Hartvíkovický, Urbiškovský, Kuchynkův, Loupalův mlýn

O tomto mlýně je zmínka již roku 1446, kdy byli jeho majitelé páni z Okarce. Později tento mlýn patřil pod panství Náměšť. V roce 1666 se tento mlýn uvádí jako pustý a je popsán jako Urbiškovský mlýn. Jak dlouho byl pustý se neví. Ale patřil Náměšťskému panství , které patřilo rodu Vardenberků. V té době byl na zámku v Náměšti jistý Pavel Urbišek, tedy roku 1666, 33-letý zámecký mušketýr, který měl za manželku Kateřinu ,a co mi je známo spolu měli dvě dcery, Annu a Marii. Zemřel roku 1683. Jestli měl v nájmu tento panský mlýn se mohu jen dohadovat. Ale s jistotou už lze potvrdit, že kolem roku 1698-1700 se na mlýně zabydlel rod Loupal a prvním mlynářem se stal Ondřej Loupal s manželkou Annou.
Roku 1744 nechala vrchnost tento, v té době zpustlý mlýn, znovu vystavět, a to pro Jana a Jiřího Loupala. Roční činže ze mlýna pak činila 24 zlatých, z polí a luk ke mlýnu patřících 8 zlatých, vodné z řeky 6 zlatých, kopu raků po 6 krejcarech a funt ryb po 3 krejcarech.
Dalším pokračovatelem rodu na mlýně byl Matouš Loupal, který do té doby panský mlýn, roku 1763 odkoupil od Haugwitzů, tedy Bedřicha Viléma, v té době držitele Náměšťského panství, za 200 zlatých.
Roku 1789 byla přistavěna pila a roku 1809 přebírá mlýn ,syn Jiří Loupal. Mlýn do kterého Matouš Loupal dost investoval, a přilehlé pozemky byly v té době oceněny na 4000 zlatých.
Jiří Loupal zemřel roku 1846 a vdova po něm, Kateřina, obratem mlýn prodala za 3500 zlatých Josefu Fialovi . Po něm přebral mlýn jeho syn Josef Fiala, který byl velice podnikavý a pro výkonější pohon mlýna zakoupil parní lokomobilu, zřídil si sklad mouky v Rosicích a v Náměšti a ve mlýně zřídil obchod se spotřebním zbožím. Proč obchod ve mlýně? Mlýn se nacházel hned vedle cesty k mostu, který spojoval cestu z Hrotovic do Náměště, potažmo ze Znojma na Brno. Avšak toto podnikání bylo nad jeho síly a možnosti. Nesplácení půjček vyvrcholilo kolem roku 1891 dražbou a mlýn koupil Jan Kuchynka, který prodal svůj mlýn v Rakšicích.
Josef Fiala odešel do městečka Puchberg v Rakousku, kde byl správcem mlýna.
Po Janu Kuchynkovi převzal mlýn jeho syn Vincenc Kuchynka. Po smrti Vincence, roku 1940, jeho manželka Marie, rodem Potůčkova z Hartvíkovic, nechala obytnou budovu mlýna přestavět do patra a postoupila mlýn synu Radislavovi. To byl taky poslední mlynář na tomto mlýně, protože v sedmdesátých letech tento mlýn a celé to nádherné údolí zničila stavba Dalešické přehrady a vše zaplavila voda, která před lidským zrakem ,navěky tuto krásu pohřbila.