Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Dochované písemnosti o mlýně na Zlatém potoce u obce Hůrky pocházejí z r. 1659, uveden jako pustina. Mlýn pode vsí o 1 kole dříve držel Vavřinec Hofman a platil z něj 7 zl. a 17 str. obilí. (Mlýn tu ale stojí určitě mnohem déle.)
Později je Zlatý mlýn na Zlatém potoce v Hůrkách je zmiňován již v roce 1713 jako panský mlýn o 1 kole.
Tehdejší systém mletí obilí na nestálé vodě byl z dnešního pohledu velice hospodárný. Mlynáři mleli popořadě postupně ve mlýnech po proudu toku. Tak tomu bylo i zde.
Zlatý mlýn je postavený na skále . Pozná se to při prohlídce sklepení, v němž najdete dochovanou část dřevěné osy původního náhonu a 3 železná ozubená kola včetně tzv. palečního kola.
1730 mlynář měl v nájmu panský mlýn na nestálé vodě
1839 Vincenc Časa
Události
Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.) První písemná zmínka o existenci vodního díla Vznik mlynářské živnosti
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
Mlýn koupil v roce 1885 Wenzl Zaschka, po něm vlastnil mlýn Johann Zaschka. Od roku 1900 hospodařil na mlýně syn předchozího majitele a sice Jan Zaschka. V roce 1905 byl mlýn přestavěn.
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Počátkem 20. let 20. století byla k mlýnu těsně přistavěna ještě jedna budova, která sloužila jako obytná část. Obě budovy tak tvořily písmeno L.
1930 Jan Zaschka
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Po skončení 2. světové války na mlýně však působil jako mlynář a zároveň národní správce Ladislav Beránek, který také mlýn od státu odkoupil. Zaschkova rodina byla zřejmě vysídlena.
Pro mlýn se jako doplňkový pohon používala lokomobila /parní stroj/.
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Zlatý mlýn skončil provoz v polovině 50. let a majiteli byl mlýn za nejasných okolností odebrán. V další době pak mlýnské budovy sloužily k rekreaci.
Vývoj po roce 1989
Po roce 1989 a rehabilitaci posledního majitele Beránka se objekt stal majetkem jeho potomků, manželů Pužejových.
V současné době z bývalého mlýna je patrné jen místo pro vodní kolo a v přízemí mlýnské budovy jsou fragmenty transmisí a dalších zařízení. Jinak budova mlýna a bývalé obytné části dnes slouží k rekreaci.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Zaschka Beránek Czasa Časa Kasa Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
před 1659 Vavřinec Hofman
1839 Vincenc Časa
1885 Wenzl Kasa
Johann Zaschka
1930 Jan Zaschka
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
