ČARUJÍCÍ MLYNÁŘKA ROZINA VICHROVÁ Z TELÍNSKÉHO MLÝNA NA BEROUNCE SKONČILA V MUČÍRNĚ NA KACEŘOVĚ
Hezký předjarní den nás o víkendu vytáhl k Berounce, do malé vsi Sedlecko. Rozcestník na návsi nám nabídl lákavé cíle pro nedělní výlet – Tokyo, New York nebo Berlín… My jsme si ale vybrali ten nejbližší možný cíl – Telínský neboli Spálený mlýn ležící na Berounce pouhý jeden kilometr od Sedlecka.
Dnes už připomínají areál Telínského mlýna pouze skromné pozůstatky – prostorný sklep ve skále a holé kamenné zdi samotného mlýna. Před čtyřmi stovkami let žila v tomto mlýně mlynářka Rozina Vichrová, která rozuměla bylinám a uměla nejrůznější čáry. Dokud si své čarodějnické umění nechávala pro sebe, nikomu nevadila. Časem se ale její schopnosti staly veřejným tajemstvím a do Telínského mlýna přicházely nešťastné ženy s prosbou o pomoc. A protože měla mlynářka Rozina dobré srdce, začala tyto ženy učit čarovat. Tak se stalo, že byla v březnu 1575 zatčena, odvezena na zámek Kaceřov a zde katem podrobena výslechu na právu útrpném. Mučení Roziny Vichrové, poddané Friedricha Malesického z Poutnova a na Smědčicích, potěšilo mimo jiné rokycanské měšťany, kteří na ni měli už nějakou dobu také spadeno…
Mraky se začaly nad mlynářkou Rozinou Vichrovou stahovat již na počátku roku 1573, kdy byl pod šibenicí u města Radnice na severním Plzeňsku nalezen odříznutý oběšenec bez přirození. Rychle se podařilo vypátrat, že jedním z pachatelů tohoto činu byl sedlák a krčmář Jedlík ze vsi Nadryby, vzdálené necelou jednu míli od Radnic. Nadryby leží asi jeden kilometr od řeky Berounky, která vesnici odděluje od Telínského mlýna. Na rozdíl od mlýna ležela tehdy ves Nadryby na panství města Rokycany.
Rokycanský kat podrobil 11. března 1573 krčmáře Jedlíka mučení. Jedlík přiznal, že jej k nekřesťanskému činu spáchanému v Radnicích přinutily dvě ženy – jeho vlastní manželka Káče Jedlíková a děvečka Maruše. Káče navedla Maruši, aby z radnické šibenice přinesla do statku oběšencův úd a Jedlíkovi zároveň přikázala, aby děvečku doprovodil a byl jí při činu nápomocen. Po skončení výslechu byl Jedlík oběšen na řetězu.
Jedlíkova děvečka Maruše pocházela z Dobřan. Do mučírny rokycanského kata byla přivedena několik dní po hospodáři. Při výslechu na právu útrpném přiznala, že společně s Jedlíkem oběšence odřízla ze šibenice. Poté ji měl hospodář přimět, aby svým nožem vyřezala oběšenci jeho přirození a odnesla jej domů jeho manželce. Maruše se během dlouhého mučení dále rozpovídala o čarování krčmářky Káče Jedlíkové. Hospodyně údajně Maruši slíbila nové šaty, pokud se jí podaří zostudit nadrybskou sousedku Paškovou. Ta byla totiž také krčmářkou a Jedlíkovým konkurovala. Maruše měla za úkol nabrat pod hlavou umrlého psa hrst hlíny, zajít k Paškové pro pivo a při té příležitosti jí vysypat hlínu za krk. Káče Jedlíková věřila, že díky tomuto kouzlu přestanou lidé k Paškové chodit pro pivo.
Hospodyni Jedlíkovou pravděpodobně velmi trápilo, že k ní do krčmy chodí méně lidí než by si přála. Vyšší návštěvnost se rozhodla podpořit ještě jedním kouzlem, které v té době bylo velmi známé a oblíbené. Přinutila děvečku Maruši nasbírat v mraveništi mravence a vysypat je po lavicích ve světnici. Věřila, že se jí díky tomu budou v krčmě návštěvníci hemžit jako mravenci.
Další čáry měla Káče Jedlíková přichystané pro svého manžela, který často odcházel z domova. Káče vařila během tří po sobě jdoucích čtvrtků po západu slunce podešve z Jedlíkových starých střevíců. Když byl lektvar hotov, rozbila hospodyně nádobu o kříž s umučeným Kristem. Poté, co zmučená Maruše dokončila výpověď a nemohla si už na další čarování své hospodyně vzpomenout, byla oběšena.
Káču Jedlíkovou si nechal rokycanský kat na konec. Její výslech byl zahájen předposlední březnový den roku 1573. Hospodyně na právu útrpném přiznala vše, z čeho byla na základě výpovědí svého manžela a děvečky Maruše obviněna. Při mučení přiznala, že se všechna kouzla naučila od mlynářky Roziny Vichrové z Telínského mlýna na panství Friedricha Malesického z Poutnova a na Smědčicích. Lze předpokládat, že hospodyně Jedlíková byla po skončení výslechu oběšena stejně jako její společníci. Důkaz ale tentokrát chybí.
Mlynářka Rozina během procesu s rodinou Jedlíkových zazmatkovala a zbytečně na sebe upozornila. Poté, co byli popraveni sedlák Jedlík a děvečka Maruše a uvězněna Káče Jedlíková, zmocnila se Roziny Vichrové nervozita. Obávala se, že celý případ rodiny Jedlíkových souvisí s jejím čarodějným uměním. Aby zjistila, jak se věci mají, odhodlala se k riskantnímu kroku. Vypravil se do Rokycan ke katovi. Nesla s sebou pecen chleba pro jeho manželku a mezi dveřmi se snažila vyzvědět, za co konkrétně byli Jedlík a jeho děvečka popraveni.
Během mučení Káče Jedlíkové si mistr popravčí na zvláštní noční návštěvu vzpomněl a podělil se o zážitek s rokycanskými měšťany. Ti ještě během Káčina mučení poslali s dopisem posly k Friedrichu Malesickému z Poutnova a na Smědčicích. V dopise žádali, aby se Rozina následujícího dne dostavila do Rokycan k výslechu. Zda Rozina poslechla a podrobila se výslechu, se v písemných pramenech neuvádí. Teprve o dva roky později skončila v rukou kata na Kaceřově. Jakmile se to Rokycanští dozvěděli, opět vyslali na Kaceřov posly s dopisem. V něm se mimo jiné psalo: „Jestliže by co při trápení týž Roziny lidí našich se dotejkalo, žádáme od vás tím zpraveni bejti.“ Další osud čarující mlynářky Roziny není z písemných pramenů známý.
Jiří Sankot
xxxx
Při návštěvě osady Telín u Sedlecka jsem se dozvěděl o zbytcích mlýna,které leží pod touto osadou. Místní říkají mlýnu Spálený nebo také Spáleňák. Na mapě 34 klubu českých turistů není vůbec vyznačen,ale dá se u řeky velmi dobře najít. Místo je přístupné, jen v letních měsících bývá obydleno skautským táborem, který zde provedl částečné opravy a úpravy stavby. Při cestě z Telína k řece je možno spatřit ve stráni vchod do zbytku sklepení, které údajně patřilo také k mlýnu, toto sklepení táborníci využívají jako sklad. (Hrady.cz)
