V Praze dne: 22. 2. 2021 ROZHODNUTÍ č.j.: MK 59755/2020 OPP sp. zn.: MK-S 5765/2019 OPP
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče vydává toto rozhodnutí:
Ministerstvo kultury podle § 8 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, neruší prohlášení budovy starého mlýna č. p. 35, Komenského ul., na pozemku st. pare. č. 151/2, k. ú. Dašice, obec Dašice, okres Pardubice, Pardubický kraj (součást kulturní památky s rejstříkovým číslem Ústředního seznamu kulturních památek ČR 38007/6-4659), za kulturní památku.
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, je účastníkem řízení:
Odůvodnění:
Ministerstvo kultury obdrželo žádost, kterou podal o zrušení prohlášení budovy starého mlýna č. p. 35, Komenského ul., k. ú. Dašice, obec Dašice, okres Pardubice, Pardubický kraj (součást kulturní památky s rejstříkovým číslem Ústředního seznamu kulturních památek ČR 38007/6-4659), za kulturní památku.
Žádost o zrušení prohlášení budovy starého mlýna č. p. 35 za kulturní památku podal vlastník z důvodu sporů s orgány státní památkové péče o způsob opravy budovy č. p. 35 a názoru, že dochází k omezování jeho vlastnických práv. Neshoda s orgány státní památkové péče v:
1. Užití vhodné střešní krytiny: vlastník nesouhlasí se závaznými stanovisky ORP a KÚ a vyjádřením NPÚ. Uvádí, že odmítá použít památkáři doporučovaný etemit (neboť „ se na něm usazují lišejníky a mechy, ty potom způsobují sáknutí vody přes střešní šablony do dřevěného podbití a jeho postupnou zkázu, dále odpadávající mechy ucpávají okapy, materiál je křehký a láme se “) a navrhuje použití materiálu Capacco či krytiny z plechu (Prefa nebo Rheinzink).
2. Obnova fasád - restaurování sgrafit: vlastník nesouhlasí s navrhovaným postupem „zrestaurovat zbytek sgrafit, stabilizovat je a potom přes to nahodit novou omítku v barokním stylu. “ Trvá na odstranění poškozené omítky a nahození nové v barokním stylu.
3. Vlastník dále do budoucna plánuje zajištění dodatečné tepelné izolace části domu (zateplení a výměna oken).
V řízení se vyjádřil, na základě § 8 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, Magistrát města Pardubic, odbor správních agend, úsek památkové péče, který ve svém stanovisku ze dne 3. 7. 2019, č. j. MmP 58341/2019, č. sp. SZ_MmP 58341/2019, se zrušením prohlášení předmětné stavby za kulturní památku nesouhlasil s odůvodněním: „ Uvedený objekt starého mlýna čp. 35 v ul. Komenského v Dašicích je evidován jako nemovitá kulturní památka a zapsán do seznamu ohrožených památek vedeným Národním památkovým ústavem. Příslušný orgán vykonal dne 12. 3. 2019 kontrolní prohlídku stavby. Na základě provedeného šetření dospěl příslušný orgán k závěru, že objekt je zachovalý kromě průčelní fasády do křižovatky a střechy nad ní. Vlastník objektu chce provést tuto opravu, ale při použití jiné střešní krytiny, která se neshoduje s požadavky orgánů památkové péče.
Obecní úřad obce s rozšířenou působností, jako příslušný orgán státní památkové péče, po posouzeni podkladů, dokladů a zjištění skutečného stavu věci na místě samém se vyjadřuje tak, že nesouhlasí s návrhem na zrušení prohlášení nemovité kulturní památky, stavby starého mlýna čp. 35 v ul. Komenského v Dašicích. “
Dle téhož ustanovení zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, se v řízení vyjádřil i Krajský úřad Pardubického kraje, odbor kultury, sportu a cestovního ruchu, oddělení kultury a památkové péče, který ve svém stanovisku ze dne 28. 6. 2019, č. j. KrÚ 50452/2019 OKSCR OKPP, sp. zn. SpKrÚ 42389/2019 OKSCR, se zrušením prohlášení předmětné stavby za kulturní památku také nesouhlasil s odůvodněním, že „je přesvědčen, že předmětná budova mlýna č. p. 35 v Dašicích je velmi hodnotná historická stavba, v níž je koncentrováno mnoho památkových hodnot.
Urbanistické, architektonické, uměleckořemeslné, řemeslné a další hodnoty je jistě schopen důkladně popsat Národní památkový ústav. Krajský úřad zejména upozorňuje na nejcennější součást této kulturní památky, kterou je renesanční sgrafitová fasáda východního průčelí. Jedná se nejrozsáhlejší dochovanou renesanční sgrafitovou fasádu na území celéhookresu Pardubice.
Krajský úřad nebude podrobně reagovat na všechny body rozsáhlé úvahy navrhovatele na téma omezování jeho vlastnický práv. V této věci je možnou pouze
konstatovat, že krajský úřad dosud neřešil žádné odvolání majitele této kulturní památky.
Podle popisu v přiloženém návrhu je však zřejmé, že některé jeho požadavky by nemusely být v příkrém rozporu se zájmy památkové péče. Další jeho představy o úpravách kulturní památky však nejsou realizovatelné a oprava s cílem zachování památkových hodnot by jistě znamenala zvýšené náklady. Tyto situace je však možno řešit formou poskytnutí příspěvku, který mu může zvýšené náklady refundovat.
Podle názoru krajského úřadu se jedná o velmi hodnotný doklad stavebního vývoje v této části Polabí, z období počátku novověku. Je nesporné, že stavba má stále dochované památkové hodnoty.
Podle názoru krajského úřadu budova mlýna č. p. 35 v Dašicích neztratila památkové hodnoty dle § 2 odst. 1 památkového zákona, pro které byla prohlášena za kulturní památku.
Protože nedošlo ke ztrátě památkových hodnot, Krajský úřad Pardubického kraje nesouhlasí se zrušením prohlášení za kulturní památku. “
Ministerstvo kultury dále obdrželo vyjádření Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Pardubicích, ze dne 17. 6. 2019, č. j. NPÚ-361/43612/2019, který se zrušením prohlášení předmětné stavby za kulturní památku zásadně nesouhlasil. Dále dodal: „Na základě Vaší žádosti a přiložené žádosti majitele o zrušení památkové ochrany staré budovy mlýna v Dašicích zasíláme po posouzení aktuálního stavu památky následující stanovisko:
Stanovisko NPU UQP v Pardubicích (po projednám v regionální památkové komisi dne 14.6.2019):
Renesanční budova mlýna je z pohledu pardubického regionu, respektive obce Dašice, památkově nadprůměrně hodnotnou stavbou, ležící na území městské památkové zóny. Je spjata s nejstarší historií města, jež se vyvíjelo pod vrchnostenskou správou. K hospodářskému zázemí zdejší tvrze a později správcovského sídla patřil pivovar i mlýn, který zajišťoval i zásobování vodou. Obě lokality s hlavními budovami jsou dosud zachovány, včetně jejich hmotově prostorových vazeb a jsou významným prvkem městského urbanismu a jednou z charakteristických historických dominant Dašic. Budova tzv. starého mlýna je kvalitní architekturou, se složitým stavebním vývojem, poznamenaným přestavbami po požárech. Její současný neobarokní vzhled charakterizuje především vysoká mansardová střecha, s částečně zachovanou břidlicovou krytinou a jednoduše členěné fasády. Velmi cenným dokladem renesančního původu stavby je sgrafitová výzdoba fasády, zachovaná ve velkých plochách až do 1. patra pod opadávajícími mladšími omítkami, nejen na hlavním průčelí. K průčelí mlýna dosud neodmyslitelně patří také socha sv. Jana Nepomuckého, pořízená jedním z mlynářů.
