Dolní, Fricův mlýn

Fricův mlýn na štítě nesl letopočet 1600. Patříval k arcibiskupskému panství, od něhož byl odkoupen novými majiteli Kumry.(RR)

1757 vrchnost mlýn emfyteuticky odprodala Jiřímu Kummerovi

1826 Josef Kummer, u mlýna olejna

V letech 1851–1862 mlýn vlastnil Jan Zukal, který jej koupil od mlynáře Františka Kummera.

16.1.1862 od Johanna Zukala koupili manželé Fritzovi Emanuel (24.12.1812-10.6.1881) a Františka roz. Hammerová (20.9.1814-22.6.1884) za 14500 zlatých rakouské měny
Nástupcem Emanuela Frice se stal na začátku 80. let 19. století Florian Fritz (4.5.1845-3.2.1915) s Amálií roz. Trávníčkovou (17.4.1862-1.8.1943), který v roce 1898 koupil od olomouckého arcibiskupství vedle mlýna stojící pilu.

V roce 1911 na něm začal samostatně hospodařit Josef Fric (31.12.1885-17.12.1946) s Filomenou roz. Crhonkovou (26.5.1885-30.1.1934). (RR)

Po první světové válce zde došlo k modernizaci, když původní čtyři kola na vrchní vodu byla nahrazena turbínami postavenými v místě bývalé lednice a byl postaven nový jez na Hané. (RR)

Provoz mlýna a pily v roce 1922: semleto 1600 q, šrotováno 800 q, řezáno 80 m³ dřeva. V roce 1923 bylo semleto 800 q, šrotováno 500 q, řezáno 60 m³

Od 1. ledna 1925 byl mlýn po celou druhou polovinu 20. let pronajímán. Prvním nájemcem byl František Pavlíček, druhým známým nájemcem byl 1830 Jan Pírek. námezdního dřeva.

21. března 1930 mlýn vyhořel a prošel rekonstrukcí.[Žádost o povolení přestavby vyhořelého mlýna podal Josef Fric, člen Společenstva mlynářů politického okresu Vyškov 2. května 1930. Původní půdorys základu zůstal zachován. Novostavba měla mít dvě patra. Kolaudace mlýna po dokončení rekonstrukce proběhla v roce 1931.

1931 vodní dílo poničila velká povodeň (viz dole v příloze)

Mlýn byl znovu postaven nákladem 460000 K. Skoro celé znovuzařízení mlýna bylo provedeno na úvěr a ještě v roce 1940 nebyla z tohoto dluhu značná část zaplacena. Podnik byl zaměstnáván pouze námezdním mletím, poněvadž na obchodní mletí Josef Fric neměl peníze. Také námezdního mletí nebylo mnoho, protože po všech úpravách mlýn musel mleče teprve získávat.

1935 Josef Fric

Mlynářské výrobní odvětví měl ve 30. letech stabilizovat státní dohled nad mlynářskou výrobou. Josef Fric, který byl členem Společenstva mlynářů politického okresu Vyškov, se v srpnu 1935 stal členem Mlynářského družstva pro nákup a prodej při Jednotách mlynářů v republice Československé. Sbor pro záležitosti mlynářské výroby při ministerstvu průmyslu, obchodu a živností v Praze, skupina mlýnů obchodních mlýnu 23. září 1935 ověřil prozatímní roční kontingent obchodního mletí. Základní množství obchodního mletí bylo ověřeno 19. září 1935 ve výši 410 q žita (obchodní kontingent k 31. červenci 1937 podle vládního nařízení 168/1935 Sb. z. a n.). Československá obilní společnost v lednu roku 1936 vydala potvrzení o odběru a semílací povolení. V roce 1939 byl mlýn zapsán do mlynářského rejstříku.  Výsadní obilní společnost v listopadu 1939 mlýnu stanovila prozatímní přidělovací číslo 410 q žita.

Od 1. ledna do 31. prosince 1938 bylo semleto 2000 q pšenice, 2000 q žita, 100 q ječmene, celkem 4100 q. Ke krmným účelům bylo sešrotováno 2000 q.

Výsadní obilní společnost výměrem z 23. února 1940 mlýnu přidělila kontingent pro obchodní mletí ve výši 410 q pro žito. Přidělovací číslo pro obchodní mletí bylo možno stanovit buď propočtem obchodních semelků ohlášených Výsadní obilní společnosti za měsíce březen až srpen 1939, nebo ve výši starého obchodního kontingentu dle vládního nařízení 168/1935 Sb. z. a n. V letech 1937 až 1939 obchodní mletí nebylo omezováno žádnými předpisy. V únoru 1940 Výsadní obilní společnost vyzvala k volbě námezdního kontingentu pro výrobní období 1939/1940. Námezdní kontingent pšenice a žita dohromady stanovený 20. května 1940 činil 740 q. Provoz ve mlýně v roce 1940 značně utrpěl špatnou úrodou, dále postavením mlýna v sousedních Drnovicích a zastavěním velké části pozemků katastru Dědic vojenskými stavbami. Josef Fric v roce 1940 dvakrát požádal o zvýšení kontingentu, neboť podle něho 410 q žita obnášelo tak nepatrné množství, že to nemohlo stačit k udržení mlýna a k uhájení existence. Protože se ale mlýn podle zasílaných hlášení o semelcích mlýna obchodním mletím ve směrodatné době nezabýval, bylo přidělovací číslo stanoveno ve výši starého obchodního kontingentu přesně ve smyslu vyhlášky č. 18/VI Výsadní obilní společnosti a mělo mlýnu umožňovat lepší zaměstnanost v situaci, kdy nižší námezdní mletí bylo u námezdních mlýnů všeobecným úkazem, který vyplýval z omezení spotřebitelských dávek pro samozásobitele.

