Červený mlýn

1544 uveden v dědictví rytíře Jiříka z Krašovic

1603 Petr Smrčka z Mnichu a na Krašovicích - mlýn o 6 kolech

1630 list Jana Podzimka, měštěnína pražského, který exekučně vymáhá dluh na statku krašovickém: mlejn náchlební o třech kolech moučných s pilou na řezání prken

1654 Berní rula: Václav Petřiška, mlýn o dvou kolách, 18 strychů rolí, majitel však 1653 pryč ušel, vrchnost mlejna i rolí užívá a jinému mlynáři pronajímá

1683 Tomáš Bartůněk koupil od vrchnosti louku pod Červeným mlýnem

1725 krašovická purkrechtní kniha: mlynářka Marina Dlouhá

1751 jesuitská vrchnost emfyteuticky odprodalal mlýn dosavadnímu mlynáři Václavu Dlouhému, mlýn o 2 složeních a 4 stoupách, pole u mlýna nevalně vzdělána

1778 Matěj Dlouhý koupil od statku pilu, mlynáři Talaváňovi na Radášovském mlýně povoleno zřídit stejnou pilu, za což se Dlouhému snižuje 5 zl. na roční činži 68 zl.

1837 Josef Dlouhý prodal mlýn šenkýři z Petrovic Josefu Krbcovi, ten jej 1839 opět prodal

1839 František Krbec

1871 koupila rodina Slabova.

Václav a Marie Slabovi půviodně vlastnili mlýn Slabov v Hodkově, ten 28.1.1871 prodali manželům Kotaškovým z Pohoří za  4.500 zl. a zakoupili Červený mlýn.

1874 vedl František Pešta z mlýna Týnčany 14 spor s mlynářem Václavem Slabou, který koupil dolní Červený mlýn, ale odmítl se starat o příslušnou část náhonu, díky jehož zanášení docházelo na Peštově mlýně k brodění kol.  František Pešta se svým bratrem Václavem proto 70 m pod mlýnem rozkopali hráz náhonu s vysvětlením, že se tak stalo nedopatřením při sekání ledu.

1879 rozhodnuto, že Slaba musí udržovat úsek od konce Peštovy zahrady, kde se spojují odpady od mlýna a od pily.

Naopak Slaba podal na Peštu stížnost, že při opravách a odstávkách mlýna pouští vodu najalovo, čímž ho ochuzuje o vodu. Peštovi bylo proto doporučeni pouštět jalovou vodu do náhonu k pile a omezit odběr vody na zavlažování vlastních luk.

1.7.1881 se zde narodil JUDr. Rudolf Slaba, advokát, regionální historik a spisovatel

26.1.1920 převzal Václav Slaba s manž. Johanou.

1925-1930 Václav Slaba

1933 získal živnostenský list

12.2.1936 kontingent 70 q pšenice a 190 q žita, obnovováno i v následujících letech

denní kapacita 10 q pšenice, 14 q žita, 14 q ječmene a 5 q ječmene na kroupy

roční  4 vagony pšenice, 5 vagonů žita, 5 vagonů ječmene, 2 vagony ječmene na kroupy

mele se střídavě

u mlýna 95 měr pozemků

24.3.1939 postupní smlouvou získal mlýn s 26 ha pozemků za 90.000 K syn Jiří Slaba, vyučený mlynář (*29.6.1908) s manž. Annou (přinesla věnem 30.000 K a stala se spolumajitelkou). Hotově zaplatili 40.000 K, zbytek ve splátkách. Rodiče se vymínili opulentní naturální výměnek a roční důchod 6400 K a přestěhovali se do domu Petrovice čp. 104.

Jiří Slaba byl zároveň vlastivědným pracovníkem, od roku 1934 vydával časopis Sedlčanský kraj a následně se stal redaktorem časopisu Český jih.

12.8.1939 zemřel Václav Slaba

8.11.1941 ve mlýně nalezeno neschválené obilí a mouka, Jiří Slaba a stárek František Feil zatčeni a odsouzeni za přečin proti válečnému hospodářství na 5 let, internováni v táboře Stein v Rakousku.

Zároveň nalezena i kniha černého mletí a následovalo rozsáhlé vyšetřování i u mlečů v okolí. Jiří Slaba tvrdil, že mlecí výkazy do roku 1939 jeho otec ztratil.

Na Jiřího Slabu přišla řada dalších udání, např. od strojníka Františka Hybše z Milevska o 10.203 K, že jeho kočí Josef Dudař z Obděnic rozváží produkty, aniž by k tomu měli koncesi (nepotvrzeno - šlo o konkurenční spor) nebo že mele bělejší mouku a tudíž nedodržuje předpisy.

duben 1945 Jiří Slaba při útěku z vězení zastřelen

mlýn přešel na vdovu Annu Slabovou

6.9.1945 obnoven provoz, jelikož se jednalo o nejlépe zařízený mlýn v okolí

nájemce stárek František Feil (na rozdíl od Jiřího Slaby věznění přežil)