Nedílnou součástí kulturní památky je také budova sousedního válcového mlýna z r. 1911, která je kvalitním příkladem industriální architektury z období Rakousko-uherské monarchie. Obě budovy tvoří přes nedávné majetkové oddělení jediný památkový celek, podmíněný historickým vývojem, původně funkčním propojením a více než stoletou koexistencí, s podílem na charakteristickém obrazu města. Hodnotu památky zvyšuje i kvalita prostředí, včetně charakteru okolní zástavby, náležející k památkové zóně Dašice.
Mlýn je v poměrně dobrém stavebním stavu, ale s ohledem na ohrožení sgrafitové výzdoby na neudržované fasádě byl zařazen na základě monitoringu mezi ohrožené památky.
Naopak bez vědomí a souhlasu orgánů památkové péče majitel v minulosti na zadní straně mlýna svévolně zřídil velkoplošné prosklení. Pokud je nám známo, majitel též nežádal o žádné dotace na obnovu, které by kompenzovaly zvýšené náklady např. na restaurování.
Posuzovaná budova je pro vyjmenované hodnoty oprávněně kulturní památkou a nedílnou součástí památkového celku (kulturní památka r.č 38007/6-4659), navíc je významným prvkem městské památkové zóny Dašice.
Žádost majitele o zrušení ochrany vychází z nepochopení úředních postupů v rámci zákona o státní památkové péči, stavebního zákona a správního řádu. Výtky majitele, týkající se možnosti demolice hospodářských budov nesouvisejí s památkovou ochranou mlýna, ale s podmínkami ochrany na území městské památkové zóny Dašice, řešených podle §14, odst. 2 platného památkového zákona. Zrušením památkové ochrany by tedy z hlediska žadatele nic nevyřešilo. Napadaná závazná stanoviska týkající se vhodné střešní krytiny a restaurování sgrafit se opírají o schválené a obecně používané metodiky vydané NPÚ, zpracované na základě dlouholetých odborných zkušeností. V souladu s nimi nedoporučují plastovou střešní krytinu a odstranění originálních renesančních omítek se sgrafitovou vrstvou.
Dopisem ze dne 6. 9. 2019, č. j. MK 61047/2019 OPP, bylo účastníkovi řízení v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, umožněno, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu řízení shromáždilo.
Účastník řízení se osobně na Ministerstvu kultury seznámil se shromážděnými podklady dne 17. 9. 2019.
Ke shromážděným podkladům se vyjádřil v dopise ze dne 14. 10. 2019, ve kterém uvedl: „Dne 17. 9. 2019 jsem se seznámil na Ministerstvu kultury s písemnostmi, které se vztahovaly k mému dopisu ze 16.5.2019, ve kterém jsem žádal o zrušení prohlášení za kulturní památku budovy starého mlýna č.p. 35, Komenského ul. Dašice, který je v mém výhradním vlastnictví.
Ve svém dopise jsem poměrně obsáhle uvedl důvody, které mě k tomuto kroku vedou, nicméně ani jedna z písemností, které byly zaslány příslušnými orgány památkové péče, se nezabývá praktickou stránkou rekonstrukce a oprav historického objektu. Nedostal jsem jedinou odpověď na několik otázek které jsem ve svém dopise kladl.
Vezmu postupně všechny písemnosti, které byly k mé žádosti shromážděny.
1. Magistrát Města Pardubic:
Nesouhlasné stanovisko bez jakéhokoliv zdůvodnění. Nenavrhuje žádné jiné řešení, žádná reakce na jakoukoliv moji připomínku či otázku. Když jsem projevil nesouhlas s použitím střešní krytiny typu Eternit a zdůvodnil jsem jasně, co mě vede k tomuto rozhodnutí, nereagovali. Když jsem navrhl jiné dva druhy krytiny a zeptal jsem se na jejich názor, nereagoval nikdo.
2. Krajský úřad Ing. Milan Mariánek:
Nesouhlasné stanovisko, alespoň doplněné nějakým zdůvodněním. Ve svém zdůvodnění uvádí: „Jedná se o nejrozsáhlejší, dochovanou renesanční sgrafitovou
fasádu na území celého okresu Pardubice." Jak si vysvětlit takové tvrzení? Každý, kdo se podívá na zbytky fasády čelní strany starého mlýna v Dašicích, vidí jasně, že pozůstatky sgrafit jsou patrny asi z dvaceti procenil Každý může nahlédnout na stránky Monumnet, kde je minimálně 13 objektů v Pardubickém okrsku, které mají sgrafitovou výzdobu, buďto původní, nebo novou. Nebudu jmenovitě všechny zmiňovat, lze to najít na internetu. Zjevně se jedná evidentně o účelové zkreslování skutečností, nejspíš kvůli podpoření zamítavého stanoviska. V dalším odstavci daného vyjádření je zmíněna možnost refundace zvýšených nákladů na opravu kulturní památky. Vím, že jistá možnost na získání příspěvku zde je, ale také vím, jak se o to žádá a jak to nakonec celé probíhá.
Já chci opravit zchátralou budovu, zamezit zatékání vody do zdivá a zabránit další devastaci. Chci tak učinit efektivně, bez průtahů a dohadování se s teoretiky,
kteří se řídí zkostnatělými vyhláškami. Ani ve vyjádření z Krajského úřadu není patrná žádná reakce na moje věcné připomínky, na mé dotazy. Občan (majitel nemovitosti) je až někde na posledním místě!
3. Národní památkový ústav.
Nejprve ve svém vyjádření cituje známé skutečnosti, tedy historii objektu a posléze současný stav. V tomto popisu zároveň konstatuje, že současný vzhled je
„neobarokní". Ano takový je současný vzhled starého mlýna. Rovněž jsou zde konstatovány přestavby po požárech. Jiná část tohoto vyjádření zmiňuje přístavby-
„ koutová přístavba s balkonem", ovšem opomíjí další přístavbu ze stejného období 1898, a to přístavbu kuchyně v jižní části směrem do dvora. Konstatování, že
historické sklepy byly zřejmě zničeny a zasypány, je opravdu velmi troufalé. Tady nikdy nemohlo být žádné sklepení, protože by se ty sklepy nacházely až tři metry pod horní hladinou řeky, která protéká průběžně za zdí domu kolem kamenných základů.
Zcela logicky není možné budovat nákladné sklepení pod hladinou řeky. Ovšem logické myšlení postrádám i u dalších odstavců vyjádření NPU v Pardubicích. Cituji z
odpovědi NPU v Pardubicích. „ Hodnotu památky zvyšuje i kvalita prostředí, včetně charakteru okolní zástavby, náležející k památkové zóně Dašice". Ano, vím že, asi v roce 1997 za starosty Halíře bylo dosaženo vyhlášení jisté části obce „městskou památkovou zónou". Kdybychom ale šli dům od domu, tak je jasné, že 50% těch staveb je už dávno předělaných, mají přistavěná patra, otočná okna ze sedmdesátých let, hladké fasády, neodpovídající střešní krytiny. Některé budovy i v centru obce na náměstí (například vila Dr. Libicha a další) naprosto změnily vzhled. Jednoduše to můžete projít na Google mapách Street View. Já jsem ve svém předchozím vyjádření například zmiňoval 57 metrů dlouhou plechovou halu v těsném sousedství mých objektů. Tato stavba v městské památkové zóně ovšem asi žádného odborníka nepohoršuje. Stejně jako další stavby, které přímo sousedí se starým mlýnem a přilehlým statkem. Tyto stavby jsem rovněž jmenoval ve svém předchozím vyjádření.
