Cakelský mlýn

 V urbáři z roku 1568 se uvádí i mlýn v Cakli, která tehdy náležela k Oldřichovicím. Mlynář Marek měl stejné povinnosti jako ostatní sedláci, tzn. že musel odvádět ročně 6 kop grošů, 14 hus, 38 vajec, 6 strychů žita, ječmene a ovsa a 4 žejdlíky lesního medu. K roku 1679 byl mlýn znovu vystavěn. Mlynář byl po dobu stavby, tj. po 21 neděl, osvobozen od peněžních i naturálních dávek, které tvořilo 30 strychů obilí a 2 zl. Až do třicetileté války byl v majetku pánů z Bubna, poté se jako součást obce Libchavy stal majetkem Karla z Lichtenštejna. Nový majitel ale neměl o provozování dvora, jehož součástí byl i mlýn, zájem a tak byl mlýn prodán mlynáři Jiříkovi Paukarovi a jeho bratru Janu Paukarovi. Kupní smlouva byla sepsána 27. března 1626. Paukarovi tak navíc získali pozemky bývalého dvora, jehož louky se táhly v nivě Tiché Orlice až k Lanšperku. V Tereziánském katastru je v dominikále uveden mlýn s pilou a valchou a tzv. Zackelmühle. Ve vodní knize je jako majitel uváděn Wenzel Novotný. Vodní znamení bylo osazeno na pravém břehu, s nápisem: „J. Novotný 1883.“ Nové normální znamení bylo osazeno Ing. Petrem Andrlem a nese datum 28. 4. 1914. Po znárodnění objekt vlastnily státní statky Lanškroun. Po revoluci byl mlýn vrácen v restituci Novotným.

xx

Mlýn stojící při Tiché Orlici v části Dolních Libchav, nazývané Cakle, je poprvé zmiňován počátkem 15. století. Jeho dnešní podoba pochází z konce 19. století, kdy byl po požáru přestavěn rodinou Novotných (na pravém břehu je vodní znamení J. Novotný 1883). K původnímu objektu (dnes obytná část) přibyl čtyřpodlažní válcový mlýn. Mlýnská budova je zděná třípatrová s plechovou sedlovou střechou, vzadu na ni navazuje turbínový domek. Po roce 1907 byla za mlýnskou budovou směrem k náhonu zřízena mechanická tkalcovna – dnes z ní zůstaly pouze obvodové zdi. Roku 1918 je doložena Francisova turbína, zároveň ale sloužilo i staré kolo na střední vodu při pile. Mlýn, znárodněný v padesátých letech, skončil s mletím roku 1964, provoz pily před několika lety. Vše bylo navráceno po roce 1989 rodině posledních majitelů.