Liblínský, Kozojedský, Šejnovský, Rybův mlýn

Podle písemných pramenů mlýn postavil na podzim roku 1556 Jan Vojtěch z Valdštejna, hlínu přitom bral u městečka Kozojed, za což ho Kateřina ze Solopysk pohnala z pychu 10 kop.

1568 při dělení otcovských dědin zůstal mlýn ve společném držení Jana Kryštofa, Jana Šebestiána  a Jana Vojtěcha z Valdštejna, z něho platy od mlynáře rovným dílem bráti měli, mlýn společně opravovat a vepře na rovný díl kupovat. Bude-li mlýn z měřičného najat, dají společně truhlu udělat, aby jeden bez druhého do ní nemohl. Vejmelné vysype mynář do této truhly a páni se oň rozdělí.

Když Jeroným Hrobčický na Březině o sv. Václavu roku 1577 pro velikou vodu s 30 vozy dříví u Šejnovského mklýna pod Liblínem zastaviti musel, pobrali mu lidé z Bujesil všechno dříví.

V roce 1580 bylo jeho dědictví Jana Vojtěcha z Valdštejna rozděleno mezi jeho tři syny, mlýn byl tehdy již uváděný jako Šejnovský.
Později zřejmě mlýn přešel do majetku rodu Myšků. Když se roku 1586 dělili o majetek, obdržel Václav Myška mimo jiné i Šejnovský mlýn. Ten potom pronajímal za 80 strychů žita a čtyři vykrmené vepře.

V první polovině 17. století se na Liblíně připomíná Petr Jiří z Příchovic. Po jeho smrti roku 1637 zabrala česká komora statky Strýčkov, Liblín a Žíkov a prodala je. V trhové smlouvě z roku 1639 je kromě jiného uveden i „kus řeky Mže a na ní vystavěný mlýn od kamene na tři kola pod šindel, z něho jde nájem 60 strychů žita a dva vepři. Rybář dává z řeky 8 kop“.
Za třicetileté války byl Liblín a okolní vsi vypáleny a s nimi pravděpodobně lehl popelem i Kozojedský mlýn.

1651 Soupis poddaných podle víry: mlynář Martin (30 let), svobodník, manželka Markyta (20), oba katolíci

Roku 1654 na mlýně Jakub Procházka: https://www.portafontium.eu/iipimage/30064236/kralovice-01_0240-n?x=296&y=57&w=1024&h=333

Když koupil liblínské panství Jan Kryštof ze Štampachu, nechal roku 1700 pode dvorem postavit na své náklady 25 chalup, liblínský mlynář platil 50 zlatých, 20 strychů žita a 20 strychů ječmene.

1842 bylo veliké sucho, od března do 18. srpna ani nekáplo, všechny mlýny v okolí zůstaly na suchu a musely zasatvit mletí, mleči nuceni dojíždět až sem, za semletí 1 korce se platilo 30 kr. konv. m., muselo se  platit i za 1 mírku obilí a čekalo se mnohdy až 3 týdny, neboť mlýn mlel jen na jedno složení nanejvýš 6 - 8 hodin denně.

Kolem roku 1850 na Kozojedském mlýně hospodařil mlynář František Brodský se svou manželkou Theodorou, rozenou Leitnerovou až do roku 1862, kdy iodešel do Všehrd, kde si se svým tchánem postavili na Všehrdském potoce mlýn.

1872 poškodila objekt velká voda - byl do poloviny zbořen a kamením silně zanesen, posléze však opraven.
Roku 1885 se na Kozojedském mlýně připomíná mlynář Jan Hornof a po něm tu mlynařil Václav Ryba. V té době se u mlýna uvádí pevný přepadový jez šikmo přes řeku Berounku, dlouhý 125,80 m a v části bližší ke mlýnu lomený. Vodní kola na spodní vodu zřízená, která jsou tři. Žlaby, jakož i stavidla, jsou také tři. Ve žlabu prvním nejblíže k mlýnu jsou dvě, ve žlabu druhém je jedno vodní kolo zavěšeno.“

1930 Václav Ryba, mlýn a elektrárna

V roce 1939 byl majitelem objektu mlynář Václav Ryba. V té době se již k pohonu mlýnského kola na spodní vodu používala voda z řeky a Francisova turbína. Kozojedský mlýn, tehdy již zvaný Rybův, měl největší vodní kolo na spodní vodu ze všech mlýnů v okolí (6 m s lopatkami). Uvádí se, že na ose kola byla síla asi 50 HP a převodem se tak získávala síla asi 30 HP.

1942-43 krutá zima, mlýn zamrzl

poslední mlynář Václav Ryba nebyl vyučeným mlynářem, mlýn vedl stárek Sinkule

V roce 1950 byl Rybův mlýn zařazen pod Západočeské mlýny v Plzni a jeho činnost byla řízena ze mlýna v Čisté. Sinkule působil nadále jako vedoucí, Václav Ryba zde byl zaměstnanec. Mlýn tak zůstal v provozu až do roku 1963-64.

1990 v restituci navrácen Rybovým dědicům.

Dnes objekt Rybova mlýna slouží jen rekreaci.