Navíc, jak vyplývá ze všech těch průzkumů a konstatování odborníků, mlýn už jednoznačně není renesanční, ale veskrze spíš barokní. Proč tedy rekonstruovat za
těžké peníze pár trosek nějakých psaníček? Má to nějaký smysl? Ano, zafixovat nejlépe zachovalá sgrafita a nechat je odhalená jako připomínku stavebního vývoje, to chápu. Ale zbytek fasády odstranit a zhotovit barokní omítku se vším, tak jak má být, tak tomu bych rozuměl a nebráním se tomu.
V závěrečném odstavci vyjádření NPU Pardubice jsou slova o nepochopení úředních postupů a také o schválených a obecně používaných metodikách, vydaných
NPU. Takové postupy se skutečně nedají pochopit, protože naprosto odporují řemeslným a praktickým zkušenostem, v tomto případě mám na mysli používání
materiálu typu Eternit (Beternit, Beronit, Eternal) a podobné výrobky, které jsou na stejné, cementové bázi. To v žádném případě nelze nazvat tradiční krytinou a rozhodně to není vhodná krytina, díky prokazatelně negativním vlastnostem, které jsem již uváděl v jiných odpovědích a rozborech například pro Magistrát města Pardubice, odbor Památkové péče a později v dalších vyjádřeních. Zase se jen tvrdošíjně argumentuje naprosto irelevantními závaznými stanovisky. Já s použitím této krytiny zásadně nesouhlasím. Proč mi nikdo z těch odborníků nenavrhne nějakou jinou alternativu?
Tedy pominu-li použití původní břidlice, která by byla jistě naprosto úžasná. Ale originální břidlice je poměrně těžká na více jak 200 let starou, střešní, trámovou
konstrukci. A hlavně, velmi obtížně bych sehnal odborného pokrývače, který by si s pokládkou této krytiny poradil!
Ještě cítím potřebu komentovat větu z posledního odstavce vyjádření NPU a to „ Zrušením památkové ochrany by z hlediska žadatele nic nevyřešilo". Možná je tím
myšleno, že stejně zůstane zachován status tzv. Městské památkové zóny, a tím pádem i povinnost hlásit ke schválení jakékoliv stavební práce na nemovitostech nacházejících se v chráněné lokalitě.
To mě přimělo k tomu, že navrhnu Městskému úřadu v Dašicích, aby požádal o zrušení statusu Městské památkové zóny. Vím, že budu mít v tomto podporu starosty, rady a zastupitelstva obce, protože tato skutečnost je jen přítěží, nemá naprosto žádný pozitivní dopad pro obec.
Pokud by došlo ke zrušení památkové ochrany, mohl bych použít na pokrytí střechy jinou střešní krytinu, mohl bych místo špaletových oken dát okna jiné konstrukce, nemusel bych se zabývat příkazy jako například „tradičním způsobem zhotovování konstrukce krovů. Nemusel bych se dohadovat, kolik psaníček se má
zrestaurovat, a jak udělat fasádu. Nemusel bych asi spoustu a spoustu dalších věcí řešit s památkáři a bylo by to všechno daleko jednodušší a levnější. “
V řízení se dále vyjádřila Komise Ministerstva kultury pro hodnocení návrhů na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku a žádostí na zrušení prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku, která dne 28. 2. 2020 se zrušením prohlášení předmětné stavby za kulturní památku zásadně nesouhlasila a dále uvedla: „Komise zásadně nesouhlasí se zrušením, neboť areál mlýna je jedinečným dokladem vývoje mlýnských staveb od 16. do 19. století a dochoval se ve značně intaktním stavu. Hodnoty, pro které byl areál prohlášen za kulturní památku beze zbytku trvají a v rámci tohoto typologického druhu jde bezesporu o památku nadregionálního významu.
Pokud jde o konkrétní způsob památkové obnovy, může komise vyslovit pouze doporučení. Komise se domnívá, že vnější vzhled areálu, zejména fasád a výplní otvorů, by měl v maximální míře respektovat výsledný historický stav. Sgrafita je v každém případě nutné zachovat, ale míra jejich případného pohledového uplatnění je samostatnou otázkou, kterou nelze rozhodovat bez odborného průzkumu rozsahu dochování. Pokud jde o krytinu, komise konstatuje, že eternitová krytina není původní a svými technickými vlastnostmi na daném typu střechy ani optimální, lze ji proto nahradit jiným materiálem, který se však nebude uplatňovat rušivě. Samozřejmostí přitom musí být zachování historických krovových konstrukcí, tvaru střechy, říms a komínů. ”
Dopisem ze dne 15. 9. 2020, č. j. MK 55880/2020 OPP, bylo účastníkovi řízení sděleno, že shromážděné podklady byly doplněny o nové stanovisko Komise Ministerstva kultury pro hodnocení návrhů na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku a žádostí o zrušení prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku. Stanovisko bylo zároveň přílohou dopisu. V souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, bylo účastníkovi řízení umožněno, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k i k tomuto stanovisku. Účastník řízení se vyjádřil dopisem, ve kterém uvedl: „Dne 16.5.2019 jsem zažádal na Ministerstvu kultury o zrušení prohlášení stavby za kulturní památku. Za čtyři měsíce jsem byl vyzván, že se mohu do patnácti dnů seznámit s výsledky řízení a vyjádřit se k těmto podkladům. To jsem v dané lhůtě učinil a 17.9. 2019 jsem se osobně dostavil na Ministerstvo kultury nahlédnout do spisu. K tomuto spisu jsem se vyjádřil doporučeným dopisem ze dne 14.10.2019.
Nyní, kdy uplynulo dalších jedenáct měsíců, konkrétně 15.9.2020 jsem obdržel jakési vyjádření - doplnění, na které mám reagovat opět v termínu do patnácti dnů.
V mezidobí jsem zjistil, že kromě inkriminované části domu z ulice, kde už řadu let zatéká do obvodového zdivá a hnijí krovy, také nyní zatéká na dvou místech ze dvora. Ulomily se některé eternitové šablony a zatéká do trámů, které jsou už napadrť shnilé, na jednom nosném, pohledovém trámu se usadila houba.
Nemohu roky čekat, až se nějak vyjádříte, stejně vím, že to bude negativní. Musím jednat a to bezodkladně. S takovýmto přístupem Vám většina památek shnije před očima. Už nepotřebuji žádné vyjádření, opravím to nejnutnější a nebudu se nikoho ptát na podrobnosti. Opravím střechu (podle svého přesvědčení) a fasádu nechám, ať si klidně naprosto zchátrá a nebude co zachraňovat. “
Ministerstvo kultury zhodnotilo všechny předložené podklady jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a rozhodlo o nezrušení prohlášení budovy starého mlýna č. p. 35 v k. ú. Dašice za kulturní památku, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Podle § 8 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, může Ministerstvo kultury z mimořádně závažných důvodů zrušit prohlášení věci či stavby za kulturní památku. Ministerstvo kultury konstatuje, že v tomto řízení mimořádně závažný důvod pro zrušení prohlášení stavby za kulturní památku prokázán nebyl. Žádost o zrušení prohlášení budovy starého mlýna č. p. 35 za kulturní památku podal vlastník z důvodu sporů s orgány státní památkové péče o způsob opravy střechy a fasády budovy č. p. 35 a názoru, že dochází k omezování jeho vlastnických práv. Ministerstvo kultury konstatuje, že předmětem řízení podle § 8 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, je především zjišťování té skutečnosti, zda předmětná stavba přestala splňovat definici podle § 2 zákona č. 20/1987 Sb. (ztratila hodnotu, historickou, uměleckou, vědeckou a technickou či přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem) nebo se díky novým hodnověrným poznatkům prokáže, že ji ani nikdy nenaplňovala. Toto se v řízení prokázat nepodařilo a žadatel toto vlastně ani nikdy nenamítal.
