Historie
Obecná historie:
V jižní části Litovle na Palackého ulici u jednoho z ramen Moravy se nachází jeden ze tří zachovalých litovelských mlýnů - první umělecký válcový mlýn. Historie mlýna je známá již od 16. století. Svůj dnešní vzhled získal při přestavbě v r. 1888, kdy byl také vybaven nejmodernější technologií, od které také získal svůj název. Nad vchodem do mlýna je pěkně provedený erbovní znak mlynářského cechu a na průčelí vedle průjezdu do dvora nápis majitele mlýna Svatopluk Staroštík.
Olomoucké předměstí původně končilo Předním, nebo také „Prašivým“ mlýnem. První zmínky jsou o něm už roku 1384. V roce 1574 jej koupilo město jako „Jarošův mlýn“. Kolem roku 1850 zmiňuje kronikář mlynáře Stejskala, za jehož působení ve mlýně byl prodloužen mlýnský náhon. Roku 1899 převzala po Rudolfu Raabovi Přední mlýn, nazývaný už „První umělecký válcový mlýn“, akciová společnost. Ze všech společníků zůstal pouze starosta Alois Knaibl a potom Jaroslav Staroštík. Po roce 1948 byl mlýn znárodněn a předán Severomoravským mlýnům a těstárnám. Roku 1990 se vrátil synovi dřívějšího majitele Svatopluku Staroštíkovi. Ve mlýně se vyrábějí krmné produkty, odpovídající technologii převzal současný majitel v rámci restituce. Provoz mlýna podporuje výroba elektrické energie, kterou zajišťuje Francisova turbína, vyrobená již v roce 1909.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Olomoucké předměstí původně končilo Předním, nebo také „Prašivým“ mlýnem. První zmínky jsou o něm už roku 1384.
Události
První písemná zmínka o existenci vodního díla
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
V roce 1574 jej koupilo město jako „Jarošův mlýn“.
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
Kolem roku 1850 zmiňuje kronikář mlynáře Stejskala, za jehož působení ve mlýně byl prodloužen mlýnský náhon. Při přestavbě v r. 1888 byl vybaven nejmodernější technologií. Roku 1899 převzala po Rudolfu Raabovi Přední mlýn, nazývaný už „První umělecký válcový mlýn“, akciová společnost. Ze všech společníků zůstal pouze starosta Alois Knaibl a potom Jaroslav Staroštík.
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
1930 J. Staroštík a spol., mlýn čp. 76 a pila čp. 35
1936 Jaroslav Staroštík, mlýn a pila
Hospodářský typ mlýna
Smíšený
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Po roce 1948 byl mlýn znárodněn a předán Severomoravským mlýnům a těstárnám.
Vývoj po roce 1989
Roku 1990 se vrátil synovi dřívějšího majitele Svatopluku Staroštíkovi. Ve mlýně se vyrábějí krmné produkty, odpovídající technologii převzal současný majitel v rámci restituce. Provoz mlýna podporuje výroba elektrické energie, kterou zajišťuje Francisova turbína, vyrobená již v roce 1909.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Jaroš Stejskal Raab Staroštík Sperlich Knapp Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
1834 Josef Sperlich
1888 František Knapp
Rolnická záložna v Litovli
1893 Rudolf Raab
1899 Tomáš Zdráhal, JKakub a Alois Knaibl, Jan Staroštík
Alois Knaibl
1930 J. Staroštík a spol.
1936-1939 - Jaroslav Staroštík (RR)
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Zobrazit více
Mlýn se prvně uvádí v listinách z roku 1384, býval označován jako Přední nebo Prašivý. Dnešní podobu získal po roce 1888, kdy jej po požáru modernizoval mlynář František Knapp. Brzo jej však spolu s pilou, kterou založil nedaleko, musel předat věřiteli, Rolnické záložně. Od ní mlýn v roce 1893 odkoupil Rudolf Raab, avšak o šest let později jej získala akciová společnost Tomáše Zdráhala, Jakuba a Aloise Knaibla a Jana Staroštíka. Ze společníků nakonec zůstal pouze starosta Alois Knaibl, po něm získal mlýn Jaroslav Staroštík, který jej vlastnil až do znárodnění v roce 1948. Poté provoz vedl národní podnik Severomoravské mlýny a těstárny. Od roku 1990, kdy byl vrácen potomkům posledních majitelů, mlýn zpracovává krmiva. Chod zařízení podporuje také vlastní elektrická energie, kterou vyrábí od roku 1909 Francisova turbína. Současný vzhled budova získala ve dvacátých letech 20. století.
Skrýt
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
