýnu čp. 63, toho času tkalcovny. Kolaudací nového mlýna čp. 57 úředně zanikl starý mlýn čp. 60. Ten se stal „hospodářskou usedlostí“1 a bydlel v něm Ladislavův otec František. Budova starého mlýna byla roku 1958 vyhlášena kulturní památkou. Podle evidenčního listu Národního památkového ústavu se v ní nachází „mlýnice s pavláčkou, velká světnice, černá kuchyně, komora, vše s hrubou pískovcovou dlažbou. V přízemí jsou dva chlévy klenuté valeně. Zápraží je dlážděno pískovcovými plotnami. Objekt má jeden komín 2.“
1 SOkA Semily Vodní kniha, přestavba mlýna; 2 NPÚ, evidenční list památky č. 2652;
Matriční údaje jsou online na Matriky.online/zamrsk. Při hledání se uvede připojený číselný kód. Hledaný údaj je třeba nalézt na elektronické straně uvedené za lomítkem. Orientační značky matrik: (N) - narození, (O) - oddaní, (Z) - zemřelí
Zpracoval: Emanuel Vejnar, pravnuk Františka Vejnara
Emanuel Vejnar © 2026
