Štoflův mlýn; Stoffelmühle

Mlýn je poprvé zmiňován k roku 1642 jako Stoffel Mühl. Tachovské matriky uvádějí mlýn k roku 1766, kdy byl v majetku Mathese Wetingera. V roce 1785 zde dle josefského katastru hospodařil Johann Rauch, příslušník známé mlynářské rodiny v tomto regionu.

V roce 1838 zde stále hospodařil rok Rauchů, v tomto roce je ve stabilní katastru uváděn Johann Rauch.

V 19. století přechází mlýn do vlastnictví Nahrhaftů, další známé mlynářské rodiny. V roce 1880 zde mlynařil Karl Nahrhaft (zdroje u něj uvádějí 2 data narození, a to roky 1812 a 1814), který je na mlýně uváděn od roku 1871. V 70. letech 19. století provedl rekonstrukci stavidla, mlýn měl tehdy 3 vodní kola. Karl Nahrhaft byl synem Johanna Nahrhafta, mlynářského mistra na Panském mlýně v Plané. V roce 1841 se oženil v Tachově s Annou Josefou Dollhopfovou (narozena roku 1822), dcerou kožešníka Andrease Dollhopfa. V roce 1880 jsou s nimi na mlýně zapsáni jejich synové Franz, Friedrich, Anton a Georg. Ke mlýnu patřilo i rozsáhlé hospodářství se 2 koňmi, 14 kusy hovězího dobytka, 1 kozou a 4 prasaty. To byl možná důvod, proč se nejstarší syn vyučil řezníkem. Dle sčítání obyvatel v roce 1890 převzal mlýn po otci syn Anton (narozen roku 1857), který zde hospodařil se ženou Margarethou a výminkářem Karlem Nahrhaftem. Manželé měli 2 dcery Marii a Annu. Na mlýně pracovalo dalších 8 osob. Z živého inventáře jsou uvedeni 3 koně, 10 krav, 6 volů a 9 prasat.

Od roku 1914 vodní knihy jako majitele mlýna Josefa a Margarethu Träger.

Soupis vodních děl z roku 1930 zde uvádí pouze Margarethu Trägerovou.

V roce 1935 požádal Josef Träger o povolení ke zřízení nového vodního kola. Projekt vypracoval Alfréd Lenz z Mariánských Lázní, kolo mělo průměr 5 m a šířku 115 cm.

V roce 1942 žádali Trägerovi o výměnu vodního kola za turbínu o výkonu 20-44 HP, to jim nebylo povoleno, tak zůstalo při původním vybavení mlýna. Josef Träger zde mlel do roku 1945, kdy musel mlýn opustit.

3.7.1945 získal mlýn jako národní správní mlynář Rudolf Flekal z Plzně. K mlýnu dostal 8 ha pozemku a dobytek, ten ale hned v roce 1946 odprodal. Po německém mlynáři Trägerovi zbylo ve mlýně 11 035 kg žita, 1 280 kg pšeničné mouky, 1 320 kg žitné mouky a 1170 kg žitných otrub. Přímo v mlýnském zařízení zůstal zámel žita o hmotnosti 3 500 kg, který odcházející mlynář nestihl semlít.

Po komunistickém převratu byl Flekalovi mlýn zastaven.

Mlynář Rudolf Flekal zůstal na mlýně až do roku 1963, kdy ho prodal Josefu Janovcovi z Olbřichova. Noví majitelé sice začali s opravou, ale tak, že celou mlýnici „vykuchali“, takže bylo ze suterénu vidět až ke stropu. Náhon i lednice byly zasypány, ze zařízení se nedochovalo nic.

V roce 2010 koupili mlýn noví majitelé, kteří se snaží postupně ho vrátit do původní podoby. Budovy je využívána k bydlení.