Předmětem řízení však není řešení sporů s orgány památkové péče, které se týkají způsobu opravy kulturní památky. Ministerstvo kultury upozorňuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu 9 As 129/2020 - 30, ze dne 30. 7. 2020, který uvádí: „Proti tvrzenému nezákonnému a necitlivému postupu orgánů památkové péče se lze bránit příslušnými procesními prostředky, nemohou však být důvodem pro zrušení památkové ochrany. Námitky směřující proti závazným stanoviskům vydaným v budoucnu mají být řešeny podáním správní žaloby nebo dovoláním v konkrétních řízeních, nikoli zrušením památkové ochrany jako takové. “ S odkazem na tento rozsudek Ministerstvo kultury konstatuje, že žádost žadatele je založena na důvodech, které svým obsahem směřují vůči závazným stanoviskům obecního úřadu obce s rozšířenou působností dle § 14 zákona o památkové péči, která byla či budou vydána ve věci žadatelem zamýšlených stavebních úprav předmětné stavby. To však nemůže být předmětem řízení dle § 8 zákona o památkové péči, kde je posuzováno, zda věc i nadále vykazuje památkové hodnoty ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o památkové péči. Pokud je tedy žadatel přesvědčen, že je či bude poškozen (případným) závazným stanoviskem obecního úřadu obce s rozšířenou působností, pak nechť svá práva brání podáním správní žaloby proti rozhodnutí stavebního úřadu, kterému takové závazné stanovisko slouží či bude sloužit za podklad nebo dovoláním v konkrétních řízeních.
Dále Ministerstvo kultury sděluje, že prohlášení za kulturní památku není pojato jako jednostranné omezení vlastnického práva bez náhrady, protože zákon o státní památkové péči nabízí řadu fakultativních i obligatomích náhrad vázaných na zachování a údržbu kulturní památky. Výška a způsob náhrad jsou dány povahou věci, zejména též odvisí od výše nákladů, jimiž obnova či údržba kulturní památky překračuje obvyklé náklady. Ministerstvo kultury odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2020, č. j. 8 A 103/2015 - 60, který výše uvedené potvrzuje, když uvádí: „Prohlášení dotčených staveb za kulturní památku je tak nutno vnímat jako zákonem (a judikaturou nejvyšších soudů - např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 1994, sp. zn. I. ÚS 35/94; N 36/1 SbNU 259) aprobovaný zásah do vlastnického práva, který má veřejná moc za úkol přiměřeně kompenzovat. Vlastníci kulturních památek jsou tak nuceni snést určitá omezení svých vlastnických práv v důsledku veřejného zájmu na zachování kulturních hodnot. Tyto zásahy pak samozřejmě nesmí ze strany příslušných orgánů veřejné moci přesahovat nezbytnou intenzitu k naplnění svého účelu. “
Závěrem Ministerstvo kultury konstatuje, že v současnosti si předmětná stavba i navzdory svým poškozením stále uchovává vysoké památkové hodnoty. Ze shromážděných podkladů vyplývá, že veškeré skutečnosti, které vedly k tomu, že se stala kulturní památkou, stále trvají. Její vzhled a charakter se od té doby výrazněji nezměnil, jen se zhoršil stavebně-technický stav některých jejích částí. Budova starého mlýna č. p. 35, Komenského ul., k. ú. Dašice, je stále nositelem významných památkových hodnot a vykazuje znaky kulturní památky ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 citovaného zákona č. 20/1987 Sb. Proto Ministerstvo kultury její prohlášení za kulturní památku neruší.
xxxxxx
PhDr. Lubomír Zaorálek, ministr kultury
V Praze dne 22. září 2021
Č.j.:MK 55723/2021 OLP
Rozhodnutí
Podle ustanovení § 152 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále též „správní řád“), jsem na základě rozkladu ze dne 6. 4. 2021, který podal
(dále též „podatel rozkladu“, „žadatel“ nebo „účastník řízení“), přezkoumal rozkladem napadené rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 59755/2020 OPP, sp. zn. MK-S 5765/2019 OPP, ze dne 22. 2. 2021 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým nebylo podle § 8 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 20/1987 Sb.“ nebo „památkový zákon“) zrušeno prohlášení za kulturní památku budovy starého mlýna č. p. 35, na pozemku st. pare, č. 151/2 (dále též „objekt“, „mlýn“ nebo „předmětná nemovitost“), součást kulturní památky r. č. Ústředního seznamu kulturních památek ČR 38007/6-4659, k. ú. Dašice, obec Dašice, okres Pardubice, Pardubický kraj.
Ve smyslu § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu je účastníkem řízení podatel rozkladu, neboť je vlastníkem objektu a žadatelem o zrušení prohlášení objektu za kulturní památku.
Podle § 152 odst. 6 písm. b), § 152 odst. 5 a § 90 odst. 5 správního řádu jsem na základě návrhu rozkladové komise, ustavené podle § 152 odst. 3 správního řádu, rozhodl následovně:
rozklad se zamítá a rozkladem napadené rozhodnutí Ministerstva kultury se potvrzuje.
Odůvodnění:
Rozkladem se jeho podatel domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Ze správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti:
Ministerstvo kultury obdrželo dne 21. 5. 2019 žádost vlastníka o zrušení prohlášení budovy starého mlýna č. p. 35 v obci Dašice za kulturní památku. Žádost podal vlastník z důvodu sporů s orgány státní památkové péče o způsob opravy budovy č. p. 35 a názoru, že dochází k omezování jeho vlastnických práv. Neshoda s orgány státní památkové péče spočívá v:
1) Užití vhodné střešní krytiny: vlastník nesouhlasí se závaznými stanovisky ORP a KÚ a vyjádřením NPÚ. Uvádí, že odmítá použít památkáři doporučovaný etemit (neboť „se na něm usazují lišejníky a mechy, ty potom způsobují sáknutí vody přes střešní šablony do dřevěného podbití a jeho postupnou zkázu, dále odpadávající mechy ucpávají okapy, materiál je křehký a láme se“) a navrhuje použití materiálu Capacco či krytiny z plechu (Prefa nebo Rheinzink).
2) Obnova fasád - restaurování sgrafit: vlastník nesouhlasí s navrhovaným postupem „zrestaurovat zbytek sgrafit, stabilizovat je a potom přes to nahodit novou omítku v barokním stylu.“ Trvá na odstranění poškozené omítky a nahození nové v barokním stylu.
3) Vlastník dále do budoucna plánuje zajištění dodatečné tepelné izolace části domu (zateplení a výměna oken).
Ministerstvo v uvedené věci zahájilo správní řízení a v souladu s ustanovením § 8 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. si vyžádalo vyjádření Národního památkového ústavu, a také vyjádření krajského úřadu a obecního úřadu obce s rozšířenou působností.
Magistrát města Pardubic, odbor správních agend, úsek památkové péče, jako příslušný orgán státní památkové péče, ve svém stanovisku ze dne 3. 7. 2019, č. j. MmP 58341/2019, č. sp. SZ MmP 58341/2019, se zrušením prohlášení předmětné nemovitosti za kulturní památku nesouhlasil, a to s tímto odůvodněním:
„[ ...] Uvedený objekt starého mlýna č. p. 35 (...) v Dašicích je evidován jako nemovitá kulturní památka a zapsán do seznamu ohrožených památek vedeným Národním památkovýmústavem. Příslušný orgán vykonal dne 12. 3. 2019 kontrolní prohlídku stavby. Na základě provedeného šetření dospěl příslušný orgán k závěru, že objekt je Zachovalý kromě průčelní fasády do křižovatky a střechy nad ní. Vlastník objektu chce provést tuto opravu, ale při použití jiné střešní krytiny, která se neshoduje s požadavky orgánů památkové péče.
