Čéčův, Zátečský, Schilderův, Dolní, Malý mlýn

Veligradský dvůr vlastnil mlýn, který je v pramenech od 2. poloviny 14. století nazýván Čéčův mlýn a náležely k němu 2 lány polí. Lokalizovat jej můžeme do míst novodobého mlýna Schilderova.

18.2.1576 Purkmistr a rada města Hradiště povolují Jiříkovi, mlynáři ze Staroměstského mlýna, zrušení valchy při jeho mlýně, místo níž má postavit a udržovat pro soukeníky a jircháře novou valchu při novém rybníku. Dále potvrzuje mu městská rada splacení 70 zlatých za roli nad novým rybníkem. Mlynář Jiřík je povinen platit z mlýna roční plat 6 zlatých, pouštět bez překážky vodu na obecní haltéře a nesmí louku a roli k mlýnu patřící prodat pečeť přivěšená na perg. proužku

1.7.1759 mlýn s Fridrichovými poli od královského města Uherského Hradiště zakoupil Ondřej Švehla za 500 zl. rýn., roční činže 167 zl. ve 1/4 letních splátkách,  opravy mlýna a jezu bude majitel provádět na vlastní útraty, vrchnost dodá kmeny, které dovezou robotníci, dalších 50 robotníků bude na jaře čistit náhon, pro vrchnost bude mlít zdarma, dále musí dohlížet, aby v rybníku pod mlýnem byl dostatek vody.

30.9.1769 přestal Ondřej Švehla splácet, že již dále není schopen, mlýn proto šel 29.11.1769 do licitace, v níž jej 1.1.1770 zakoupil hradišťský měšťan Kristián Ohnutka (Ohnutek) za 503 zl. rýn., roční činže 167 zl. rýn.

15.6.1793 Kristián Ohnutka prodal mlýn Jiřímu Preislerovi za 1650 zl. rýn., závdavek 300 zl.

24.6.1795 na žádost Jiřího Preislera mlýn o 3 složeních úředně oceněn i s polnostmi na 3830 zl.

25.6.1797 od Jiřího Preislera koupil mlýn za 5 500 zlatých tovačovský měšťan Václav Protzkar. Po jeho smrti roku 1845 mlýn zdědil jeho vnuk Josef, v jehož rukou byl do roku 1897. Je zajímavostí, že jeho druhý vnuk Jan se stal roku 1837 uherskohradišťským obchodníkem a v roce 1865 byl zvolen starostou Uherského Hradiště.

1827 Bernard Brokar

Největší slávy však mlýn dosáhl v rukou Vratislava Schildera, v jehož vlastnictví byl od roku 1897. Nový majitel se snažil mlýn co nejdříve zmodernizovat, přičemž chtěl dosáhnout nezávislosti na přírodních podmínkách resp. místní říčce Salašce. Nejprve byl v letech 1902–1909 přestavěn na parní mlýn s elektrickým osvětlením, pak byla postupně odstraněna vodní kola a roku 1915 nahrazena dvěma Francissovými turbínami. Nezávislost na přírodních podmínkách mu zajišťovala větší prosperitu. V období sucha se kolem mlýna dokonce vytvářely obrovské fronty. Výstižně situaci popisuje článek ve Slováckých novinách z roku 1917 – „U Schildrového mlýna ve Starém Městě stávají denně plné ulice povozů s mletím. Nedostatek vody vadí okolním mlynářům a proto z daleka – až od Brodska jezdí sem. I přes noc čekají do rána řady vozů až po Weberovo; nocují na cestě. Minulý týden v tlačenici zlomen jakémusi neurvalci oje; jindy zas kůň nabodl se na oje, až mu vnitřnosti vyhřezly.

Neustále se zvětšující obraty měly za následek, že bylo mlynářství 4. února 1916 zapsáno do obchodního rejstříku jako firma jednotlivce pod názvem V. Schilder, jejímž
předmětem bylo mlynářství a obchod s moukou.

1930 Vratislav Schilder

Roku 1938 dal svoji živnost do nájmu svému synovi Vratislavu Schilderovi mladšímu a ještě v březnu toho roku umřel.

Firma byla roku 1941 vymazána z obchodního rejstříku a stejného roku si nechal zapsat svou firmu nový majitel pod stejným jménem V. Schilder.

Roku 1949 byl mlýn znárodněn ve prospěch Středomoravských mlýnů Brno.