V roce 1941 mlynářskou živnost po Josefu Fricovi převzal Jaroslav Fric.[84][85] Ten ve mlýně v letech 1932–1935 pracoval jako učeň, a potom jako tovaryš. Ve dnech 9. až 20. června 1941 absolvoval odborný kurz pro mlynáře, který byl pořádán Zemským úřadem na zvelebování živností v Brně a v roce 1941 složil mistrovskou zkoušku.

V září 1941 byl zřízen učební poměr Mojmíra Dvořáka z Nosálovic u Jaroslava Frice.

Přidělovací číslo pro nájemce mlýna Jaroslava Frice v roce 1941 bylo 410 q žita.

V roce 1943 přešel mlýn odstupní smlouvou z Josefa Frice na Jaroslava Frice. Správcem pily se v roce 1943 stal manžel Filomeny Fricové, dcery Josefa Frice, Adolf Verner. Téhož roku byl provoz mlýna úředně zastaven, protože se v místě nacházely ještě dva další mlýny, které mohly bez obtíží obstarat mletí. Stížnost proti výměru z 18. října 1943 podaná se žádostí o povolení dalšího provozu mlýna která byla zamítnuta. Žádost ze 4. ledna 1944 o povolení šrotovníku byla odmítnuta. Výroba v něm byla obnovena až po skončení války.

Od února do května 1944 byl Jaroslav Fric vězněn v trestnici na Cejlu v Brně. Od 1. srpna do 3. září 1944 bylo Českomoravským svazem pro hospodaření obilím v Praze po zopakování žádosti povoleno šrotování a mačkání obilí ke krmným účelům. Od konce června do začátku prosince 1944 pracoval jako mlynářský tovaryš ve mlýně Viléma Klevety v Nemojanech. Poté byl až do začátku dubna 1945 zaměstnán v Dědicích u Josefa Frice jako pilařský dělník.

Výroba byla ve mlýně obnovena až po válce v roce 1945. (RR)

1947 Fric, Jaroslav (* 20. února 1916, Dědice, † 11. prosince 1985, Dědice)

Od 30. června 1951 působil Jaroslav Fric jako vedoucí mlýna u Hospodářského družstva ve Vyškově. Fricův mlýn, v němž se ve mletí pokračovalo, byl nejprve provozován jako námezdní a v roce 1953 byl převzat Mlýnským podnikem. V roce 1959 bylo rozhodnuto, že mlýn byl znárodněn dnem 1. ledna 1953, jelikož sloužil provozu skladištního a výrobního hospodářského družstva. Stalo se tak ke dni 1. července 1959. Podle § 8 odst. 3 zák. č. 118/48 Sb. byly zestátněním znárodněny zemědělské mlýny, které sloužily provozu bývalých Hospodářských družstev. Hospodářské družstvo ve Vyškově bylo znárodněného ke dni 1. ledna 1953. Od 50. let 20. století tak mlýn působil dále pod státními podniky, jimiž byly postupně Středomoravské mlýny a pekárny, Jihomoravské mlýny a pekárny, Mlýny a těstárny Pardubice, závod Kyjov, Mlýnský průmysl Kyjov. Tento mlýn byl v chodu ještě na začátku 80. let, kdy v něm pracoval Jaroslav Fric, a potom zde byla po několik let prováděna výměna mouky za obilí. Voda přiváděná z řeky Hané přestala být používána k roztáčení lopatek turbín, čímž byla získávána energie k pohonu mlýna, v roce 1977. (RR)

V roce 1953 převzal areál Mlýnský podnik. Vodní oprávnění pro mlýn Vyškov-Dědice č. 114 bylo v roce 1955 přihlášeno u odboru pro vodní hospodářství rady Krajského národního výboru v Brně a přezkoušeno v roce 1956.

V roce 1957 byla na žádost Floriána Slezáčka, člena místního jednotného zemědělského družstva, za účelem přístupu kačen k vodě mlýnského náhonu sjednána na jeden rok dohoda mezi JZD Dědice a majitelem mlýna a vodního díla Jaroslavem Fricem a uživatelem Středomoravskými mlýny, národním podnikem Brno.

Mlynářským pomocníkem v 50. letech 20. století, kdy mlýn spadal pod Středomoravské mlýny a pekárny, n. p., Brno, byl Jan Urbanec.

V 60. letech je mlýn ve správě národního podniku Mlýny a těstárny, závod Kyjov. V Dědicích v té době proběhla regulace řeky Hané, při níž byla přesunuta část koryta Malé Hané v Dědicích a tím posunuto místo jejich stoku o něco výše. Existence mlynářské výroby v Dědicích dále pokračovala pod správou Jihomoravských mlýnů a pekáren, a následně pod Mlýny a těstárnami Pardubice.

Mlýn byl v chodu v roce 1980 a i na začátku 80. let. Potom zde byla ještě v jejich druhé polovině prováděna výměna mouky za obilí. V 80. letech až do roku 1991 mlýn spravoval státní podnik Mlýnský průmysl Kyjov.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org

Restituce mlýna proběhla v roce 1991.