Obecní úřad obce s rozšířenou působností (...) po posouzení podkladů, dokladů a zjištění skutečného stavu věci na místě samém se vyjadřuje tak, že nesouhlasí s návrhem na zrušení prohlášení (...) starého mlýna č. p. 35 (...) v Dašicích. [...]“.
Krajský úřad Pardubického kraje, odbor kultury, sportu a cestovního ruchu, oddělení kultury a památkové péče, ve svém stanovisku ze dne 28. 6. 2019, č. j. KrÚ 50452/2019OKSCR OKPP, sp. zn. SpKrÚ 42389/2019 OKSCR OKPP, se zrušením prohlášení mlýna za kulturní památku rovněž nesouhlasil, a ve svém vyjádření mj. uvedl: „[...] Krajský úřad Pardubického kraje (...) je přesvědčen, že předmětná budova mlýna č. p. 35 v Dašicích je velmi hodnotná historická stavba, v níž je koncentrováno mnoho památkových hodnot. Urbanistické, architektonické, uměleckořemeslné, řemeslné a další hodnoty je jistě bschopen důkladně popsat Národní památkový ústav. Krajský úřad zejména upozorňuje na nejcennější součást této kulturní památky, kterou je renesanční sgrafitová fasáda východního průčelí. Jedná se nejrozsáhlejší dochovanou renesanční sgrafitovou fasádu na území celého okresu Pardubice.
Krajský úřad nebude podrobně reagovat na všechny body rozsáhlé úvahy navrhovatele na téma omezování jeho vlastnických práv. V této věci je možno pouze konstatovat, že krajský úřad dosud neřešil žádné odvolání majitele této kulturní památky. Podle popisu v přiloženém návrhu je však zřejmé, že některé jeho požadavky by nemusely být v příkrém rozporu se zájmy památkové péče. Další jeho představy o úpravách kulturní památky však nejsou realizovatelné a oprava s cílem zachování památkových hodnot by jistě znamenala zvýšené náklady. Tyto situace je však možno řešit formou poskytnutí příspěvku, který mu může zvýšené náklady refundovat.
Podle názoru krajského úřadu se jedná o velmi hodnotný doklad stavebního vývoje v této části Polabí, z období počátku novověku. Je nesporné, že stavba má stále dochované památkové hodnoty. Podle názoru krajského úřadu budova mlýna č. p. 35 v Dašicích neztratila památkové hodnoty dle § 2 odst. 1 památkového zákona, pro které byla prohlášena za kulturní památku. Protože nedošlo ke ztrátě památkových hodnot, Krajský úřad Pardubického kraje nesouhlasí se zrušením prohlášení za kulturní památku. [...]“.
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Pardubicích, ve svém vyjádření ze dne 17. 6. 2019, č. j. NPÚ-361/43612/2019, se zrušením prohlášení předmětné nemovitosti za kulturní památku vyjádřil zásadní nesouhlas, a to s následujícím odůvodněním:
Renesanční budova mlýna je z pohledu pardubického regionu, respektive obce Dašice, památkově nadprůměrně hodnotnou stavbou, ležící na území městské památkové zóny. Je spjata s nejstarší historií města, jež se vyvíjelo pod vrchnostenskou správou. K hospodářskému zázemí zdejší tvrze a později správcovského sídla patřil pivovar i mlýn, který zajišťoval i zásobování vodou. Obě lokality s hlavními budovami jsou dosud zachovány, včetně jejich hmotově prostorových vazeb a jsou významným prvkem městského urbanismu a jednou z charakteristických historických dominant Dašic. Budova tzv. starého mlýna je kvalitní architekturou, se složitým stavebním vývojem, poznamenaným přestavbami po požárech. Její současný neobarokní vzhled charakterizuje především vysoká mansardová střecha, s částečně zachovanou břidlicovou krytinou a jednoduše členěné fasády. Velmi cenným dokladem renesančního původu stavby je sgrafitová výzdoba fasády, zachovaná ve velkých plochách až do 1. patra pod opadávajícími mladšími omítkami, nejen na hlavním průčelí. K průčelí mlýna dosud neodmyslitelně patří také socha sv. Jana Nepomuckého, pořízená jedním z mlynářů. Nedílnou součástí kulturní památky je také budova sousedního válcového mlýna z roku 1911, která je kvalitním příkladem industriální architektury z období Rakousko-uherské monarchie. Obě budovy tvoří přes nedávné majetkové oddělení jediný památkový celek, podmíněný historickým vývojem, původně funkčním propojením a více než stoletou koexistencí, s podílem na charakteristickém obrazu města. Hodnotu památky zvyšuje i kvalita prostředí, včetně charakteru okolní zástavby, náležející k památkové zóně Dašice.
Mlýn je v poměrně dobrém stavebním stavu, ale s ohledem na ohrožení sgrafitové výzdoby na neudržované fasádě byl zařazen na základě monitoringu mezi ohrožené památky. Naopak bez vědomí a souhlasu orgánů památkové péče majitel v minulosti na zadní straně mlýna svévolně zřídil velkoplošné prosklení. Pokud je nám známo, majitel též nežádal o žádné dotace na obnovu, které by kompenzovaly zvýšené náklady, např. na restaurování.
Posuzovaná budova je pro vyjmenované hodnoty oprávněně kulturní památkou a nedílnou součástí památkového celku (kulturní památka r. č. 38007/6-4659), navíc jevýznamným prvkem městské památkové zóny Dašice.
Žádost majitele o zrušení ochrany vychází z nepochopení úředních postupů v rámci zákona o státní památkové péči, stavebního zákona a správního řádu. Výtky majitele, týkající se možnosti demolice hospodářských budov nesouvisejí s památkovou ochranou mlýna, ale s podmínkami ochrany na území městské památkové zóny Dašice, řešených podle § 14 odst. 2 platného památkového zákona. Zrušením památkové ochrany by tedy z hlediska žadatele nic nevyřešilo. Napadaná závazná stanoviska týkající se vhodné střešní krytiny a restaurování sgrafit se opírají o schválené a obecně používané metodiky vydané NPÚ, zpracované na základě dlouholetých odborných zkušeností. V souladu s nimi nedoporučují plastovou střešní krytinu a odstranění originálních renesančních omítek se sgrafitovou vrstvou. [...]“.
Dopisem ze dne 6. 9. 2019 bylo účastníkovi řízení v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu umožněno, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu řízení shromáždilo. Účastník řízení se osobně na Ministerstvu kultury seznámil se shromážděnými podklady dne 17. 9. 2019.
Ke shromážděným podkladům se vlastník vyjádřil v dopise ze dne 14. 10. 2019, ve kterém mj. uvedl: „(...) Magistrát Města Pardubic: Nesouhlasné stanovisko bez jakéhokoliv zdůvodnění. Nenavrhuje žádné jiné řešení, žádná reakce na jakoukoliv moji připomínku či otázku. Když jsem projevil nesouhlas s použitím střešní krytiny typu Etemit a zdůvodnil jsem jasně, co mě vede k tomuto rozhodnutí, nereagovali. Když jsem navrhl jiné dva druhy krytiny a zeptal jsem se na jejich názor, nereagoval nikdo.
