Nový, Šlechtův mlýn; Neumühle, Rohrermühle

Mlčenlivý svědek dávných časů je bývalý pilíř brány do areálu vodního mlýna (čp. 123). Dnes nevíme, kdy se poprvé jeho lopatky rozběhly, ale r. 1665 je uváděn jako Neumühle (Nový mlýn).
S ním zde byly ještě: Stadtmühle (Městský mlýn), Steinbrückemühle (Mlýn u kamenného mostu) a Weisemühle (Bilý mlýn). Nový mlýn byl původně v majetku občanů, r. 1682 přešel do majetku panstva. Měl jistě práce dost, neboť dle nařízení museli obyvatelé nechat mlít své obilí v panských mlýnech, přičemž měli právo dohlížet na mlecí provoz. Při sporech mezi mlynáři a občany si však panstvo vyhradilo rozhodování.
Další informace pocházejí až z počátku dvacátého století, kdy byl mlýn již nazýván Rohrermühle a později Lihlmühle či Šlechtův mlýn. Rozkládal se od dnešní dřevěné lávky po kamenný most sv. Jana Nepomuckého a sestával z obytného domu, mlýna, pily, stodoly a stáje. Patřily k němu i okolní polnosti. Vodu přiváděl náhon z Jáchymovského potoka; poháněl dvě turbíny, mlýn a pilu. Mlýn měl generátor na výrobu elektřiny, výkon byl však malý a používal se pouze při výpadku elektřiny a jen ke svícení.
Prvním majitelem mlýna byl Rudolf Schmidt (r. 1906-1915 ostrovský starosta a župní velitel hasičů). Po něm jej převzal Emil Wolf Schmidt s ženou; byli bezdětní, tak nakonec mlýn přešel do majetku rodiny Lihl. Syn Karel jej provozoval do konce 2. sv. války, jeho bratr Hans se stal učitelem.
Po válce přišel do Ostrova vyučený mlynář Jan Šlechta a převzal mlýn i s pilou do národní správy. Krátce se Šlechtovými ještě ve mlýně bydlel a pracoval až do odsunu i německý mlynář Karel Lihl s rodinou.