Historie
Obecná historie:
Mlýn se nachází v místě zvaném Na Fujernách (název odvozen údajně od rýžování zlata)
Jižně od továrny stojí na Otavě automatický mlýn (Na Fufernách čp. 8), který vlastnil v letech 1925–1949 Ladislav Pelant. Mlýn byl v restituci vrácen rodině, je v provozu, včetně Kaplanovy turbíny z roku 1943.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Mlýn patříval rodině Weissenregnerů z Weissengelldenu
1661 od Adama Weissenregnera koupila Anna, manželka rychtáře Tomáše Rozacína z Karlšperku za 880 kop gr. míš.
po ní zdědila dcera Ludmia Viktorie provd. Kekulová
1707 za velkého požáru města shořel mlýn s trojím složením a stoupami, škoda odhadnuta na 1000 zl.
Události
Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.) První písemná zmínka o existenci vodního díla Vznik mlynářské živnosti
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
Mlýn je na tomto místě prakticky od „nepaměti“ – jeden z prvních registrovaných majitelů byl František Kuchynka, sládek v Sušici, který jej předal synovi Janu Kuchynkovi. 1865 Kuchynkové mlýn znovu vystavěli.
Jan Kuchynka mlýn v roce 1881 prodal Matyldě Brixové, ovdovělé Švestkové, která mlýn v roce 1887 prodala Františku Roušarovi (potok „Roušárka“).
První světová válka (1914–1918)
Po smrti Františka Roušara dědicové v roce 1918 mlýn prodali Janu Janoudovi, který mlýn přestavěl a v roce 1919 prodal Františku Boublíkovi.
První republika (1919–1938)
V roce 1919 mlýn vlastní František Boublík, po jeho smrti vdova.
V r.1919 byl mlýn vybaven novou technologií od firmy Union České Budějovice a byla postavena Francisova dvojčitá horizontální turbina.Od r. 1925 byl majitelem pan Ladislav Pelant.
1930 Ladislav Pelant, mlýn a časová výroba el. energie
1927-36 mlýn zcela přestavěl a zvětšil, kapacita 200 q obilí za den, zaměstnáno 16 pracovníků, výrobky dodávány do jižních a západních Čech a do rakouského pohraničí.
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
V r. 1943 byla turbina nahrazena moderní Kaplanovou turbinou , která je v provozu dosud.
Ladislav Pelant, mlýn provozoval až do znárodnění v r. 1949
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Do r. 1954 se ve mlýně vyráběly všechny druhy pšeničných a žitných mouk tzv. periodickým způsobem. V r. 1954 proběhla rozsáhlá modernizace a mlýn byl předělán na automatický, který vyrábí pouze žitné mouky všech druhů.
Vývoj po roce 1989
V restituci zíslal zpět Ladislav Pelant.
V období po r. 1991 byl modernizován strojový a automobilový park a byla v r. 1994 vybudována sila na mouku.
Vzhledem k nepříznivé situaci na trhu s žitnou moukou ukončila společnost k 30.5.2015 veškerou výrobu (viz. www.mlynpelant.cz)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Roušar Pelant Kuchynka Weissenregner Boublík Janoud Kekule Rozacín Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
-1661 Adam Weissenregner z Weissengeldenu
1661- Anna Rozacínová z Karlšperku
Ludmia Viktorie Kekulová
František Kuchynka
1865-1881 Jan Kuchynka
1881 - Matylda Brixová
1887 - František Roušar
1918 Jan Janoud
1919 - František Boublík
1925-1939 - Ladislav Pelant (RR)
2024 Laška Tomáš (dle katastru nemovitostí, pep)
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