Krajský úřad Ing. Milan Mariánek: Nesouhlasné stanovisko, alespoň doplněné nějakým zdůvodněním. Ve svém zdůvodnění uvádí: „Jedná se o nejrozsáhlejší, dochovanou renesanční sgrafitovou fasádu na území celého okresu Pardubice. Jak si vysvětlit takové tvrzení? Každý, kdo se podívá a zbytky fasády čelní strany starého mlýna v Dašicích, vidí jasně, že pozůstatky sgrafit jsou patrny asi z dvaceti procent. Každý může nahlédnout na stránky Monumnet, kde je minimálně 13 objektů v Pardubickém okrsku, které mají sgrafitovou výzdobu, buďto původní, nebo novou. Nebudu jmenovitě všechny zmiňovat, lze to najít na internetu. Zjevně se jedná evidentně o účelové zkreslování skutečností, nejspíš kvůli podpoření zamítavého stanoviska. V dalším odstavci daného vyjádření je zmíněna možnost refundace zvýšených nákladů na opravu kulturní památky. Vím, že jistá možnost na získání příspěvku zde je, ale také vím, jak se o to žádá a jak to nakonec celé probíhá. Já chci opravit zchátralou budovu, zamezit zatékání vody do zdivá a zabránit další devastaci. Chci tak učinit efektivně, bez průtahů a dohadování se s teoretiky, kteří se řídí zkostnatělými vyhláškami. Ani ve vyjádření z Krajského úřadu není patrná žádná reakce na moje věcné připomínky, na mé dotazy. Občan (...) je až někde na posledním místě!
Národní památkový ústav: Nejprve ve svém vyjádření cituje známé skutečnosti, tedy historii objektu a posléze současný stav. V tomto popisu zároveň konstatuje, že současný vzhled je „neobarokní“. Ano takový je současný vzhled starého mlýna. Rovněž jsou zde konstatovány přestavby po požárech. Jiná část tohoto vyjádření zmiňuje přístavby - „koutová přístavba s balkonem“, ovšem opomíjí další přístavbu ze stejného období 1898, a to přístavbu kuchyně v jižní části měrem do dvora. Konstatování, že historické sklepy byly zřejmě zničeny a zasypány, je opravdu velmi troufalé. Tady nikdy nemohlo být žádné sklepení, protože by se ty sklepy nacházely až tři metry pod horní hladinou řeky, která protéká průběžně za zdí domu kolem kamenných základů. Zcela logicky není možné budovat nákladné sklepení pod hladinou řeky.
Ovšem logické myšlení postrádám i u dalších odstavců vyjádření NPÚ v Pardubicích. Cituji odpovědi NPÚ v Pardubicích: „Hodnotu památky zvyšuje i kvalita prostředí, včetně charakteru okolní zástavby, náležející k památkové zóně Dašice“. Ano, vím, že asi v roce 1997 za starosty Halíře bylo dosaženo vyhlášení jisté části obce „městskou památkovou zónou“. Kdybychom ale šli dům od domu, tak je jasné, že 50 % těch staveb je už dávno předělaných, mají přistavěná patra, otočná okna ze sedmdesátých let, hladké fasády, neodpovídající střešní krytiny. Některé budovy i v centru obce na náměstí (například vila Dr. Libicha a další) naprosto změnily vzhled. Jednoduše to můžete projít na Google mapách Street View. Já jsem ve svém předchozím vyjádření například zmiňoval 57 metrů dlouhou plechovou halu v těsném sousedství mých objektů. Tato stavba v městské památkové zóně ovšem asi žádného odborníka nepohoršuje. Stejně jako další stavby, které přímo sousedí se starým mlýnem a přilehlým statkem. Tyto stavby jsem rovněž jmenoval ve svém předchozím vyjádření. Navíc, jak vyplývá ze všech těch průzkumů a konstatování odborníků, mlýn už ednoznačně není renesanční, ale veskrze spíš barokní. Proč tedy rekonstruovat za těžké peníze pár trosek nějakých psaníček? Má to nějaký smysl? Ano, zafixovat nejlépe Zachovalá sgrafita a nechat je odhalená jako připomínku stavebního vývoje, to chápu. Ale zbytek fasády odstranit a zhotovit barokní omítku se vším, tak jak má být, tak tomu bych rozuměl a nebráním se tomu.
V závěrečném odstavci vyjádření NPÚ Pardubice jsou slova o nepochopení úředních postupů a také o schválených a obecně používaných metodikách, vydaných NPÚ. Takové postupy se skutečně nedají pochopit, protože naprosto odporují řemeslným a praktickým zkušenostem, v tomto případě mám na mysli používání materiálu typu Eternt (Beternmit, Beronit, Eternal) a podobné výrobky, které jsou na stejné, cementové bázi. To v žádném případě nelze nazvat tradiční krytinou a rozhodně to není vhodná krytina, díky prokazatelně negativním vlastnostem, které jsem již uváděl v jiných odpovědích a rozborech například pro Magistrát města Pardubice (...) a později v dalších vyjádřeních. Zase se jen tvrdošíjně argumentuje naprosto irelevantními závaznými stanovisky. Já s použitím této krytiny zásadně nesouhlasím. Proč mi nikdo z těch odborníků nenavrhne nějakou jinou alternativu?
Tedy pominu-li použití původní břidlice, která by byla jistě naprosto úžasná. Ale originální břidlice je poměrně těžká na více jak 200 let starou, střešní, trámovou konstrukci. A hlavně, velmi obtížně bych sehnal odborného pokrývače, který by si s pokládkou této krytiny poradil!
Ještě cítím potřebu komentovat větu z posledního odstavce vyjádření NPÚ, a to „Zrušením památkové ochrany by z hlediska žadatele nic nevyřešilo“. Možná je tím myšleno, že stejně zůstane zachován status tzv. městské památkové zóny, a tím pádem i povinnost hlásit ke schválení jakékoliv stavební práce na nemovitostech nacházejících se v chráněné lokalitě. To mě přimělo k tomu, že navrhnu Městskému úřadu v Dašicích, aby požádal o zrušení statusu Městské památkové zóny. Vím, že budu mít v tomto podporu starosty, rady a zastupitelstva obce, protože tato skutečnost je jen přítěží, nemá naprosto žádný pozitivní dopad pro obec.
Pokud by došlo ke zrušení památkové ochrany, mohl bych použít na pokrytí střechy jinou střešní krytinu, mohl bych místo špaletových oken dát okna jiné konstrukce, nemusel bych se zabývat příkazy jako například „tradičním způsobem zhotovování konstrukce krovů“. Nemusel bych se dohadovat, kolik psaníček se má zrestaurovat, a jak udělat fasádu. Nemusel bych asi spoustu a spoustu dalších věcí řešit s památkáři a bylo by to všechno daleko jednodušší a levnější. (...)“.
V řízení se dále vyjádřila Komise Ministerstva kultury pro hodnocení návrhů na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku a žádostí na zrušení prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku, která dne 28. 2. 2020 se zrušením prohlášení předmětné stavby za kulturní památku nesouhlasila a dále uvedla: „Komise zásadně nesouhlasí se zrušením, neboť areál mlýna je jedinečným dokladem vývoje mlýnských staveb od 16. do 19. století a dochoval se ve značně intaktním stavu. Hodnoty, pro které byl areál prohlášen za kulturní památku, beze zbytku trvají a v rámci tohoto typologického druhu jde bezesporu památku nadregionálního významu.
Pokud jde o konkrétní způsob památkové obnovy, může komise vyslovit pouze doporučení. Komise se domnívá, že vnější vzhled areálu, zejména fasád a výplní otvorů, by měl v maximální míře respektovat výsledný historický stav. Sgrafita je v každém případě nutné zachovat, ale míra jejich případného pohledového uplatnění je samostatnou otázkou, kterou nelze rozhodovat bez odborného průzkumu rozsahu dochování. Pokud jde o krytinu, komise konstatuje, že etemitová krytina není původní a svými technickými vlastnostmi na daném typu střechy ani optimální, lze ji proto nahradit jiným materiálem, který se však nebude uplatňovat rušivě. Samozřejmostí přitom musí být zachování historických krovových konstrukcí, tvaru střechy, říms a komínů. (...).“
Dopisem ze dne 15. 9. 2020 bylo účastníkovi řízení sděleno, že shromážděné podklady byly doplněny o nové stanovisko Komise Ministerstva kultury pro hodnocení návrhů na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku a žádostí o zrušení prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku.
V souladu s ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu bylo účastníkovi řízení umožněno, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil i k tomuto stanovisku. Účastník řízení se ve svém vyjádření uvedl:
„(...) Dne 16. 5. 2019 jsem zažádal na Ministerstvu kultury o zrušení prohlášení stavby za kulturní památku. Za čtyři měsíce jsem byl vyzván, že se mohu do patnácti dnů seznámit s výsledky řízení a vyjádřit se k těmto podkladům. To jsem v dané lhůtě učinil a 17. 9. 2019 jsem se osobně dostavil na Ministerstvo kultury nahlédnout do spisu.
K tomuto spisu jsem se vyjádřil doporučeným dopisem ze dne 14. 10. 2019. Nyní, kdy uplynulo dalších jedenáct měsíců, konkrétně 15. 9. 2020 jsem obdržel jakési vyjádření - doplnění, na které mám reagovat opět v termínu do patnácti dnů. V mezidobí jsem zjistil, že kromě inkriminované části domu z ulice, kde už řadu let zatéká do obvodového zdivá, a hnijí krovy, také nyní zatéká na dvou místech ze dvora. Ulomily se některé eternitové šablony a zatéká do trámů, které jsou už napadrť shnilé, na jednom nosném, pohledovém trámu se usadila houba. Nemohu roky čekat, až se nějak vyjádříte, stejně vím, že to bude negativní. Musím jednat a to bezodkladně. S takovýmto přístupem Vám většina památek shnije před očima. Už nepotřebuji žádné vyjádření, opravím to nejnutnější a nebudu se nikoho ptát na podrobnosti. Opravím střechu (podle svého přesvědčení) a fasádu nechám, ať si klidně naprosto zchátrá a nebude co zachraňovat. (...).“
Ministerstvo kultury následně zhodnotilo všechny předložené podklady jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dne 22. 2. 2021 vydalo napadené rozhodnutí č. j. MK 59755/2020 OPP, kterým rozhodlo nezrušit prohlášení předmětného mlýna za kulturní památku s tím, že v dané věci nebyl prokázán mimořádně závažný důvod pro zrušení prohlášení za kulturní památku. V napadeném rozhodnutí mj. uvedlo:
„[...] Podle § 8 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. (...) může Ministerstvo kultury z mimořádně závažných důvodů zrušit prohlášení věci či stavby za kulturní památku. Ministerstvo kultury konstatuje, že v tomto řízení mimořádně závažný důvod pro zrušení prohlášení stavby za kulturní památku prokázán nebyl. Žádost o zrušení prohlášení budovy starého mlýna č. p. 35 za kulturní památku podal vlastník z důvodu sporů s orgány státní památkové péče o způsob opravy střechy a fasády budovy č. p. 35 a názoru, že dochází k omezování jeho vlastnických práv. Ministerstvo kultury konstatuje, že předmětem řízení podle § 8 zákona č. 20/1987 Sb. (...) je především zjišťování té skutečnosti, zda předmětná stavba přestala splňovat definici podle § 2 zákona č. 20/1987 Sb. (ztratila hodnotu, historickou, uměleckou, vědeckou a technickou či přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem) nebo se díky novým hodnověrným poznatkům prokáže, že ji ani nikdy nenaplňovala. Toto se v řízení prokázat nepodařilo a žadatel toto vlastně ani nikdy nenamítal. Předmětem řízení však není řešení sporů s orgány památkové péče, které se týkají způsobu opravy kulturní památky. Ministerstvo kultury upozorňuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 129/2020-30 30, ze dne 30. 7. 2020, který uvádí: „Proti tvrzenému nezákonnému a necitlivému postupu orgánů památkové péče se lze bránit příslušnými procesními prostředky, nemohou však být důvodem pro zrušení památkové ochrany. Námitky směřující proti závazným stanoviskům vydaným v budoucnu mají být řešeny podáním správní žaloby nebo dovoláním v konkrétních řízeních, nikoli zrušením památkové ochrany jako takové.“
S odkazem na tento rozsudek Ministerstvo kultury konstatuje, že žádost žadatele je založena na důvodech, které svým obsahem směřují vůči závazným stanoviskům obecního úřadu obce s rozšířenou působností dle § 14 zákona o památkové péči, která byla či budou vydána ve věci žadatelem zamýšlených stavebních úprav předmětné stavby. To však nemůže být předmětem řízení dle § 8 zákona o památkové péči, kde je posuzováno, zda věc i nadále vykazuje památkové hodnoty ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o památkové péči. Pokud je tedy žadatel přesvědčen, že je či bude poškozen (případným) závazným stanoviskem obecního úřadu obce s rozšířenou působností, pak nechť svá práva brání podáním správní žaloby proti rozhodnutí stavebního úřadu, kterému takové závazné stanovisko slouží či bude sloužit za podklad nebo dovoláním v konkrétních řízeních. (...) (...) Závěrem Ministerstvo kultury konstatuje, že v současnosti si předmětná stavba i navzdory svým poškozením stále uchovává vysoké památkové hodnoty. Ze shromážděných podkladů vyplývá, že veškeré skutečnosti, které vedly k tomu, že se stala kulturní památkou, stále trvají. Její vzhled a charakter se od té doby výrazněji nezměnil, jen se zhoršil stavebně-technický stav některých jejích částí. Budova starého mlýna (...) je stále nositelem významných památkových hodnot a vykazuje znaky kulturní památky ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. Proto Ministerstvo kultury její prohlášení za kulturní památku neruší. [...]“.
Výše citované rozhodnutí Ministerstva kultury napadl vlastník objektu rozkladem ze dne 6. 4. 2021, kterým se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Rozklad obsahuje následující námitku:
„(...) Oznamuji Vám, že rozhodnutí z 22. 2. 2021, které mi bylo doručeno 19. 3. 2021, je zmatečné. Vzhledem k tomu, že jsem svoji žádost o zrušení prohlášení bývalého mlýna v Dašicích (...) za kulturní památku posílal dne 16. 5. 2019, což zanedlouho budou dva roky, má se za to, že jste nedodrželi žádný termín, který ukládá správní řád. Z toho důvodu berte na vědomí, že od nynějška budu nakládat s touto nemovitostí, jako s objektem bez zvláštní ochrany. (...)“.
V souladu s § 152 správního řádu jsem přezkoumal rozkladem napadené rozhodnutí Ministerstva kultury, jakož i řízení, které rozhodnutí předcházelo, a to zejména s přihlédnutím k námitce v rozkladu uvedené.
Shledal jsem, že Ministerstvo kultury shromáždilo všechny potřebné podklady a na základě jejich řádného vyhodnocení dospělo k závěru, který v napadeném rozhodnutí dostatečně odůvodnilo, tj. že renesanční stavba mlýna s dochovanou sgrafitovou výzdobou a dotvořená mansardovou střechou je spolu s novou budovou válcového mlýna významnou technickou památkou, která nepozbyla památkových hodnot, pro které byla prohlášena za kulturní památku.
K námitce v rozkladu, tj. že rozhodnutí je zmatečné, resp. že o žádosti o zrušení prohlášení mlýna za kulturní památku bylo rozhodnuto téměř dva roky poté, co byla žádost podána, a proto bude vlastník nakládat s touto nemovitostí jako s objektem bez zvláštní ochrany, uvádím, že v rámci řízení bylo třeba získat vyjádření Komise Ministerstva kultury pro hodnocení návrhů na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku a žádostí na zrušení prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku, která zasedá pouze několikrát ročně. Dále připomínám, že délka řízení byla velmi zásadně ovlivněna několika dlouhodobými nouzovými stavy vyhlášenými na území České republiky vládou České republiky v průběhu let 2020 a 2021, a to z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2). Vzhledem k této skutečnosti byla v rámci Ministerstva kultury přijata různá mimořádná opatření, díky kterým nebylo možné obratem vyřizovat úřední korespondenci. Z těchto politováníhodných důvodů a zároveň i z kapacitních důvodů se tak mohla délka řízení prodloužit. Nicméně upozorňuji, že v rozkladu proti napadenému rozhodnutí nebyly uvedeny, resp. prokázány žádné nové skutečnosti, kterými by se Ministerstvo kultury v rámci rozhodování již nezabývalo. Námitka podatele rozkladu, která se týká pouze délky řízení, není podle mého názoru relevantní a nemá tak za následek změnu výroku rozhodnutí.
Ohledně otázky zvolení vhodného typu střešní krytiny, která je hlavním faktickým předmětem sporu mezi vlastníkem objektu a orgánem státní památkové péče, dodávám, že navzdory tvrzení vlastníka v prvoinstančním řízení, že mu orgán památkové péče zakazuje použití materiálu Capacco (imitace břidlice z recyklovaného plastu), Komise Ministerstva kultury pro hodnocení návrhů na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku a žádostí na zrušení prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku ve svém hodnocení ze dne 28. 2. 2020 pouze uvedla, že „etemitová krytina není původní a svými technickými vlastnostmi na daném typu střechy ani optimální, lze ji proto nahradit jiným materiálem, který se však nebude uplatňovat rušivě.“
Dále připomínám, že zákon č. 20/1987 Sb. nabízí řadu fakultativních i obligatorních náhrad vázaných na zachování a údržbu kulturní památky. Výška a způsob náhrad jsou dány povahou věci, zejména závisí na výše nákladů, jimiž obnova či údržba kulturní památky překračuje obvyklé náklady. V této souvislosti odkazuji na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2020, č. j. 8 A 103/2015 - 60, ve kterém je mj. uvedeno: „Prohlášení dotčených staveb za kulturní památku je tak nutno vnímat jako zákonem (a judikaturou nejvyšších soudů - např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 1994, sp. zn. I. ÚS 35/94) aprobovaný zásah do vlastnického práva, který má veřejná moc za úkol přiměřeně kompenzovat. Vlastníci kulturních památek jsou tak nuceni snést určitá omezení svých vlastnických práv v důsledku veřejného zájmu na zachování kulturních hodnot. Tyto zásahy pak samozřejmě nesmí ze strany příslušných orgánů veřejné moci přesahovat nezbytnou intenzitu k naplnění svého účelu.“ Nadto každý vlastník kulturní památky může požádat o dotaci na její opravu a soukromým vlastníkům jsou dotace na opravu kulturních památek běžně udělovány.
Závěrem znovu opakuji, že podle § 8 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. může Ministerstvo kultury prohlášení kulturní památky zrušit pouze z mimořádně závažných důvodů, tj. v řízení posuzuje, zda jsou zachovány hodnoty, pro které byl objekt prohlášen za kulturní památku. Takové důkazy však podatel rozkladu nepředložil, resp. jeho žádost byla dle mého názoru spíše shrnutím dlouholetých sporů s odborníky na památkovou péči. Připomínám, že důkazní břemeno ohledně tvrzení, že je mlýn ve stavu, který by neumožnil její obnovu se zachováním památkových hodnot, však spočívá na vlastníkovi objektu.
V tomto smyslu se ztotožňuji s názory Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Pardubicích, a dále stanovisky Magistrátu města Pardubice a také Krajského úřadu Pardubického kraje, které nedoporučily zrušení prohlášení za kulturní památku, že kultuměhistorické hodnoty objektu nadále přetrvávají, tj. že si mlýn stále prokazatelně zachoval památkové hodnoty, pro které byl prohlášen za kulturní památku.
Znovu připomínám, že špatný technický stav může být mimořádně závažným důvodem pro zrušení prohlášení za kulturní památku pouze v případě, že není možné kulturní památku zachovat vůbec, což však v případě předmětné nemovitosti nebylo prokázáno. Jak již bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí, předmětná nemovitost si i přes drobná poškození a zhoršený stavebně-technický stav některých částí stále uchovává vysoké památkové hodnoty. Podle mého názoru je tak budova starého mlýna v Dašicích stále nositelem významných památkových hodnot a vykazuje znaky kulturní památky ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., neboť jde o velmi hodnotný doklad stavebního vývoje v této části Polabí, jejíž nejcennější součástí je renesanční sgrafitová fasáda východního průčelí. Zároveň zdůrazňuji, že nesejmutí památkové ochrany není samoúčelné - v případě zrušení památkové ochrany by totiž již nic nebránilo odstranění či demolici cenných historických, konstrukčních, a architektonických hodnot vodního mlýna. Proto považuji památkovou ochranu za nezbytnou.
V této souvislosti dále zdůrazňuji, že režim kulturní památky sám o sobě bez dalšího nekomplikuje běžnou údržbu, ani nebrání operativnímu řešení náhlých havarijních situací. Navíc k běžné údržbě provozně-technického charakteru není zapotřebí závazného stanoviska orgánu památkové péče. Z ustálené judikatury ve věci závazných stanovisek na úseku památkové péče dále vyplývá, že Nejvyšší správní soud setrvale odmítá v oblasti památkové ochrany neproporcionální praxi orgánů památkové péče s tím, že správní orgán musí při rozhodování vždy velmi pečlivě vážit, zda omezení vlastnického práva, kterým je i závazné stanovení, jakým způsobem vlastník památkově chráněné nemovitosti smí či nesmí tuto nemovitost opravit, upravit či přebudovat, je proporcionální veřejnému zájmu a zachování památkové hodnoty dané nemovitosti či lokality, v níž se nachází. To v určitých případech může vést k tomu, že zájem na zachování původních prvků kulturní památky bude muset ustoupit jiným zájmům, například nebude-li bez stavebních úprav nemovitá kulturní památka nadále obyvatelná. Případnou úpravu budovy musí sice vlastník řešit v rámci obnovy kulturní památky se zástupci příslušného orgánu památkové péče, kterým je v tomto případě Magistrát města Pardubice, avšak tento orgán zároveň musí při vydávání závazného stanoviska dostatečně zohlednit specifika tohoto případu.
Na základě výše uvedeného jsem proto dospěl k závěru, že rozkladem napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb. a správním řádem. Ani námitkami v rozkladu nebyla vyvrácena prokázaná skutečnost, že předmětná nemovitost svým charakterem a podstatou stále vykazuje v dostatečné míře památkové hodnoty, pro které byla prohlášena za kulturní památku.
Na základě výše uvedeného mi proto nezbylo, než rozklad zamítnout a potvrdit rozkladem napadené rozhodnutí.
K projednání podaného rozkladu byla svolána ustavená rozkladová komise, která věc komplexně posoudila a na základě výše uvedeného mně navrhla rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení:Toto rozhodnutí je podle § 91 odst. 1 a § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, konečné a nelze se proti němu dále odvolat.
PhDr. Lubomír Zaorálek, v. r.
ministr kultury
